Nezvládám život, pořád se strácím.Všechnu tu bolest zpátky všem vracím.Ubližuju sobě, ale nejvíc tobě.Pak tiše pláču na svém vlastním hrobě.Uvnitř cítím samotu, výčitky a strach.Ze všeho mi pomáhá bílý jemný prach.Někam se dívám, pomalu nevnímám.Kolem mí přátelé, kterým se vyhýbám.Dívám se na ně jsou to jen schránky.A já teď píšu své poslední stránky.Už ani nevím co jsem tu napsala.Držím žiletku, do žil jsem ji zaťala.Teplá krev pomalu stéká z rukou dolů.Teď vím, že není návratu domů.Proto tu sedím, abych viděla.Jak jsem sama sebe pomalu zabila.Náhrobní kámen na něm tři slova.Tady leží: ,, TROSKA Z NÍ ZBYLA."