Miláčku měl jsem dnes v noci zase jeden zvláštní sen.
Byl vlastně o nás dvou..
Šli jsme v něm ven.
Procházka krajinou,
Ty a já jen..
Počasí přálo nám,
byl nádherný den..
Obloha bez mráčku,
modrá jako tvé oči..
Slunce hřálo a vítr nám ustoupil stranou
Jen lehký vánek vál stále tvým směrem.
Bylo vidět že si jen hraje s tvými vlasy.
To už jsem byl omámen vší tou krásou
a hned zapoměl na všechny starosti.
V tu chvili jsem něco říct ti chtěl!
Zvládl jsem ale vyslovit jen..
"Milu..."
To už jsem tě měl v náručí a umlčen tvými rty
Už jsem se jen nechal unášet
Polibek tvůj zbavil mě zbylých smyslů
a já už jen za tebe a tvou něhu
a lásku děkoval Ježíši Kristu
A co ta procházka?
No to je otázka!
Dopadla dobře!
Došla jsi až k mému srdci a tam už jsi zůstala
A tím to vše skončilo..
A nebo začalo?
Co vlastně ten sen znamenal?
Na to určitě přijdes sama
Až jen štěstí půjde s náma :o)

Pro mé zlatíčko ...Teris...