Přátelství mezi mužem a ženou aneb František Ringo Čech zasahuje.

27.Červenec 2007

Jenda z mála pozitivních věci v práci, krom peněz samo sebou, je, že mě konečně nějaká situace donutí číst knížky. Chvilkami se nudím tak, že sáhnu i po dílech, které bych za jiných okolností nikdy do svých vybíravých pacinek nevzal. Teď se tato pocta dostala Frantičkovi Ringo Čechovi. Půjčil mi ji jeden ze spolupracovníků se slovy: "Je divná, nevím jestli tě bude bavit." Vzal jsem ji tedy, podíval se na zajímavý nadpis ("Češi a jejich samičky") a dal se do čtení.
Jako první mě překvapil neuvěřitelně dlouhý úvod, ve kterém se kecá a kecá o ničem a o všem. V jedné části si například velmi stěžuje, že právě oslavil 50 let. Když jsem se podíval na datum, kdy kníha vyšla, zarazil jsem se. Byla stará již 14 let. Když si Ringo stěžoval už v 50, co musí dělat teď, v téměř 65?.
Když konečně mistr Ringo (jak se sám zcela skromně v knížce nazývá) skončil úvod a započal další kapitolu. K mému údivu se od úvodu nic nezměnilo, Ringo kecal o ničem. Skoro se zdálo, že píše jen z holé povinnosti zaplácat stránky. Již jsem nad chlapcem téměř zlomil hůl, když se konečně začal dostávat k oněm slibovaným samičkám. Je zajímavé číst zkušenosti muže, který toho již tolik zažil. Možná je to mou mladistvou naivitou, ale nemůžu se vším souhlasit.
A teď se dostáváme k tomu, proč tady vlastně píši o téhle knížce. Ringo se v jedné kapitole začíná zaobírat přátelstvím mezi ženou a mužem a dochází k názoru, že v čisté formě nemůže existovat. Vždy je tam něco více, minimálně z jedné ze stran. Jeden ze zakřiklých, ať už muž či žena, v sobě dusí minimálně chtíč, v horším případě lásku k tomu druhému.
Když jsem se zamyslel, jak jsem na tom já, tak jsem přišel s nepěkným zjištěním. Ringo sice nemá úplnou pravdu, avšak něco na tom přeci jenom bude. Pokuď mám nějakou kamarádku a myslím, že se jedná opravdu jen o čisté přátelství, bývají povětšinou...jak to jenom říct, nelíbí se mi (rozuměj, jsou škaredé). Avšak ve chvíli, kdy se na scéně vyskytne nějaké hezká dívka, už to nikdy nemůže být čisté přátelství. Ano, i já mám hezké kamarádky, avšak mám někdy nepříjemný problém, že se mi ta kamarádka líbí. Otázka je, do jaké míry ovlivňuje to, že je slečna hezká mé chování k ní. Bavil bych se s ní i kdyby byla škaredá? Věnoval bych ji pozornost? Měl bych dostatek trpělivost na to, abych poslouchal její problémy?
Ringo, Ringo...nasadil jsi mi brouka do hlavy. Co mám s vámi mé krásné kamarádky dělat? napsal/a: Eristt 23:34 Link komentáře (0)



Vždyť jsem ještě dítě!

05.Prosinec 2006

Můj milovaný otčin pracuje v jednom velkém supermarketu jako nevím přesně co. Včera když se vrátil domů, jeho ruce byly obtěžkány hned dvěma velkýma taškama. Jedna taška byla obyčejný nákup, tedy jsem mu nevěnoval žádnou pozornost, avšak druhou tašku z ničeho nic podal mému bratříčkovi, ten nahlédl a zákeřně se na mě usmál, přičemž s tou taškou odklusal do svého pokojíku. Tázavě jsem se podíval na mého živitele a ten vysvětlil: „Dneska nám v práci dávali pro děti zaměstnanců nějaké dárkové tašky s čokoládama a s těma dalšíma mikulášskýma hovadinama.“
„Super, a kde je moje?“
„Říkám pro děti.“
„A já jako nejsem dítě?“
„Ne.“
Zatvářil jsem se nanejvýš uraženě a odešel jsem, během cesty do pokojíku jsem potkal bratra, jak má hlavu zabořenou v tašce a cosi v ní šustí. Život ne nespravedlivý. napsal/a: Eristt 17:07 Link komentáře (0)



V kolik že to jede?

04.Prosinec 2006

Je to k nevíře, ale ani po třech letech si nejsem jist, jestli mi ten autobus ráno jede v 7:30 či v 7:35. Dneska byl zrovna den, kdy jsem si myslel, že jede v oněch 7:35...a tak mě na zastávce k mému překvapení přivítal jenom prach rozvířený autobusem, když se rozjížděl. Pomalinku jsem se došoural k jízdnímu řádu a už z dálky, ač jsem to ještě nemohl vidět, jsem věděl, že ten parchant odjíždí v 7:30. Zaklel jsem a sedl si na lavičku...a díval se tupě do dálky. Když tu se přede mnou začal otevírat zcela nový svět, svět důchodců. K mé lavičce se totiž začali scházet naší postraší občané...a já našel na dvacet dlouhých minut skvělou zábavu.
Co jsem se dozvěděl?
Krom toho, že paní Škopkovou trápí stále bolavé klouby a že její manžel je stále v nemocnici, jsem se dozvěděl jména všech vnoučat, dcer, synů a veškeré tajemství u kterých se babička dušovala, že jsou tak tajná, že se je nesmí nikdo další dozvědět.
Ale chyba, Vencík všechno slyšel. Avšak...abych řekl pravdu, nic moc, sic mě zaujala zpráva, že jakýsi Horáček z bůh ví od kuď, plácl po zadku jakousi číšnici z jakési další vesnice, načeš se od něho málem i s dětmi odstěhovala jeho manželka, ale protože pana Horáčka neznám, moc mě to nepobavilo. Jako další jsem vyslechl dva starší pány jak si povídali, že v 52 roce to tady bylo jako květ, vše bylo krásnější, holky slušnější, práce zábavnější...no a tak dále. Už jsem se myslím kdesi zmiňoval, že nemám rád komunisty...ale kdo by jim to, že jsou blbí měl za zlé, jsou pouze omezení a je jich potřeba litovat.
napsal/a: Eristt 18:42 Link komentáře (0)