To nejhorší,co Vás může v životě potkat,je samota.Jo,fajn mám kolem sebe spoustu lidí a mám i kluka a nejlepší kamarádku,ale můj kluk si mě vůbec neváží a pochybuju,že mě bere vůbec vážně a my best friend-to je na dlouho.Pokaždý,když někdo něco potřebuje,tak ochotně pomůžu,ale když potřebuju pomoct já,tak hrozně dlouho přemýšlím nad tim,na koho se obrátit.Když jsem se dřív na někoho obrátila,tak ten dotyčný,neměl čas nebo něco podobnýho,takže většinou končim u toho,že si to holt jako vždycky budu muset vyřešit sama.....a třeba naše třída.Jakmile někdo potřebuje opsat písemku,nebo úkol,tak to se ke mě zmrdečkové maj,ale skoro pokaždý jezdim busem sama....pokaždý,když jsem s někym sama,tak mi vypráví jaká jsem jeho/její nejlepší kamarádka,ale jakmile přijde někdo jinej tak si mě ostatní nevšímaj.A nejhorší na tom všem je,že se jim vlastně ani nedivim.Vždyť já jsem vlastně nikdy nic nedokázala,v ničem nejsem nejlepší,moje postava se dá teda za sexy taky povaažovat jenom těžko.....nikdo mě vlastně nemá rád...vlastně někdo,no něco,jo...ta podělaná samota,která se mě drží zuby nehty.....