Smrt...
Přijde a ani se neohlásí,
zmaří zase jeden život
a je konec jeho krásy,
na ostří ho nabod!

Možná se to stává denně,
to já vím,
jenže tím víc se mi to líbí méně,
když miláčka před očima strácím.

Říkám si ,,to přece nemůže''
nechci ho ztratit,
ale kdo mi v tom pomůže?
Prý musíme za své chyby platit!

Proč ale tak krutě?
Každý přece chybuje!
Cítím se strašně smutně,
to pochopí jen ten,kdo doopravdy miluje!

Už mi ho nic nedá zpět,
s tím se nechci smířit.
To rači opustím tenhle svět,
chci sním zemřít!