Když byli v čajovně podruhé, několik týdnů po první návštěvě, Jake měl ruku v ortéze. Jak by řekl on: Vpálil do něj policajt jedoucí jako prase. Zase se poznali blíže a rozuměli si čím dál víc... Nic se nemohlo pokazit, ale někdo nechtěl aby se tenhle vztah povedl... Bůh Ox. Ox byl bohem s tělem vola a hlavou šakala, neptejte se mě, jak to někdo mohl vymyslet a jak na sebe tyhle dvě části napasoval, ale bylo tomu tak. Byl to zlomyslný bůh, který převracel význam Deus Ex Machina. Byl to bůh nepodařených vztahů a právě se zaměřil na Jakea. Jake s Jenny se po vodní dýmce a lahodném čaji šli na chvíli projít. Mluvili a ke konci se drželi za ruce. Když došli na autobusové nádraží, tak se na sebe dlouho dívali stojíce jeden proti druhému. Začali se navzájem přibližovat a jejich rty mířily jeden k druhému. V tu chvíli mezi ně vrazil malý kluk, který téměř hned utekl. Nikdo si nevšiml, že hned za rohem kluk mrštil o zem s lízátkem, které předtím svíral v ruce a zmizel spolu s malým výbuchem. Ovšem i náraz do nich zničil tu krásnou chvíli, kouzlo okamžiku. A bůh Ox se smál. Rád kazil kouzlo okamžiku, byla to jeho denní zábavná chvilka.Mezitím se dole na nádraží Jake opět loučil  s Jenny. Jake byl v dobrém rozmaru a rozhodl se, že se překoná. Když už Jenny platila, tak na ni zavolal a ona se okamžitě otočila, jako by přesně věděla co chce říct. Když ji viděl, jak tam stála, usmívající se na něj a očekávající co řekne, něco v něm se zhroutilo a jediné co dokázal alespoň zlomeným hlasem říct bylo: „Měj se.“ A bůh Ox se smál, smál se  od srdce. Druhý den se rozhodl, že ten vztah už naprasknul jako syrové vejce a je na čase vytvořit avatara, který by z toho udělal omeletu, ne- li vaječinu. A tak zlomyslný bůh Ox vytvořil Franka Bricklayera! Tu noc byla bouřka za které z mračen sestoupil do světa zlotřilý Bricklayer, který se nebál podvádět!