Tenpennyho věž byla v podstatě stará výšková budova před válkou moderního hotelu. Nyní byla ohrazena hradbami ze zdí sousedních budov, srovnaných se zemí pro lepší přehlednost okolního terénu, vraků automobilů a kusů pletiva. Thomas Tenpenny byl jedním z posledních zbylých snobů, kteří si díky předválečným zásobám svých předků mohli užívat toho nejlepšího co pustina mohla nabídnout. Díky zbylému bohatství si mohl najmout spousty dělníků, kteří odstranili trosky z okolí, opravili budovu a postavili hradby na ochranu věže před nájezdníky. Poté Tenpenny našem několik rodin, které měly dostatečné finance na pronájem pokojů a dovedl je do věže. Každý měsíc měl z těchto lidí tučný výdělek a během několika let se mu všechny peníze vrátily.
Když vešla Jessica dovnitř věže, tak ji okamžitě odzbrojili a spoutali. Nechápavě se podívala na mladíka, který ji přivedl dovnitř a on se na ni jenom zašklebil. V ruce držel její pistoli a prohlížel si ji. Odvedli ji do výtahu a vyvezli do nejvyššího patra. Když se dveře výtahu otevřely, tak Jessicu převzali jiní strážní. Všimla si, že nemají rukávy a mají jenom lehké neprůstřelné vesty, díky nimž zahlédla na ramenech vytetované písmeno „T“ velikosti její dlaně. Dovedli ji do poměrně luxusního pokoje a spoutali ji tam na židli, pak odešli. Jessica se zkoušela dostat z pout, ale držely pevně a byl to hrubý provaz, který by nepřetrhla.
Za chvíli se otevřely dveře a vešli dva muži. Staršího z nich poznala hned, byl to Thomas Tenpenny. Muže po jeho pravici viděla poprvé, byl to běloch asi kolem čtyřicítky se zjizvenou tváří a chybějícím prsteníčkem a malíčkem na levé ruce. Tenpenny mu pokynul a muž obešel Jessicu. Tenpenny kývnul znovu a muž Jessice přeříznul pouta. Vstala, promnula si ruce a rozvázala nohy. Vstala a muž přešel zpátky k Tenpennymu. Chvilku tam stáli a pak promluvil Tenpenny.
„Zdravím slečno, já jsem Thomas Tenpenny.“
„Vím kdo jste. Moje jméno je Jessica a mám tu pronajmutý pokoj ještě na týden. Nevím o tom, že bych si objednala únos a svazování.“ Vzápětí si uvědomila, že nejspíš použila příliš jedovatý tón na člověka, který ji nechal svázat a teď bude rozhodovat co s ní provede. Její úvahu přerušil zatím stále neznámý muž, který ji okřiknul.
„Pokud neumíš být slušná, tak drž hubu!“
„Seržante, uklidněte se.“ Řekl Tenpenny. „Nezapomeňte proč je tady.“
„Je mi známo, že jedna žena odpovídající vašemu popisu tu měla pronajmutý pokoj, ale porušila zákony Tenpennyho věže, čímž se stornovala smlouva.“
„P-počkat.“ Jessica se zarazila a přemýšlela. „Jaké zákony?“
„Seržante?“
Seržant vytáhl z náprsní kapsy blok a zalistoval.
„Ohrožování ostatních obyvatel věže v opilosti, veřejné vyhrožování veliteli stráží a kladení odporu při zatýkání.“
„Ou… aha.“ Jessica si v duchu dala facku za to co prováděla. „Za to se omlouvám.“
„Za co z toho?“ Nasupeně podotknul seržant.
„Za všechno.“ Jessica vytušila, že s tímhle člověkem budou problémy. „Každopádně, pokud jste mi zrušili smlouvu, tak jsem přišla o více než devět set zátek. To mi přijde jako dostatečný trest, tak proč jsem tady?“
„Protože zlatíčko, za ohrožování obyvatel věže tady násilníky popravujeme.“
„Počkat, počkat, přece nebude tak zle, ne? Není tu něco čím to můžu odčinit? Cokoliv?“
„Mno,“ pokračoval Tenpenny, „máme tady práci na kterou potřebujeme každého, kdo už držel zbraň v ruce a ty bys byla zadarmo, tak můžeš pomoci nám oběma.“
„Co je to za práci?“
„Bude tam hodně střelby a velké ztráty… na opačné straně. Bereš, nebo ne?“
„Nemám na vybranou, beru.“
„V tom případě následuj seržanta, on ti všechno vysvětlí.“ Tenpenny se otočil a odešel.
„Tak pojď za mnou ty prasokrtí hovno.“
Jessica převrátila oči v sloup, povzdechla si a následovala seržanta do výtahu. Sjeli až do přízemí a seržant vytáhl malý klíč. Strčil ho do poklopu v podlaze výtahu a otevřel ho. Řekl Jessice aby šla první a nepokoušela se utéct, jelikož jediný východ vedl výtahem. Pak slezl on. Když slézal, tak zamykal poklop a byl otočený zády k ní. Jessica si mezitím bleskově zkontrolovala, jestli má oba nože. Dovedl ji do malé místnosti osvětlené jen pultem stojícím uprostřed. Přistoupila až k pultu a všimla si, že obsahuje projekci mapy velké pustiny a seržant přepnul na snímek letecké projekce Tenpennyho věže s blízkým okolím. Jessica ihned rozpoznala skálu ze které odstřelila párače a na okraji mapy si všimla skalky se vstupem o metra označenou červeným křížem. Seržant na kříž ukázal a řekl jí, že to bude jejich cíl. Pak se jí zeptal, jestli se v okolním terénu vyzná. Zalhala mu, že je v okolí prvně a vysvětlila, že přišla k věži z opačné strany. Pak se nevinně zeptala, proč budou útočit na kus kamene uprostřed trosek.
„Protože je to vstup do metra, kde si žijou ghůlové. Přeskočím rovnou jejich vzhled a smrad, který z nich jde a přejdu rovnou k tomu, že se snaží dostat do věže. To je nepřípustné. Dovedeš si představit, že někdo platí za to, že může žít s ghůly a jejich smradem? Že by se musel dennodenně dívat na ty zombíky? To ani za nic! Ale oni každý den zvoní na strážné a tvrdí, že mají hromady zátek. A teď chci vědět jen jedno, jsi s náma? Přidáš se k Rotě T?“
Jenom na tuhle akci, a žádné tetování ani vypálené znaky na tělo. Pak se hodlám vrátit do pustiny a už o mě tady v blízkosti nikdo neuslyší.“
Seržant se na ni podíval, svraštil obočí jako by nechápal proč by se kdokoliv nechtěl přidat k Rotě T, což byla banda hrdlořezů, kteří brali každou práci v níž šlo o střelbu, krádeže, mučení nebo o prosté popravy. „No dobře, ale takové mrchožrouty jako jsi ty nikdy nepochopím.“ Jessica zavrhla myšlenku na to aby mu vmetla do tváře, že je volným průzkumníkem Regulátorů, ochránců pustiny se kterými Rota T bojuje na život a na smrt. Jenom se pousmála a pokrčila ramena.
„Dobře ať je po tvým, ale po akci vrátíš zbroj i zbraň zpátky. Nejsi s náma, tak si nenecháš naše vybavení.“
„Beru, seržo.“ Zvolala Jessica a zasalutovala. Potom opustili místnost a vylezli po žebříku zpátky do výtahu. Vystoupili v hale. Seržant ji ještě varoval, aby se za žádných okolností do ničeho nepřipletla, nebo ji bez otázek zastřelí. O jednoho troubu víc nebo míň na tom při útoku nesejde.
Jessica si zašla do baru a koupila si panáka. Barman se na ni podezřele celou dobu díval a ruce měl schované pod pultem. Jessica hádala, že svírá Basebalovou pálku, tágo, trubku nebo něco podobného. Dal si druhého a zaplatila. Odešla do svého pronajatého pokoje, ale pak si uvědomila, že jí je museli sebrat, když byla opilá. Navíc už byl pokoj pronajatý někomu jinému. Zašla si na dámské toalety a tam si rozestlala starou deku. Pod hlavu si dala batoh do nějž předtím naskládala všechny své věci z opasku a pytlík se zátkami. Nastavila si na Pipboyi budík na sedm ráno a usnula.
Když vešla Jessica dovnitř věže, tak ji okamžitě odzbrojili a spoutali. Nechápavě se podívala na mladíka, který ji přivedl dovnitř a on se na ni jenom zašklebil. V ruce držel její pistoli a prohlížel si ji. Odvedli ji do výtahu a vyvezli do nejvyššího patra. Když se dveře výtahu otevřely, tak Jessicu převzali jiní strážní. Všimla si, že nemají rukávy a mají jenom lehké neprůstřelné vesty, díky nimž zahlédla na ramenech vytetované písmeno „T“ velikosti její dlaně. Dovedli ji do poměrně luxusního pokoje a spoutali ji tam na židli, pak odešli. Jessica se zkoušela dostat z pout, ale držely pevně a byl to hrubý provaz, který by nepřetrhla.
Za chvíli se otevřely dveře a vešli dva muži. Staršího z nich poznala hned, byl to Thomas Tenpenny. Muže po jeho pravici viděla poprvé, byl to běloch asi kolem čtyřicítky se zjizvenou tváří a chybějícím prsteníčkem a malíčkem na levé ruce. Tenpenny mu pokynul a muž obešel Jessicu. Tenpenny kývnul znovu a muž Jessice přeříznul pouta. Vstala, promnula si ruce a rozvázala nohy. Vstala a muž přešel zpátky k Tenpennymu. Chvilku tam stáli a pak promluvil Tenpenny.
„Zdravím slečno, já jsem Thomas Tenpenny.“
„Vím kdo jste. Moje jméno je Jessica a mám tu pronajmutý pokoj ještě na týden. Nevím o tom, že bych si objednala únos a svazování.“ Vzápětí si uvědomila, že nejspíš použila příliš jedovatý tón na člověka, který ji nechal svázat a teď bude rozhodovat co s ní provede. Její úvahu přerušil zatím stále neznámý muž, který ji okřiknul.
„Pokud neumíš být slušná, tak drž hubu!“
„Seržante, uklidněte se.“ Řekl Tenpenny. „Nezapomeňte proč je tady.“
„Je mi známo, že jedna žena odpovídající vašemu popisu tu měla pronajmutý pokoj, ale porušila zákony Tenpennyho věže, čímž se stornovala smlouva.“
„P-počkat.“ Jessica se zarazila a přemýšlela. „Jaké zákony?“
„Seržante?“
Seržant vytáhl z náprsní kapsy blok a zalistoval.
„Ohrožování ostatních obyvatel věže v opilosti, veřejné vyhrožování veliteli stráží a kladení odporu při zatýkání.“
„Ou… aha.“ Jessica si v duchu dala facku za to co prováděla. „Za to se omlouvám.“
„Za co z toho?“ Nasupeně podotknul seržant.
„Za všechno.“ Jessica vytušila, že s tímhle člověkem budou problémy. „Každopádně, pokud jste mi zrušili smlouvu, tak jsem přišla o více než devět set zátek. To mi přijde jako dostatečný trest, tak proč jsem tady?“
„Protože zlatíčko, za ohrožování obyvatel věže tady násilníky popravujeme.“
„Počkat, počkat, přece nebude tak zle, ne? Není tu něco čím to můžu odčinit? Cokoliv?“
„Mno,“ pokračoval Tenpenny, „máme tady práci na kterou potřebujeme každého, kdo už držel zbraň v ruce a ty bys byla zadarmo, tak můžeš pomoci nám oběma.“
„Co je to za práci?“
„Bude tam hodně střelby a velké ztráty… na opačné straně. Bereš, nebo ne?“
„Nemám na vybranou, beru.“
„V tom případě následuj seržanta, on ti všechno vysvětlí.“ Tenpenny se otočil a odešel.
„Tak pojď za mnou ty prasokrtí hovno.“
Jessica převrátila oči v sloup, povzdechla si a následovala seržanta do výtahu. Sjeli až do přízemí a seržant vytáhl malý klíč. Strčil ho do poklopu v podlaze výtahu a otevřel ho. Řekl Jessice aby šla první a nepokoušela se utéct, jelikož jediný východ vedl výtahem. Pak slezl on. Když slézal, tak zamykal poklop a byl otočený zády k ní. Jessica si mezitím bleskově zkontrolovala, jestli má oba nože. Dovedl ji do malé místnosti osvětlené jen pultem stojícím uprostřed. Přistoupila až k pultu a všimla si, že obsahuje projekci mapy velké pustiny a seržant přepnul na snímek letecké projekce Tenpennyho věže s blízkým okolím. Jessica ihned rozpoznala skálu ze které odstřelila párače a na okraji mapy si všimla skalky se vstupem o metra označenou červeným křížem. Seržant na kříž ukázal a řekl jí, že to bude jejich cíl. Pak se jí zeptal, jestli se v okolním terénu vyzná. Zalhala mu, že je v okolí prvně a vysvětlila, že přišla k věži z opačné strany. Pak se nevinně zeptala, proč budou útočit na kus kamene uprostřed trosek.
„Protože je to vstup do metra, kde si žijou ghůlové. Přeskočím rovnou jejich vzhled a smrad, který z nich jde a přejdu rovnou k tomu, že se snaží dostat do věže. To je nepřípustné. Dovedeš si představit, že někdo platí za to, že může žít s ghůly a jejich smradem? Že by se musel dennodenně dívat na ty zombíky? To ani za nic! Ale oni každý den zvoní na strážné a tvrdí, že mají hromady zátek. A teď chci vědět jen jedno, jsi s náma? Přidáš se k Rotě T?“
Jenom na tuhle akci, a žádné tetování ani vypálené znaky na tělo. Pak se hodlám vrátit do pustiny a už o mě tady v blízkosti nikdo neuslyší.“
Seržant se na ni podíval, svraštil obočí jako by nechápal proč by se kdokoliv nechtěl přidat k Rotě T, což byla banda hrdlořezů, kteří brali každou práci v níž šlo o střelbu, krádeže, mučení nebo o prosté popravy. „No dobře, ale takové mrchožrouty jako jsi ty nikdy nepochopím.“ Jessica zavrhla myšlenku na to aby mu vmetla do tváře, že je volným průzkumníkem Regulátorů, ochránců pustiny se kterými Rota T bojuje na život a na smrt. Jenom se pousmála a pokrčila ramena.
„Dobře ať je po tvým, ale po akci vrátíš zbroj i zbraň zpátky. Nejsi s náma, tak si nenecháš naše vybavení.“
„Beru, seržo.“ Zvolala Jessica a zasalutovala. Potom opustili místnost a vylezli po žebříku zpátky do výtahu. Vystoupili v hale. Seržant ji ještě varoval, aby se za žádných okolností do ničeho nepřipletla, nebo ji bez otázek zastřelí. O jednoho troubu víc nebo míň na tom při útoku nesejde.
Jessica si zašla do baru a koupila si panáka. Barman se na ni podezřele celou dobu díval a ruce měl schované pod pultem. Jessica hádala, že svírá Basebalovou pálku, tágo, trubku nebo něco podobného. Dal si druhého a zaplatila. Odešla do svého pronajatého pokoje, ale pak si uvědomila, že jí je museli sebrat, když byla opilá. Navíc už byl pokoj pronajatý někomu jinému. Zašla si na dámské toalety a tam si rozestlala starou deku. Pod hlavu si dala batoh do nějž předtím naskládala všechny své věci z opasku a pytlík se zátkami. Nastavila si na Pipboyi budík na sedm ráno a usnula.