Dals bych to sem už včera, ale učitel po zablokoval stanici pokaždé, když jsem klikl na internet... takže dneska:D

Jessicu probudily něčí prsty šmátrající po jejích zadních kapsách hledající zátky, nebo náboje. Nenápadně přesunula ruku k pistoli, kterou nosila u pasu, byla jeden ze starších typu ráže 10mm, dobře udržovaná. Když zjistila, že pistole není na svém místě, tak se otočila a zjistila, že se dívá do tváře velmi překvapeného ghůla. Okamžitě mu dala pěstí, načež se ghůl sklátil k zemi. Rychle ho odzbrojila a vzala si své věci zpět, přičemž nezapoměla trochu rozšířit svůj měšec o jeho zátky. Potom se rozhlédla, jako by si nemohla vzpomenout, kde to vlastně je. Vždyť Pustina je všude stejná. Stála u malé sklaky. Podívala se na svého PipBoye, kterého dostala stejně jako všichni ostatní ve Vaultu když jí bylo deset. PipBoy byla zajímavá věcička, malý počítač jež byl napojený na nervová zančení v jejím zápěstí a obsahoval všechny údaje o zdravotním stavu uživatele, jakož soupis inventáře, zápisky z cest a v neposlední řadě i mapu Pustiny se soupisem všech zajímavých míst, kam ji náhoda nebo cokoliv jiného zavedlo. Níní se nacházela v jižní části Pustiny a na druhé straně kopce by měla být Tenpennyho věž. Nechápala, jak se sem dostala, ačkoliv poslední na co si pamatovala, byl bar v přízemí věže a několik prázdných panáků pálenky před ní. Rozhodla se, že se tam vrátí aby si srovnala vzpomínky. Ovšem než se stačila pohnout, tak se za ní ozval zvuk odjištění pojistky na pušce. Pomalu se otočila a stál tam další ghůl, který na ni mířil loveckou puškou. Okamžitě si urovnala myšlenky a rozhodla se, že riskne úskok a pokusí se ho zastřelit dříve, než stihne nabít další náboj do komory. Už se chystala provést úskok, když v tom se za jejími zády ozval chraptivý beztvarý hlas někoho dalšího.

„Nic na nás nezkoušejte paninko!“

„Taky jsem nic neměla v plánu, hoši.“

„Helď, nějakou dobu už se tady po pustině potloukáme. Takže poznám člověka, který myslí na útěk!“

Přičemž při slově člověk se zašklebil a odplivnul si, nejspíše zhnusením. Jessice došlo, že proti dvěma nemá šanci, zvláště, když ten který mluvil měl automatickou útočnou pušku ráže 5.56mm. Takže odhodila pistoli k jeho nohám a zvehla ruce na znamení rezignaze.

„Larry! Svaž paničku aby ji čistě náhodou nenapadlo nám pláchnout!“

Larry byl očividně ten ghůl s loveckou puškou, jelikož vytáhl z tornu, kterou měl na zádech plastový stahovací popruh a sháhl jí ruce k sobě, takže její šance se znatelně zmenšily, nehledě na to, že popruhy se bolestivě zařezávaly do kůže při každém pokusu o osvobození. Ghůlové ji vedli několik stovek metrů a zastavili se před vlkým kámenem prorostlým lišejníkem a pokrytým uschlým křovím. řekli jí aby si sedla na zem a byla tiše, načež osaměla s Larrym. Zatímco Larryho společník zašel za kámen Jessica se rozhodla zjistit něco o tom v jaké šlamastice se zase ocitla. Po chvíli ticha začala s tichým: „Jak je, Larry?“

„Ticho, buď zticha!“

„Proč nesmím mluvit?“

„Prostě sklapni!“

„Proč mě tu držíte?“

„Protože jsi zmlátila našeho průzkumníka.“

V tu chvíli to jí to docvaklo a chvíli mlčela. Ovšem dlouho to nevydržela a rozhodla se, že se z toho zkusí dostat jako dáma.

„poslouchej Larry, probudila jsem se v Pustině a cítí, že se mi někdo hrabe ve věcech a nemám pistoli, co jsem si sakra měla myslet? Vždyť vy ghůlové víte jak to chodí líp, než kdokoliv jiný! Otrokáři, divocí ghůlové, nájezdníci, někdo z roty T! Jak jsem měla vědět, že je to průzkumník? a vůbec, proč se mi hrabal ve věcech?“

„Protože to byl nováček, který měl najít nějaké mrtvoly a donést zbraně!“

„Vypadám snad jako nějaká pitomá mrtvola?“

„Teď, ale věř mi, že když jsi spala, tak bych si tě spletl s mrtvolou i já, a to tady dělám průzkumníka už dvanáct let!“

V tu chvíli se vrátil druhý ghůl a s ním přišli další dva, oba měli podivné zbraně nejspíše domácí výroby. Larryho společník zavolal:

„Všechno v pořádku Larry?“

„Jasně Sete, už jsme si vyjasnili co se vlastně stalo.“

„Ale nepovídej, co ti panička prozradila o jejím prozření?“

V tom Jessica na Seta zavolala: „Panička má pořádné okno a ještě větší kocovinu!“. Následovala chvíle ticha a potom výbuch smíchu Seta i nově příchozích i Larry se od srdce zasmál. Tím Jessice došlo, že si je mírně naklonila a veškerá nenávist zmizela při posměchu.

„Poslouchej,“řekl Set, „Pokud našemu průzkumníkovi vrátíš jeho zátky a dáš mu pár stimpacků na tu ránu, tak na tenhle incident zapomeneme, bereš?“

„Heleď pokud by byl váš průzkumník alespoň z poloviny tak bystrý jak měl, tak teď nemusel ležet v bezvědomí v prachu.“ Bylo jí jasné, že si tímhle moc nepomůže, ale nechtělo se jí zbytečně přijít o stimpacky, které získala teprve nedávno.

Set nejdříve zbrunátněl, což Jessica u ghůla viděla poprvé, a zrudly mu i poslední kousky kůže cisící na něčem, čemu se dal říkat obličej. Podíval se na Jessica a pak se podíval někam za ni. Otoila se a uviděla ghůla, kterého předtím zanechali v prachu. Šel k nim a držel si tvář. Když se přiblížil, tak zaslechla jak si něco mumlá a když prošel kolem ní, tak zřetelně slyšela jak říká: „Doufám, že jí aspoň pověsí na pár dní do jámy!“

Set se na něj pobaveně podíval a konstatoval fakt, že by měli pověsit do jámy jeho, protože se nechal složit k zemi. Což na Jessičině tváři vykouzlilo pobavený úsměv, který rychle zakryla jako zívnutí, když se na ni Larry podíval.

Set se otočil na Jessicu a řekl jí, že když mu dá své slovo, že neuteče, tak ji rozváže a může zůsta s nimi, přičemž, jak poznamenal, nesmí nic ukrást z osady. Jessica přikývla a Set přeříznul její plastová pouta. Společně se vydali do osady ghůlů.

tohle je prozatím všechno, napište sem nějaké komentáře, abych měl motivaci pro psaní dalších dílů