P. Skarlant - Pavla   22.Březen 2007


Petr Skarlant (sto a jeden sonet o lásce)

Pavla

Vznikly jsme náhodou, dítě, kde ses tu vzalo?
Svět se ti rozprostřel u tvých droboučkých pat
a matce na nebi světlo se ukázalo,
už jsi tu, maminka může teď klidně spát.

Do básní starých sto let si čtyřlístek založ,
sladká milostná řeč má stále stejný spád.
Stín... aby sluníčko po tváři neklouzalo,
Pavla jak milenka chce v loktech pohoupat,

člověk se usmívá, v bolestech ale křičí,
také tvůj tatínek žal z lásky v srdci měl:
to polknout nemůžeš, slovo se v ústech vzpříčí,

ach tehdy kdybych tě obejmout mlčky směl!
Tvůj svět je barevný a podobá se míči,
dceruško, co tě mám, na žal jsem zapoměl. napsal/a: DivkaSPerlou 15:59 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář