Netrap se zlatíčko, slzy mi tečou, nastalo loučení, minuty se vlečou.Jednou se opět setkáme po dlouhé době, pak objeví se slzičky v očích mě i tobě.Nadešel čas už musíš jít, vzpoměň si na mě, možná ti bude líp.Budeš mi chybět, ty to víš, potom se probudíš a zjistíš že pouze sníš.

 Dvě postavy stojí na druhé straně.Jejich výčitky jsou mířené na mě.Celý můj život, celé ty roky.Vyčítaly mi všechny mé kroky.Přiblížil se soudný den.Stojím tady koukám ven.Dívám se kolem co se děje.V koutku duše svitla mi naděje.Jdu tunelem, bloudím v něm.Pro mě je to jediná cesta ven.Všude kolem je kouř z cigaret.Ty dvě postavy drží balíček karet.Jednu sejmu, musím ji vzít.Ona rozhodne o osudu, jestli ještě budu žít.Drží v ruce černý kříž, je to symbol smrti.Rozhodli jste o mém osudu a to vás drtí.Všechen ten čas byste vrátili.Pozdě jste si vzpomněli, že jste mě na vždy ztratili.

Vidím anděla, křídla má bílá.Stojím nad svým hrobem, opouští mě síla.Poslední objetí, poslední polibek, v rukou držíš pár svých smutných vzpomínek.Kapička krve padá k zemi, slzička smutku následuje ji.Stojím vedle tebe, odbíjí půlnoc, pomalu se mě zmocňuje podivná moc.Postava černá s kosou kráčí, teprve teď je ti lásko k pláči.Dívám se na tebe, díváš na mě, teprve teď vím, že jsem skončila na dně.

Uprostřed duše v malinkém koutku, sedím tiše a držím loutku.Dívám se z okna na černé nebe, v odrazu měsíce vidím jen tebe.Držíš černou růži, oči mé hasnou,tvé výčitky derou mi kůži, odpověď mám jasnou.Kapičky krve padají k zemi, slzičky smutku padají s nimi.Náhrobní kámen na malém hřbitově, u něj uschlá kytka, kterou jsi tam dal.Na něm je jméno, kterému jsi život vzal.Ta loutka v duši už dávno není, uběhla minuta, život se mění.

Slzy po tváři mi stékají, vítr je suší, vždy když tě vidím, srdce mé buší.Pod tíhou duše, pomalu se kácím, důvěru v život momalu strácím.Kousek po kousku, mozaiku života skládám, přede mnou ten krutý obraz, rači to vzdávám.Překážka je mezi námi, jedna velká hradba, všechno vyplavalo na povrch, nebyla to pravda.Vidím tvůj úsměv, vidím tvou tvář, v tvých očích je jasný plamen, tupá zář.Ruce dvě spoutané pomalu se vzdalují, kapky krve končí své dílo, mozaiku malují.

Loučím se s tebou
Jednou to začalo a teď to končí, se smutkem ve tváři, pomalu se loučí.Nemám tu sílu všechno ti říct, teď už je pozdě, odjíždíž pryč.Začíná ti nový život, otvírá se ti nový svět, se slzami v očích, píšu ti pár krátkých vět.Vždy si mi pomohla, neukázala si mi záda, chci abys veděla: ,, Mám tě ráda.