V kolik že to jede?
04.Prosinec 2006Je to k nevíře, ale ani po třech letech si nejsem jist, jestli mi ten autobus ráno jede v 7:30 či v 7:35. Dneska byl zrovna den, kdy jsem si myslel, že jede v oněch 7:35...a tak mě na zastávce k mému překvapení přivítal jenom prach rozvířený autobusem, když se rozjížděl. Pomalinku jsem se došoural k jízdnímu řádu a už z dálky, ač jsem to ještě nemohl vidět, jsem věděl, že ten parchant odjíždí v 7:30. Zaklel jsem a sedl si na lavičku...a díval se tupě do dálky. Když tu se přede mnou začal otevírat zcela nový svět, svět důchodců. K mé lavičce se totiž začali scházet naší postraší občané...a já našel na dvacet dlouhých minut skvělou zábavu.
Co jsem se dozvěděl?
Krom toho, že paní Škopkovou trápí stále bolavé klouby a že její manžel je stále v nemocnici, jsem se dozvěděl jména všech vnoučat, dcer, synů a veškeré tajemství u kterých se babička dušovala, že jsou tak tajná, že se je nesmí nikdo další dozvědět.
Ale chyba, Vencík všechno slyšel. Avšak...abych řekl pravdu, nic moc, sic mě zaujala zpráva, že jakýsi Horáček z bůh ví od kuď, plácl po zadku jakousi číšnici z jakési další vesnice, načeš se od něho málem i s dětmi odstěhovala jeho manželka, ale protože pana Horáčka neznám, moc mě to nepobavilo. Jako další jsem vyslechl dva starší pány jak si povídali, že v 52 roce to tady bylo jako květ, vše bylo krásnější, holky slušnější, práce zábavnější...no a tak dále. Už jsem se myslím kdesi zmiňoval, že nemám rád komunisty...ale kdo by jim to, že jsou blbí měl za zlé, jsou pouze omezení a je jich potřeba litovat.
napsal/a: Eristt 18:42 Link
