KOŽICH JE LUXUS ZA CENU SMRTI

KOŽICHY NOSÍ KRÁSNÁ ZVÍŘATA A ŠEREDNÍ BEZCITNÍ LIDÉ!

Nejvíce celosvětově rozšířená metoda zabíjení norků je udušení: CO nebo CO2 . Lišky jsou nejčastěji zabíjeny elektrickým proudem. Elektrody napojené na baterii jsou zaraženy do tlamy a vsunuty do konečníku zvířete.V roce 1994 bylo na celém světě pro svůj kožich zabito 22.615.000 norků a 3.159.000 lišek.Nedávné vyšetření odhalilo, že v Rusku jsou zabíjeni mroži, tuleni a šedé velryby na krmení pro kožešinové velkofarmy. Vyšetřovatelé nalezli tyto farmy obklopené kostrami nespočetných mořských savců, sklady plné hnijícího masa z velryb, mrožů a tuleňů. V roce 1994 navštívili vyšetřovatelé WSPA velkofarmu v Rusku, která měla kapacitu 20.000 lišek a 120.000 norků. Zvířata byla krmena kusy tuleních mláďat a v lednici jich bylo 2 500.

KOLIK STOJÍ KOŽICH? Pro výrobu jednoho kožichu je třeba zabít: 65 norků, nebo 130 činčil, nebo 10 jezevců, nebo 27 tchořů, nebo 60 zajíců, nebo 14 vyder, nebo 11 stříbrných lišek, nebo 50 minků, nebo 100 veverek, nebo 9 bobrů, nebo 4 leopardy, nebo 18 červených lišek, nebo 15 rysů, nebo 125 hranostajů, nebo 12 ocelotů.... pro kožichy a různé upomínkové předměty se také zabíjejí psi a kočky!

Provedené metody usmrcování zvířata jen omráčí, takže zvířata jsou potom stahována ZAŽIVA!!!

LOV KOŽEŠINOVÝCH ZVÍŘAT

Lov je nejstarší metodou získávání kožešin. Vynálezem čelisťových pastí se stal jednou z nejkrutějších. Pasti jsou kladeny ve volné přírodě na odlehlých místech na zvířecích stezkách. Většina pastí je konstruována tak, že se po došlápnutí zvířete na terčík v pasti čelisti prudce sklapnou a oběť sevřou. Mnohé typy pastí mají mají čelisti opatřeny ozubením, které zvířatům znemožňuje vyproštění se z pasti. Chyceným zvířatům tak kromě bolestivého sevření způsobují hluboká zranění.Drobní hlodavci, malé šelmy, nebo ptáci bývají často chyceni za krk, nebo uprostřed těla, což pro ně znamená při síle pružiny nepředstavitelné utrpení. Insinkt velí chyceným zvířatům bojovat a snažit se uniknout, což zejména u matek vede k odkousávání si sevřených končetin. Zvířata, kterým se z pasti podaří uniknout však brzy umírají na infekci nebo vykrvácení. Většina obětí se však stává kořistí lovců, kteří je surově dobíjejí, nebo na nich lovec stojí, dokud je neudusí.

V pastech zůstávají hladovějící a trpící bolestí a mrazem i několik dní. Drobná zvířata jsou napadána šelmami bez možnosti útěku. Pasti na vodní zvířata, jako jsou bobři a norci jsou kladeny tak, aby se zvíře utopilo. Veverky, lasičky a kuny jsou chytány do pastí na stromech, kde pak visí desítky hodin jako snadná kořist pro dravé ptáky.

Pasti si své oběti nevybírají, proto až 2/3 ulovených tvorů jsou ptáci, kočky, psi, laně, ježci a jiná zvířata, která však představují pro lovce pouhý odpad. Přestože je používání čelisťových pastí v řadě zemí (včetně ČR) zakázáno, ročně v nich najde smrt přes padesát miliónů zvířat. Nahrážkou čelisťových pastí mají být oka, léčky a železa, která se však čelisťovým pastem v krutostech vyrovnají.

CHOV- KOŽEŠINOVÉ FARMY

Existuje milná domněnka, že pěstování zvířat na kožešinových farmách je humánnější způsob získávání kožešin, než je lov. Slovo "farma" vzbuzuje představu svobodného a otevřeného prostoru. Ve skutečnosti je to způsob pouze snadnější pro člověka, ekonomičtější, ovšem pro zvířata znamená ještě věští utrpení, než chycení do pasti. Bolesti a strádání několika hodin či dnů zvířat lovených, jsou při chovu zvířat nahrazeny celoživotním strádáním a smrtí mnohdy stejně, nebo i více drastickou.

Zvířata jako nutrie, bobři, norci, lišky nebo lasičky jsou druhy, jejichž teritoriální působnost je i několik kilometrů čtverečních. V klecích 40x40x40 cm je jim jakýkoliv pohyb znemožněn a ani náhražky v podobě výběhů nemohou uspokojit jejich přirozené potřeby - běhat, hrabat, plavat či šplhat. Pro druhy, které nejsou domestikované, je život od narození do smrti v kleci každodenním stresem a utrpením!

Chovatelé, jejichž jediným kritériem je kvalita kožešiny a výsledný zisk tak nejenže omezují přirozenost zvířat, ale navíc je záměrně vystavují extrémním podmínkám, aby se produkce "zefektivnila". Čím větší mráz, tím lepší kožešina. Proto jsou zvířata ponechávána ve vlhkých a chladných místnostech, v horších případech vystavována přímému mrazu bez možnosti úkrytu, výstavby pelíšku či hnízda. Nejvíce trpí nutrie, které mají tlapky potaženy tenkou blankou. Musí neustále přešlapovat, protože jim tlapky přimrzují k podlaze klecí. Podlahy klecí jsou z ocelových jemných mříží či pletiva, které se jim zařezává do tlapek a při usilovné snaze se podhrabat si lámou o drátěná oka drápky.

Po celý krátký život jsou zvířata krmena jednotvárnou stravou, kaší, která je bohatá na živiny podporující růst kožešiny. Aby chovatelé nemuseli zvířatům čistit jídelní misky, tak raději kaši rozmazávají po mřížích klecí. V zimních měsících zvířatům jazýčky při slízávání potravy ke mřížím přimrzají, což jim způsobuje zbytečná zranění. Svou přirozenou touhu běhat se zvířata snaží naplnit běháním po kleci dokola a to je silně deprimuje. Jinak samotářská zvířata se chovají v klecích i po šesti, což vyvolává v takto extrémních podmínkách útočnost a kanibalismus. Slabší jedinci jsou buď ušlapáni, ohryzáni nebo ukousáni svými spoluvězni.

USMRCOVÁNÍ KOŽEŠINOVÝCH ZVÍŘAT

Když najde čas a kožich zvířete je "zralý" a vhodný pro zpracování na "kvalitní lidský kožich" dochází k usmrcování chovaných zvířat. Metody zabíjení jsou stejně drastické, jako samotný chov. Při usmrcování platí jediné pravidlo: nepoškodit kožešinu. Zabíjí se lámáním vazu, škrcením, jedem v potravě či injekční stříkačce, elektrickým proudem - zvířeti je vsunuta jedna elektroda do tlamičky a druhá do konečníku, nebo výfukovými a dalšími jedovatými plyny. Jsou to kožešinové popravy, nazývané "kožešinové žně", kdy jsou po tisících masakrovány celé chovy. Některé neodborně