Slzy po tváři mi stékají, vítr je suší, vždy když tě vidím, srdce mé buší.Pod tíhou duše, pomalu se kácím, důvěru v život momalu strácím.Kousek po kousku, mozaiku života skládám, přede mnou ten krutý obraz, rači to vzdávám.Překážka je mezi námi, jedna velká hradba, všechno vyplavalo na povrch, nebyla to pravda.Vidím tvůj úsměv, vidím tvou tvář, v tvých očích je jasný plamen, tupá zář.Ruce dvě spoutané pomalu se vzdalují, kapky krve končí své dílo, mozaiku malují.