Jsem jako hvězda.
Dívam se z povzdálí na celý svět,
mezi ostatníma zůstávám bez povšimnutí.
Ať se snažím zářit sebevíc,
nikdo si mě stále nevšímá,
ztrácím se na nebi jako zrnko písku na poušti.
Stále však doufám ,že ze všech těch světýlek na nebi
se zalíbim dívce, pro kterou není důležité jak silně svítím,
ani zda se liším od ostatních hvězd nebo ne.
Dívce, která si bude přát, aby mé světlo nepatřilo celému světu, ale pouze jí, ať je jaké chce.
Až se taková dívka najde, stanu se měsícem.
Začnu svítit tak silně, že se budou ostatní kdysi nádherné, veliké hvězdy zdát zcela nenápadné.
Díky dívce, která mě darovala lásku, se ze mě stal nádherný měsíc, ke kterému nyní vzhlížeji i ostatni dívky, ale ne proto, že bych pro ně něco znamenal,ale pouze proto, že zářím mnohem více než ostatní hvězdy. Ale v tu chvíli nezačnu svítit pro všechny ty zaslepené dívky, budu svítit jen tobě! Dívce, která si všimla skoro vyhaslé hvězdy, která ztrácela na nebi svůj význam a upadala do zapomnění.



Napsal jsem to jednou v noci.. snad se to nekomu bude libit..