Miluju a nikdy to nebude jinak

17.Březen 2009

Je pryč ale cítím úlevu,jsme oba svobodní,miluju ho celou duší,vším. Snad se mu nic zlého nestane. Loučení jsme obrečela,dostala jsem polibek,možná poslední ale má moje číslo,email. Je vyjmečnej a s nikým jiným by se tohle nemohlo stát,jen s ním. Je úžasnej ale tak jako já,potřebuje dozrát. Nechci aby se zničil,kéžbych ho mohla stále chránit,kéžbych s ním mohla stále být. Je z Litoměřic,to není taková dálka. Mě pořád nedochází,že už je pryč,že už ho tady neuvidím. Možná jen příští víkend,možná tento. Nevím,snad napíše. Je to tak jak to má být,jen se pořád cítím jakoby zmrzlá,to nejhorší příde večer,spousta pláče. S ním sem začila ten nejhorří žal,nejistotu,strach o něj,tolik slz co jsem vyplakala,to snad už vživotě nevypláču,myslela jsem si,že dnes nebudu plakat ale plakala jsem ale cítím se šťastná,je doma,konečně je mezi svýma a teď záleží na něm jak se bude chovat. Nechci aby ho sem přivezli zpátky,byla bych neskutečně smutná. Musí zůstat doma,i kdybych měla za ním jezdit každý víkend. Snad se podařilo padlému anděli spravit křídla. "Honzo miluju tě a nikdy to nebude jinak,to co jsi mi dal ty,to mi nedal nikdo jiný,jsi pro mě vzduch co dýchám,voda co piju,jsi mým sluncem,vším. Milujutě a vím,že tě nikdy nestratím tak jako ty nikdy nestratíš mě. Pobláznil si mě,to ty umíš. Miluju na tobě všechno,jen si dávej na sebe pozor prosím tě,děkuji ti za tvůj polibek,jsi můj anděl." Cítím prázdno,potlačuju ten hroznej smutek,tolik teď nechci být sama,bojím se vlastních slz ale zase na druhou stranu vybračím se a bude mi líp. Jen mi to příde jako krutý žert,proč náš opouští vyjmeční lidé? Proč nemůžou s námi zůstat napořád? Bojím se třeba zapomenout,jsem na něj tak navázaná,mám jeho dopisy,už je nemůžu číst,mám pořád před sebou jeho tvář,cítím pořád jeho polibky,slyším pořád jeho slova. Bože proč? Tolik to bolí. Bojím se dalšího rána,bojím se toho,že až si vzpomenu na to,že tu není,že zase budu brečet,tolik nesnáším tenhle stav,cítím se toli bezmocná a slabá. Jediný co je na tom krásný,že vzpomínky mi zůstanou a ty mi nikdo neveme. Jsme prázdná. Co je to za lásku,když cítím bolest?

napsal/a: EF-88 12:04 Link komentáře (0)



Boj

13.Březen 2009

A zase ho o víkendu neuvidím,kvůli tomu,že se neudržel. tohle mě ničí,trhá na kusy,zamilovala sem se ale ta láska je zakázaná. Já nemůžu mu dát na jevo,že sem z toho nešťastná,že mě to bolí tolik,že nemůžu přestat plakat,že mám pocit,že ve mě něco umírá. Jen se ptám,proč nemůžu být šťastná? Proč? Já mu chtěla dát lásku,nevím jestli on to chápe. Asi na mě málo myslí. Mám mě vůbec ještě rád? Láska se mi stává peklem. Znovu budu bez něj a neděle je jediný den,kdy můžeme být spolu a on to zase podělal,já vím,není to jen jeho chyba. Teď si přeju aby už jel domů ale vím,že by mě to bolelo 1000víc,protože by sem mu nestihla říct,to co mu chci říct. Takže se trápím a pláču,jsem v sobě neuvěřitelně zraněná. Nechci ho nenávidět a nechci být vůči němu sobecká. Ustupuju mu a to ze strachu,že by mohl udělat nějakou hloupost,kdyby zjistil,co cítím,kdyby zjistil pravdu,zjistí část pravdy. Zašli jsem příliš daleko a bohužel tu není nikdo kdo by mi mohl pomoct,protože to nemůžu nikomu říct,takže to mám v sobě a vím,že teď propláču mnoho nocí. A ještě k tomu je mladší než já,je mu 17,a to sem si řekla,že už nikdy mladšího mít nechci a je to tu,přišel on,nečekán,nezván,prostě se to stalo ale já už nevím jak z toho ven. Tvářit se,že se nic neděje? To jde? Ani sama nevím. Na jednu stranu chci aby viděl mou bolest,aby věděl,že se trápím ale na druhou stranu to nechci. Jo,nabízejí se mi jiní jenže já nechci,odmítám je kdvůli němu,protože věřím tomu,co mezi námi je. Jenže te´d sem jako zmražená a cítím jen prázdnotu a hroznej smutek. On si neuvědomuje,co děláme,já ano,a zase mám pocit,že pro náš vztah dělám víc. Potřebuju pomoc ale nemůžu jí mít,toť velký paradox. Mám chuť za ním jít,mám chuť dát výpověď z hodiny na hodinu,mám chuť utýct ale nemžu,tohel by se stalo jinde a to já nesmím dopustit,musím se tomu postavit tváří v tvář. Tak vzhůru do boje,i když to bude hodně bolet.

napsal/a: EF-88 13:36 Link komentáře (0)



Je

12.Březen 2009

Tak,týden je další týden je skoro zamnou. Zvláštní. V neděli se s ním uvidím,těším se,hodně,ve středu mi odjede domů,snad se už nevrátí ale i tak nechci aby odjel,bude mi hrozně chybět,já vím je to až za týden ale už teď mi je smutno. On tu chce zůstat dýl ale já to nechci,protože to chce udělat kvůli mě. Patří domů,do svého života jen aby si ho víc nezkazil,to nechci. Mám ho moc ráda,možná miluju,pokaždý když ho vidím,tak se celá rozklepu,ty jeho oči a úsměv. Mamamia,je tak krásnej a hodnej,prostě nej.

napsal/a: EF-88 12:16 Link komentáře (0)



Stalo se

06.Březen 2009

Nejsem tolik silná jsem jsem předpokládala,nebo jak si někteří myslí. Teď bojuju a mám strach,toužím být milovaná a dělám hlouposti,možná sem tím i někomu ublížila,což sej vůbec nechtěla a přitom sjem ho měla ráda,mám pořád ale už to nejde dál,jsem psychicky vyřízená a ne jen z něj ale i z jiných důvodů. Chci dělat práci která je psychicky náročná a já sem mám ještě hodně co učit,hlavně sama o sobě. Prožila jsem si teď svý,něco co mě naplňovalo ale i vyčerpávalo ale pořád v sobě mám to,že to svým způsobem bylo dobře,že jsem mu možná pomohla,samozřejmě se mu budu dál snažit pomáhat,protože je pro mě důležitý ale už to nenechám zajít tak daleko,nesmím ale je tu jisté riziko,kterého se bojím. Zapletla sem se do vlastních sítí a snažím se vůči tomu obrnit,neúspěšně. Tohle bolí a často pláču hlavně proto,že nechápu ty co ničí vědomě svůj život,protože já život miluju a snažím se ho žít a moc chci aby sme tyhle lidi co ničí sami sebe naučial vážit si sebe samých aby si vážili toho co mají aby zjistili,že život je nádherný a že stojí za to žít. Člověk dělá chyby i já ale já si musím prožít všechno aby sem sama zjistila co je dobře a co je špatně,ale chci říct,že jde o to aby člověk v sobě našel tu sílu a mohl jí dávat ostatním,nebo spíš podporovat tu sílu kerou v sobě každý máme. A to já chci,nejsem si jistá jestli to dělám,lidi mi říkají že ano ale mě se zdá,že to není dost,nevím jak se ještě rozdat,možná bych se měla rozčtrvtit,co já vím. Něco mě žene dopředu a já nevím co,nebo možná vím ale jsem tolik zahleděná do svých problémů že tu cestu prostě nevidím. Ach Bože pomoz mi,už nevím jak dál ale vím,že teď je to semnou špatný a chci to změnit. Předtím sem měla strach,že ho stratím,že už nebude jen můj ale to byla chyby,nidky ho nestratím má místo v mém srdci a to se nikdy nezmění. Proč sem šla hlavou proti zdi? Proč jsem si to nedokázala připustit? Protože jsem chtěla milovat a být milována,to proto. Láska příchází nečekaně,co já vím koho dnes či zítra potkám? Co mi je potom,že mě chce každej druhej,když já potřebuju a chci jistotu,vztah na stálo?

napsal/a: EF-88 15:42 Link komentáře (0)



Nedali


Tak mi ty víkendy nedovolili tam kde jsem chtěla,sem sklamaná a naštvaná. Nedají mi šanci,jak jim tedy můžu dokázat,že jsem jiná? Nevím co teď mám dělat,možná netalčit na pilu ale když ta touha je tolik velká. Nechci být s malými dětmi,chci být se staršíma. Do háje!!!!!!!!! Co teď? Snad jen čekat. A ještě k tomu mám takový divný pocit,že ho v neděli neuvidím ale třeba bude všechno jinak. Uvidím.

napsal/a: EF-88 09:53 Link komentáře (0)



....

05.Březen 2009

Dnes mě zabolelo,že už přišel ten souhlas pro něj. Tolik nechci myslet na to že odejde ale aspoň sem se dnes viděli,sice jen chviličku ale viděli sme se. Mám ho tolik ráda. Těším se na neděli,budeme opět spolu,těším se až si sním zase popovídám. Chybí mi,a ne jen on ale i ostatní. Včera to bylo super,popovídala sem si s ním i s ostatními. Tolik mi ten kontakt chybí,tolik by sem snimi chtěla být ale není mi to umožněno,zatím jenže mám trošku strach,že až mi to konečně umožní,že on bude už pryč. Achjo. Mám to tu moc ráda,vím,že sem patřím,že je dobře,že tu jsem. Kéž by mě vzali na vejšku aby sem se zase posunula dál,k mému cíli. Chci toho tolik že nevím co dřív,chci mít svou rodinu,chci cestovat,studovat,je toho tolik a život utíká, Zvlášť tady,tady dny utíkají hrozně rychle,zítra už je pátek,pak sobota a konečně vytoužená neděle. Jen aby to vyšlo.
Tolik chci aby sem se uměla dostat do srdcí jiných,mám pocit,že mi to pořád nejde,jo,věřími,to ano ale to je ta touha jim pomoct,vědět o nich všechno,na co myslí,jaké mají plány,počem touží.

napsal/a: EF-88 12:48 Link komentáře (0)



Vím

18.Únor 2009

Je úžasnej,je to můj malí anděl. Je tolik vnímavej a možná proto se mu děje co se mu děje. Tak hezky sme si popovídali,byli sme upřimní,buduju si u něj důvěru,mojí už má. Tolik ho mám ráda,všechny tady ale jeho nejvíc. Bojím se toho až odejde ale moc mu to přeju,jen doufám,že neudělá žádnou hloupost,je ještě čas tomu zabránit. Jsme si tolik podobní,proč sme se potakli tady? Kdyby to bylo jinde a za jiných podmínek,bylo by to jinak ale vím,že takhle je to správně. Nabíjí mě energií,vším krásným. Hlavní je,že mi věří a já,že věřím jemu. S Jardou být už nechci,ne kvůli němu ale proto,že mi nedává to co tolik potřebuju,nemůžu se na něj spolehnout,nemůžu u něj volně plakat a když si vzpomenu co mi dneska řekl on,tak pláču,protože to je to co potřebuju,svobné vyjádření emocí. U Jardy se bojím vyjádřit emoce,bojím se u něj plakat,nahlas se smát,necítím tam to co chci cítit. Proč to cítím s ním? Jsem vděčná za to,že se mezi námi vytváří přátelství. Přátelství,které mám pocit jeden druhého hodně ovlivní. Nikdy na něj nazapomenu ale ještě se s ním neloučím na to je ještě čas ale vím,že budu plakat. Miluju svou práci a lidi se kerými pracuji a který mi pomáhají. Utvrzují mě v tom,že mám na to dělat vychovatelku. Za mnohé jim děkuju a vím,že ještě děkovat budu.

napsal/a: EF-88 14:20 Link komentáře (0)



Co je?

17.Únor 2009

Něco se děje,proč se semnou nebaví? Proč semnou neflirtuje? Co se stalo? Proč je tak smutnej? Nevěděla sem že mě tohle tolik veme. Chci vědět co se děje. Musím se ho na to dneska zeptat. Tohle nejde. Musím se vzpamatovat,tuhle hranici nesmím překročit,musela by sem odejít,nidky by sem se nemohla vrátit a nikdy by sem nemohla dělat už tuhle práci. Všechno by se zhroutilo. Musím se obrnit,i když mě to bolí.Ale pořád mě tahle práce baví. Třeba se mu něco stalo. Zeptám se ho.

napsal/a: EF-88 08:35 Link komentáře (0)



Musím

13.Únor 2009

Musím být s nimi,trhá mě to na kusi,chci se s nimi bavit,hrát si,povídat si,tohle mi nastačí,jen ty vizity. Bože pomoz,je to hrozný. Dneska to bylo na vizitě u kluků super,bavila sem se s Honzou,hrozně fajn kluk a s jinýma sem se pošťuchovala,prostě sem se cítila dobře,baví mě to s těma dětskama,hrozně. Nedokázala bych dělat nic jiného. Pořád na to myslím,pořád přemýšlím a modlím se za to aby mě dali na B4,tolik si to přeju ale zase budu pracovat nepřetržitě,už žádný volný víkend ale oni za to stojí. Pořád se mi chce blbnout,jsem jak malá,no vážně ale mě to tak vyhovuje,je to dobře,že nejsem nějaká uzavřená,tichá. Těším se na každý den,až je uvidím. Jsem blázen,ale cítím,že tak je to dobře. Kéž by mě někdo pochopil.

napsal/a: EF-88 08:39 Link komentáře (0)



Tak tedy....

10.Únor 2009

A je to tu. Bolest z probuzení. Práce mě baví,je to fajn ale citoví život,to je jiná. Já a Jarda,mi nejsme šťastní,sme v něčem co udržujeme násilím. Nechat tomu volný průběh,asi ano,jen chci ho líbat,držet,hladit a vím že to já udělám z lásky,on to udělá z vděčnosti,to je hodně velký rozdíl. No nic,život jde dál,nezastaví se.

napsal/a: EF-88 07:18 Link komentáře (1)


< Novější články | Starší články >