Konečně si můžete přečíst pátou část Radioaktivního spádu a za to bych chtěl poděkovat mému spolužákovi Fabikovi, jež si našel čas, aby přepsal text z rukopisu. Děkuji.
Ráno v sedm se probudila a na chvíli si sedla aby si srovnala myšlenky a rozhodla se jak bude pokračovat dál. Byla skrytou spojkou Regulátorů, ochránců pustiny, avšak teď ji okolnosti donutily dočasně se přidat k Rotě T, která se dala definovat jako společenstvo hrdlořezů. Jejím úkolem bylo dobýt osadu ghůlů, ve které strávila noc a ve které si našla nové známé. Zvedla se a opustila dámské toalety v přízemí Tenpennyho věže, kde strávila noc. Vzhledem k tomu, že se nedávno opila a porušila několik zákonů, tak byla nyní de-facto vězeň a musela se jít hlásit seržantovi, který podle všeho velel zdejší odnoži Roty T. Když ho našla jak si dává panáka v baru, tak se postavila do pozoru a zasalutovala, což působilo dost směšně.
„Jakto, že pořád nemáš uniformu? Takhle nepoznám, na čí jsi straně!“ zařval na ni seržant, když ji uviděl. „Vypadni do zbrojnice a koukej si vzít uniformu a pušku!“ Jessica se otočila a beze slova odešla. Vydala se rovnou do zbrojnice, kde nahlásila, že potřebuje vybavení na akci. Poté si za pár zátek koupila tři zásobníky do své pistole. Když vyšla ze zbrojnice, tak si uvědomila, že její pistoli jí vzal ten chlápek, který ji nalákal do věže. V duchu si vynadala a doufala, že pistoli ještě uvidí. Tak zachovalý typ v Pustině nikde nenajde. Přesunula se na dámské záchody, kde si přes svou lehkou koženou zbroj navlékla zbroj těžkooděnce Roty T, nabila útočnou pušku, kterou vyfasovala spolu se zbrojí, přehodila si batoh přes rameno, zapnula na něm přezku a vyšla na prostranství před věž. Sedla si k jednomu za stol a čekala, až začne nástup.
Asi za půl hodiny, vyšel seržant a otevřela se brána ven z Tenpennyho věže. Jessica se zhrozila. Venku před bránou stálá minimálně padesátka mužů a žen, všichni v těžkých zbrojích a s útočnými puškami. Jessica si je nenápadně obešla a zařadila se do zadní řady. Když procházela, napočítala sedm řad po devíti lidech. Celkem šedesát tři elitních hrdlořezů Roty T. Seržant se před seřazenou skupinu postavil do pozoru a začal.
„Vojáci! Dneska se vydáme na dlouhou cestu. Půjdeme celý den a odpočineme si až večer. Našim cílem je osada ghůlů asi den cesty odsud. Pan Tenpenny si nás najal, abychom je konečně umlčeli, nemusí nás zajímat důvody, jediné o co se staráme je kolik jich je. Podle důvěryhodného zdroje je jich asi třicet až čtyřicet. Zbraně nemají skoro žádné, ale jsou ukryti v metru, mají hradby a u vstupu rozmístěny protipěchotní miny. To by jediné mohlo být problém.“ Jessica si všimla, že několik vojáků se znepokojeně zasmálo. „Ovšem naši konstruktéři ve Fort Sin vyvinuli nový stroj, něco s čím nikdo nemohl počítat.“ Otočil se a zapískal na píšťalku, kterou měl kole krku. „Naše obrněná divize!“ Z poza rohu hradeb vyjely opancéřované vozidla, kterým se vepředu mihotaly rychle se otáčející ředmihy. Vozidla byla necelé dva metry vysoká a na délku měla něco přes tři metry. Spolu s ředmíhem odhadovala Jessica délku na necelých pět metrů. Napočítala čtyři obrněná vozidla. Zajímalo jí, jak se pohybují a rozhodla se, že to po cestě zjistí. Seržant je chvíli nechal jásat a pak, když se vozidla zařadila do formace za něj, pokračoval. „Jejich minové pole nemá proti jedinému transportéru šanci, tak se seřaďte a půjdeme, vy bando línech prasokrtů!“ Skupina se otočila a vydali se na cestu ke vstupu do metra. Jessica zaslechla hluk a otočila se. Přijížděly dva vojenské náklaďáky a viděla, jak z transportérů vyskakují vojáci a tlačí vozidla na přistavená auta. Šli asi hodinu, když kolem nich projely náklaďáky vždy s jedním transportérem připásaným na valníku a jedním vlečeným na laně. Na každém valníku sedělo u transportéru osm mužů svlečených do půli těla. Krom tohohle probíhala cesta jednotvárně celý den až do večera.
Než se setmělo, došli k táboru, který rozbila obrněná divize Roty T. Tábor byl postaven na starém parkovišti před troskami obchodního domu a skládal se z hromady dek, které byly přichystány pro toho kdo si je vezme, několika stanů pro výše postavené členy Roty T a ohnišť poblíž transportérů a náklaďáků. Jakmile přišli, všichni vojáci si vzali deky a přichystali si místa na spaní. Jessica si taky jednu vzala, pro případ, že by někomu přišlo podezřelé, že má svou a rozestlala si poblíž jednoho z transportérů, daleko od ohně. Pak šla zkusit obhlédnout transportéry. Nejdříve se na ni chlapi divně dívali, ale trochu s nimi zaflirtovala a hned byli přívětivější. Za chvíli už věděla všechno. Každý transportér byl sestaven ze svařovaných ocelových trubek, s připevněnými koly a zevnitř ho tlačili čtyři muži. Plátování bylo ze všeho, co jen jste v Pustině našli a tak ho bylo více vrstev. Bylo navrženo tak, aby zastavilo všechny obvyklé ráže, ale soustředěná palba z galtingu by nejspíše plátování prorazila. Po stranách byly dvoje dveře, které sloužily i jako rozkládací střílny, v případné nutnosti opětovat palbu. Pro tento případ měl transportér vzadu police s bednami plnými munice a automatickými útočnými puškami. Asi metr a půl před předním plátováním byl na dlouhém hřídeli ředmih široký jako celé vozidlo, určený ke zneškodňování min. Fungoval na principu řemenového převodu vedoucího od levého předního kola, ředmih se díky převodu točil zhruba třikrát rychleji než se otáčelo kolo, což dávalo dostatečnou rychlost na zneškodnění min bez většího poškození ředmihu samotného. Ovšem dalo více zabrat transportér rozjet. Zatímco tohle všechno zjistila, setmělo se a ostatní začali pít jako o život. Chtěla se s chlapy od transportéru už rozloučit, když jeden opilejší než většina ji strhl na zem a začal z ní rvát brnění. V brnění se sice dalo sotva chodit, ale musela uznat, že náraz na zem utlumilo dokonale a dostat ho ze sebe bylo taky umění. Když na ni ten chlap seděl, tak Jessica nejdříve bušila do jeho hrudníku, ale když to nemělo účinek, tak dala ruce za hlavu, což si vysvětlil jako znamení smíření se skutečností. Ovšem Jessica si dala ruce za hlavu jen aby vytáhla nůž z pouzdra pod PipBoyem. Když byl chlap s funěním zabrán do přezek na jejím hrudníku, tak mu zabodla nůž hluboko do ramene. Muž ztuhnul, zblednul a protočily se mu panenky. Jakmile se vzpamatoval, tak zaúpěl jako raněné zvíře a začal do ní bušit pěstmi. Zarazila mu nůž do druhého ramene a pořádně s ním zatočila. Muž omdlel bolestí a dopadl na ni. Jessica ho ze sebe odsunula a zvedla se. Celá se třepala, ale sebrala se a rozhlédla se kolem, už byla pořádná tma a valná většina vojáků byla už na šrot.
Ti poslední, kteří ještě nespali měli v ruce flašku a seděli kolem ohnišť. Otřela nůž do kalhot muže v bezvědomí a chytila ho za ruce. Odtáhla ho do transportéru, přikryla mu ramena dekou, aby vypadal, že spí a zavřela dveře transportéru. Proplížila se kolem lidí a otevřela dveře náklaďáku. Vymontovala volant pomocí nářadí, které našla na sedadle spolujezdce a schovala ho pod sedadlo. Pak vylezla ven a otevřela kapotu. Chvíli se koukala na motor a pak vytrhla pár drátů, které vedly okolo. Zavřela kapotu a dráty si strčila za brnění. Přešla k druhému náklaďáku a nastoupila. Už popadla nářadí, že odmontuje volant, ale něco ji napadlo a vyskočila z auta. Prošla táborem a sledovala spící lidi. Řidiče našla snadno, měl civilní oblečení a přes něj do půli těla montážní overal. Prohledala ho a našla klíče. Vrátila se k náklaďáku, nastoupila a nastartovala. Motor nebyl moc hlasitý, ale Jessice, s k prasknutí napnutými nervy, to připadalo jako motor proudového letadla. Zařadila rychlost a jela směrem ke vstupu do metra.
Dojela ke skalce a odsunula křoví kryjící dveře vstupu. Vešla do tunelu a rozsvítila baterku. Zavolala co nejvíce mohla a doufala, že ji strážný uslyší.
„HEJ! TADY JESSICA! BYLA JSEM TU NEDÁVNO! MÁM ZPRÁVU PRO SETA!“ Z dálky se ozvalo sotva slyšitelné „Tak pojď k bráně“.
„NEZNÁM ROZMÍSTĚNÍ MIN! POŠLETE NĚKOHO NAPROTI.“
Chvíli bylo ticho a pak se pohnula hromada odpadků za ní.
„Nazdar hebká kůže“ ozvalo se za ní a pak se hromada rozesmála.
„Larry?“
„Jsem to já.“ Hromada se zvedla a Jessica si všimla, že Larry má na sobě špinavé brnění a je ověšený starými cáry hader, plechovkami a všelijakým bordelem, který se válel kolem.
„Ráda bych pokecala o našem vřelém vztahu, ale mám urgentní zprávu pro Seta. Blíží se skupina vojáků z Roty T.“
Larry sáhl pro vysílačku a něco zamumlal. Jessica se na něj tázavě podívala, ale už přiběhl Set se dvěma ghůly.
„Co se děje?“ Bylo vidět, že už spal.
„Zítra zaútočí Rota T.“
„Kolik?“
„Přes šedesát vojáků, ale mají i stroje.“
„Co? Jaké stroje?“
„Obrněné transportéry, vlezou do nich čtyři vojáci a vpředu mají zařízení na destrukci min. Tentokrát bude minové pole k ničemu!“
„Sakra!“ Zaklel Set, pak se na ni překvapeně podíval.
„Proč máš sakra jejich uniformu?“
Jessica na něj mrkla a řekla: „Nejen uniformu, venku stojí náklaďák se zásobami.“
„Nevěřím!“ Set na ni nevěřícně koukal.
Jessica je vyvedla z metra a dovedla je k náklaďáku. Poprvé se podívala, co vlastně zbylo na valníku náklaďáku, když vyložili transportér.
Byla tam bedna s třiceti granáty, dvě bedny plné zásobníků do útočných pušek a co jí nejvíce překvapilo byla původní armádní bedna s tuctem nových útočných pušek. Rota T se na akci připravila téměř dokonale, ale nepočítali s ní. Jessica si svlékla těžkou zbroj Roty T a zhluboka se nadechla. Cítila se o pár kilo lehčí a opět se snadněji pohybovala. Vzala bednu s granáty, která byla nejlehčí, Set s Larrym vzali pušky a dva ghůlové, kteří přišli se Setem jako doprovod vzali bednu s náboji. Jessica šla mezi nimi a dávala pozor aby šlapala přímo do jejich stop. Nic by jí nenaštvalo víc, než že by se vyhnula popravě, utekla Rotě T i s vybavením a nakonec šlápla na minu. Když přešli minové pole a došli do osady, Jessica se svalila na nejbližší hromadu odpadků a padla vysílením po celodenním pochodu v těžké zbroji. Set se rozhodl, že ji nechá na chvíli prospat a rozdělí zbraně. V osadě měli několik automatických pušek, tři lovecké pušky a jednu upilovanou brokovnici. Se zásobami měli slušný arzenál, když spočítali zásoby, tak měli čtyřicet dva granátů, na každou loveckou pušku dvanáct nábojů, šest nábojů do brokovnice a čtyři plné zásobníky na každou útočnou pušku. Rozdělil zbraně mezi ghůly. Když je nechal postavit, tak měl slušnou skupinu dvaceti čtyř vojáků. Každý ghůl v osadě byl naživu už od holocaustu, takže zbraně už v ruce držel nesčetněkrát. Rozmístil je po zábranách na nejlepší stanoviště a zbytek obyvatel přidělil k nim jako záložníky.
Tři dobrovolníky poslal do trosek mezi miny ukrýt se, aby vojáky rozprášili zblízka. Každý z nich dostal instrukce a pět granátů. Zbylé granáty přiřadil na stanoviště na nejvyšších místech. On sám se vydal přes minové pole s vozíkem plným pastí na medvědy. Vyšel z metra a začal pokládat pasti do písku. Utvořil z nich malé neprostupné pole okolo skalky vedoucí do metra. Poté nasedl do náklaďáku a odjel asi dva kilometry do Pustiny, kde byla spousta trosek a ukryl ho tam. Pokud přežijí obléhání, tak se může hodit. Šance byly dobré, tunel, kterým musela Rota T projít, byl jen pár metrů široký a hustě podminovaný, ale převaha byla podle Jessicy asi dva, nebo tři na jednoho. Když se vracel do osady, tak zkontroloval, jestli nevypadá písek, který navršil na pasti nápadně, ale byl spokojený, tak se vrátil do osady. Ještě vzal pár ghůlů a zatarasil vstupní dveře několika těžkými kameny a kusy betonu. Rota T se nadře, než se dostane dovnitř. Když byli všichni v prozatímním bezpečí v osadě, tak si nechal zavolat doktora a řekl mu, ať si vezme dva ghůly a připraví se ošetřovat zraněné. Podíval se na hodinky a zjistil, že je půl šesté ráno. Už se rozednívá, uvědomil si a šel vzbudit Jessicu. Když ji vzbudil, seznámil ji se situací a ukázal ji obranu. Dal jí vysílačku a papírek s frekvencemi na jednotlivá stanoviště. Pak šli k němu do kanceláře posnídat. Jessica si z batohu vytáhla Insta-kaši a Set si otevřel konzervu s vepřovým. Pak uklidili a Jessica se Seta zeptala kam se má zařadit. Set jí odpověděl, že nikam, protože bude záložník tam kde první ghůlové padnou. Po snídani Jessica prozkoušela všechny frekvence vysílačky a spokojeně si ji strčila do prázdného pouzdra na pistoli. Teď už mohli všichni jen čekat. Jelikož zatarasili dveře, neměli možnost zpozorovat Rotu T až bude přijíždět.
Mohli jen vyčkávat.
Ráno v sedm se probudila a na chvíli si sedla aby si srovnala myšlenky a rozhodla se jak bude pokračovat dál. Byla skrytou spojkou Regulátorů, ochránců pustiny, avšak teď ji okolnosti donutily dočasně se přidat k Rotě T, která se dala definovat jako společenstvo hrdlořezů. Jejím úkolem bylo dobýt osadu ghůlů, ve které strávila noc a ve které si našla nové známé. Zvedla se a opustila dámské toalety v přízemí Tenpennyho věže, kde strávila noc. Vzhledem k tomu, že se nedávno opila a porušila několik zákonů, tak byla nyní de-facto vězeň a musela se jít hlásit seržantovi, který podle všeho velel zdejší odnoži Roty T. Když ho našla jak si dává panáka v baru, tak se postavila do pozoru a zasalutovala, což působilo dost směšně.
„Jakto, že pořád nemáš uniformu? Takhle nepoznám, na čí jsi straně!“ zařval na ni seržant, když ji uviděl. „Vypadni do zbrojnice a koukej si vzít uniformu a pušku!“ Jessica se otočila a beze slova odešla. Vydala se rovnou do zbrojnice, kde nahlásila, že potřebuje vybavení na akci. Poté si za pár zátek koupila tři zásobníky do své pistole. Když vyšla ze zbrojnice, tak si uvědomila, že její pistoli jí vzal ten chlápek, který ji nalákal do věže. V duchu si vynadala a doufala, že pistoli ještě uvidí. Tak zachovalý typ v Pustině nikde nenajde. Přesunula se na dámské záchody, kde si přes svou lehkou koženou zbroj navlékla zbroj těžkooděnce Roty T, nabila útočnou pušku, kterou vyfasovala spolu se zbrojí, přehodila si batoh přes rameno, zapnula na něm přezku a vyšla na prostranství před věž. Sedla si k jednomu za stol a čekala, až začne nástup.
Asi za půl hodiny, vyšel seržant a otevřela se brána ven z Tenpennyho věže. Jessica se zhrozila. Venku před bránou stálá minimálně padesátka mužů a žen, všichni v těžkých zbrojích a s útočnými puškami. Jessica si je nenápadně obešla a zařadila se do zadní řady. Když procházela, napočítala sedm řad po devíti lidech. Celkem šedesát tři elitních hrdlořezů Roty T. Seržant se před seřazenou skupinu postavil do pozoru a začal.
„Vojáci! Dneska se vydáme na dlouhou cestu. Půjdeme celý den a odpočineme si až večer. Našim cílem je osada ghůlů asi den cesty odsud. Pan Tenpenny si nás najal, abychom je konečně umlčeli, nemusí nás zajímat důvody, jediné o co se staráme je kolik jich je. Podle důvěryhodného zdroje je jich asi třicet až čtyřicet. Zbraně nemají skoro žádné, ale jsou ukryti v metru, mají hradby a u vstupu rozmístěny protipěchotní miny. To by jediné mohlo být problém.“ Jessica si všimla, že několik vojáků se znepokojeně zasmálo. „Ovšem naši konstruktéři ve Fort Sin vyvinuli nový stroj, něco s čím nikdo nemohl počítat.“ Otočil se a zapískal na píšťalku, kterou měl kole krku. „Naše obrněná divize!“ Z poza rohu hradeb vyjely opancéřované vozidla, kterým se vepředu mihotaly rychle se otáčející ředmihy. Vozidla byla necelé dva metry vysoká a na délku měla něco přes tři metry. Spolu s ředmíhem odhadovala Jessica délku na necelých pět metrů. Napočítala čtyři obrněná vozidla. Zajímalo jí, jak se pohybují a rozhodla se, že to po cestě zjistí. Seržant je chvíli nechal jásat a pak, když se vozidla zařadila do formace za něj, pokračoval. „Jejich minové pole nemá proti jedinému transportéru šanci, tak se seřaďte a půjdeme, vy bando línech prasokrtů!“ Skupina se otočila a vydali se na cestu ke vstupu do metra. Jessica zaslechla hluk a otočila se. Přijížděly dva vojenské náklaďáky a viděla, jak z transportérů vyskakují vojáci a tlačí vozidla na přistavená auta. Šli asi hodinu, když kolem nich projely náklaďáky vždy s jedním transportérem připásaným na valníku a jedním vlečeným na laně. Na každém valníku sedělo u transportéru osm mužů svlečených do půli těla. Krom tohohle probíhala cesta jednotvárně celý den až do večera.
Než se setmělo, došli k táboru, který rozbila obrněná divize Roty T. Tábor byl postaven na starém parkovišti před troskami obchodního domu a skládal se z hromady dek, které byly přichystány pro toho kdo si je vezme, několika stanů pro výše postavené členy Roty T a ohnišť poblíž transportérů a náklaďáků. Jakmile přišli, všichni vojáci si vzali deky a přichystali si místa na spaní. Jessica si taky jednu vzala, pro případ, že by někomu přišlo podezřelé, že má svou a rozestlala si poblíž jednoho z transportérů, daleko od ohně. Pak šla zkusit obhlédnout transportéry. Nejdříve se na ni chlapi divně dívali, ale trochu s nimi zaflirtovala a hned byli přívětivější. Za chvíli už věděla všechno. Každý transportér byl sestaven ze svařovaných ocelových trubek, s připevněnými koly a zevnitř ho tlačili čtyři muži. Plátování bylo ze všeho, co jen jste v Pustině našli a tak ho bylo více vrstev. Bylo navrženo tak, aby zastavilo všechny obvyklé ráže, ale soustředěná palba z galtingu by nejspíše plátování prorazila. Po stranách byly dvoje dveře, které sloužily i jako rozkládací střílny, v případné nutnosti opětovat palbu. Pro tento případ měl transportér vzadu police s bednami plnými munice a automatickými útočnými puškami. Asi metr a půl před předním plátováním byl na dlouhém hřídeli ředmih široký jako celé vozidlo, určený ke zneškodňování min. Fungoval na principu řemenového převodu vedoucího od levého předního kola, ředmih se díky převodu točil zhruba třikrát rychleji než se otáčelo kolo, což dávalo dostatečnou rychlost na zneškodnění min bez většího poškození ředmihu samotného. Ovšem dalo více zabrat transportér rozjet. Zatímco tohle všechno zjistila, setmělo se a ostatní začali pít jako o život. Chtěla se s chlapy od transportéru už rozloučit, když jeden opilejší než většina ji strhl na zem a začal z ní rvát brnění. V brnění se sice dalo sotva chodit, ale musela uznat, že náraz na zem utlumilo dokonale a dostat ho ze sebe bylo taky umění. Když na ni ten chlap seděl, tak Jessica nejdříve bušila do jeho hrudníku, ale když to nemělo účinek, tak dala ruce za hlavu, což si vysvětlil jako znamení smíření se skutečností. Ovšem Jessica si dala ruce za hlavu jen aby vytáhla nůž z pouzdra pod PipBoyem. Když byl chlap s funěním zabrán do přezek na jejím hrudníku, tak mu zabodla nůž hluboko do ramene. Muž ztuhnul, zblednul a protočily se mu panenky. Jakmile se vzpamatoval, tak zaúpěl jako raněné zvíře a začal do ní bušit pěstmi. Zarazila mu nůž do druhého ramene a pořádně s ním zatočila. Muž omdlel bolestí a dopadl na ni. Jessica ho ze sebe odsunula a zvedla se. Celá se třepala, ale sebrala se a rozhlédla se kolem, už byla pořádná tma a valná většina vojáků byla už na šrot.
Ti poslední, kteří ještě nespali měli v ruce flašku a seděli kolem ohnišť. Otřela nůž do kalhot muže v bezvědomí a chytila ho za ruce. Odtáhla ho do transportéru, přikryla mu ramena dekou, aby vypadal, že spí a zavřela dveře transportéru. Proplížila se kolem lidí a otevřela dveře náklaďáku. Vymontovala volant pomocí nářadí, které našla na sedadle spolujezdce a schovala ho pod sedadlo. Pak vylezla ven a otevřela kapotu. Chvíli se koukala na motor a pak vytrhla pár drátů, které vedly okolo. Zavřela kapotu a dráty si strčila za brnění. Přešla k druhému náklaďáku a nastoupila. Už popadla nářadí, že odmontuje volant, ale něco ji napadlo a vyskočila z auta. Prošla táborem a sledovala spící lidi. Řidiče našla snadno, měl civilní oblečení a přes něj do půli těla montážní overal. Prohledala ho a našla klíče. Vrátila se k náklaďáku, nastoupila a nastartovala. Motor nebyl moc hlasitý, ale Jessice, s k prasknutí napnutými nervy, to připadalo jako motor proudového letadla. Zařadila rychlost a jela směrem ke vstupu do metra.
Dojela ke skalce a odsunula křoví kryjící dveře vstupu. Vešla do tunelu a rozsvítila baterku. Zavolala co nejvíce mohla a doufala, že ji strážný uslyší.
„HEJ! TADY JESSICA! BYLA JSEM TU NEDÁVNO! MÁM ZPRÁVU PRO SETA!“ Z dálky se ozvalo sotva slyšitelné „Tak pojď k bráně“.
„NEZNÁM ROZMÍSTĚNÍ MIN! POŠLETE NĚKOHO NAPROTI.“
Chvíli bylo ticho a pak se pohnula hromada odpadků za ní.
„Nazdar hebká kůže“ ozvalo se za ní a pak se hromada rozesmála.
„Larry?“
„Jsem to já.“ Hromada se zvedla a Jessica si všimla, že Larry má na sobě špinavé brnění a je ověšený starými cáry hader, plechovkami a všelijakým bordelem, který se válel kolem.
„Ráda bych pokecala o našem vřelém vztahu, ale mám urgentní zprávu pro Seta. Blíží se skupina vojáků z Roty T.“
Larry sáhl pro vysílačku a něco zamumlal. Jessica se na něj tázavě podívala, ale už přiběhl Set se dvěma ghůly.
„Co se děje?“ Bylo vidět, že už spal.
„Zítra zaútočí Rota T.“
„Kolik?“
„Přes šedesát vojáků, ale mají i stroje.“
„Co? Jaké stroje?“
„Obrněné transportéry, vlezou do nich čtyři vojáci a vpředu mají zařízení na destrukci min. Tentokrát bude minové pole k ničemu!“
„Sakra!“ Zaklel Set, pak se na ni překvapeně podíval.
„Proč máš sakra jejich uniformu?“
Jessica na něj mrkla a řekla: „Nejen uniformu, venku stojí náklaďák se zásobami.“
„Nevěřím!“ Set na ni nevěřícně koukal.
Jessica je vyvedla z metra a dovedla je k náklaďáku. Poprvé se podívala, co vlastně zbylo na valníku náklaďáku, když vyložili transportér.
Byla tam bedna s třiceti granáty, dvě bedny plné zásobníků do útočných pušek a co jí nejvíce překvapilo byla původní armádní bedna s tuctem nových útočných pušek. Rota T se na akci připravila téměř dokonale, ale nepočítali s ní. Jessica si svlékla těžkou zbroj Roty T a zhluboka se nadechla. Cítila se o pár kilo lehčí a opět se snadněji pohybovala. Vzala bednu s granáty, která byla nejlehčí, Set s Larrym vzali pušky a dva ghůlové, kteří přišli se Setem jako doprovod vzali bednu s náboji. Jessica šla mezi nimi a dávala pozor aby šlapala přímo do jejich stop. Nic by jí nenaštvalo víc, než že by se vyhnula popravě, utekla Rotě T i s vybavením a nakonec šlápla na minu. Když přešli minové pole a došli do osady, Jessica se svalila na nejbližší hromadu odpadků a padla vysílením po celodenním pochodu v těžké zbroji. Set se rozhodl, že ji nechá na chvíli prospat a rozdělí zbraně. V osadě měli několik automatických pušek, tři lovecké pušky a jednu upilovanou brokovnici. Se zásobami měli slušný arzenál, když spočítali zásoby, tak měli čtyřicet dva granátů, na každou loveckou pušku dvanáct nábojů, šest nábojů do brokovnice a čtyři plné zásobníky na každou útočnou pušku. Rozdělil zbraně mezi ghůly. Když je nechal postavit, tak měl slušnou skupinu dvaceti čtyř vojáků. Každý ghůl v osadě byl naživu už od holocaustu, takže zbraně už v ruce držel nesčetněkrát. Rozmístil je po zábranách na nejlepší stanoviště a zbytek obyvatel přidělil k nim jako záložníky.
Tři dobrovolníky poslal do trosek mezi miny ukrýt se, aby vojáky rozprášili zblízka. Každý z nich dostal instrukce a pět granátů. Zbylé granáty přiřadil na stanoviště na nejvyšších místech. On sám se vydal přes minové pole s vozíkem plným pastí na medvědy. Vyšel z metra a začal pokládat pasti do písku. Utvořil z nich malé neprostupné pole okolo skalky vedoucí do metra. Poté nasedl do náklaďáku a odjel asi dva kilometry do Pustiny, kde byla spousta trosek a ukryl ho tam. Pokud přežijí obléhání, tak se může hodit. Šance byly dobré, tunel, kterým musela Rota T projít, byl jen pár metrů široký a hustě podminovaný, ale převaha byla podle Jessicy asi dva, nebo tři na jednoho. Když se vracel do osady, tak zkontroloval, jestli nevypadá písek, který navršil na pasti nápadně, ale byl spokojený, tak se vrátil do osady. Ještě vzal pár ghůlů a zatarasil vstupní dveře několika těžkými kameny a kusy betonu. Rota T se nadře, než se dostane dovnitř. Když byli všichni v prozatímním bezpečí v osadě, tak si nechal zavolat doktora a řekl mu, ať si vezme dva ghůly a připraví se ošetřovat zraněné. Podíval se na hodinky a zjistil, že je půl šesté ráno. Už se rozednívá, uvědomil si a šel vzbudit Jessicu. Když ji vzbudil, seznámil ji se situací a ukázal ji obranu. Dal jí vysílačku a papírek s frekvencemi na jednotlivá stanoviště. Pak šli k němu do kanceláře posnídat. Jessica si z batohu vytáhla Insta-kaši a Set si otevřel konzervu s vepřovým. Pak uklidili a Jessica se Seta zeptala kam se má zařadit. Set jí odpověděl, že nikam, protože bude záložník tam kde první ghůlové padnou. Po snídani Jessica prozkoušela všechny frekvence vysílačky a spokojeně si ji strčila do prázdného pouzdra na pistoli. Teď už mohli všichni jen čekat. Jelikož zatarasili dveře, neměli možnost zpozorovat Rotu T až bude přijíždět.
Mohli jen vyčkávat.
Autor: Dr.Sleep
Přepis:f.a.b.i.k.