Po vzoru mojí milovaný kámošky jsem se rozhodla přiblížit stálým,ale i náhodným návštěvníkům téhle stránky můj život.

 Jakkoliv je můj život zpackanej, nemůžu si ztěžovat na nudu a stereotyp. O rozruch není nouze v žádnym případě a příklad jsem se rozhodla předvést na vzorovém víkendu,který ale pro souvislost malinko protáhnu zpět do konce pracovního týdne…

Nemůžu začít nikde konkrétně, protože kořeny vývoje situací sahají až do nevidím a týkají se kupříkladu i Keřmana,Samyce nebo i Faraona. Začnu tedy u první zápletky, která roztočila kolotoč, jenž nezamotal hlavu jen mě, ale dokonce i lidem, kteří se mnou nemají ani mnoho společného.

Je čtvrtek večer a já zapínám svoje PC a začínám si užívat zasloužený relax. Automaticky se spouští i program ICQ a já za malou chvíli přemýšlím, zda by nebylo lepší, kdyby ICQ zůstalo nezapnuté. Nachází si mě totiž jakási, pro mě neznámá, osoba s nickem dejme tomu XY a zdraví mě. Takových bylo, pomyslím si a zanechám okno zavřené, bez odezvy. Nicméně za pár minut mě neznámý mladík zase vyhledává a k mému překvapení se zmiňuje o mé drahé polovičce. Maličko mě to zaráží a vyčkávám co bude dál. Když ale začíná mluvit o jakýchsi činnostech, které se taky dají jinak nazvat nevěrou, začíná mě pan XY maximálně zajímat. Okamžitě se s ním dávám do řeči a začínám se nesmírně zajímat o to, co mi říká. Nejprve mi zamrazilo v celém těle, protože dozvědět se něco takového o milované osobě je jaksi podpásovka. Hlavou mi během chvilky proběhlo tisíc věcí,ale stále v ní zůstávala otázka PROČ?! Nejsem dost dobrá? Neudělala jsem snad všechno proto abych přesně tomuhle  zabránila? Vyslechla jsem si spoustu věcí a nejdřív jsem měla ještě malinkou útěchu, že není všem dnům konec, není přeci jistý jestli mluví pravdu… Když ale začaly osoby,které jmenoval dostávat konkrétní jména, mě už dobře známá, červík pochybnosti začal hlodat stále intenzivněji. Nepřestávala jsem s XY udržovat konverzaci a napsala jsem SMS zprávu Lukášovi,ať okamžitě dorazí na ICQ,že s ním potřebuji cosi probrat. Za malou chvíli jeho ICQ kytička blikla zeleně a hned se mi otevřelo okýnko s sladoučkým pozdravem jaký umí jenom on. Nechalo mě to absolutně chladnou a začala jsem na něj řvát nadávky. Tedy jestli si umíte zhruba představit jak jde křičet po ICQ. Jako odpověď mi přicházeli divící se smajly a nechápavé otázky… Po krátkém vysvětlení začal řvát zase on. Ve smyslu že si toho hajzla najde a rozbije mu hubu,popřípadě ho rovnou zabije… Nastalo dlouhé řešení s oním neznámým XY i s Lukáškem a po chvíli se k nám přidal i náš společný kamarád a můj taťoušek Alešek. Probírala jsem to s ním ze všech stran a i přes jeho zarputilé tvrzení,že Lukáš má jen mě, pořád o mě mluví a jsem pro něj všechno, jsem se rozhodla vztah ukončit. Ať už mě Lukáš přesvědčoval že mě v životě nepodvedl,že jsem pro něj všechno, dokonce možná i něco víc, stála jsem si zarputile za svým. Byla jsem absolutně mimo a dokonce jsem v jednu chvíli hodila Lukáška na stejnou kupu jako jakéhosi chlapce se kterým jsem ještě nedávno chodila. Ale potom jsem si to rychle rozmyslela, protože onen chlapec je mnohem silnějšího kalibru než můj Luký… Celý večer mi pak chodily zprávičky jak od Lukáška tak i od Aleška… Přemlouvání a přesvědčování…Já jsem ale neoblomně trvala na rozchodu.

Probdělou noc druhý den naznačovaly jen kruhy pod očima a nepřítomný výraz. Celý den jsem neměla myšlenky na nic jiného a duševně jsem se chystala na zimák, protože jsem věděla,že tam Lukáše zaručeně potkám. Moc se mi tam nechtělo,ale slíbila jsem Aleškovi, že se na něj přijdu podívat, tak mi nic jiného nezbývalo. Přišla jsem na začátku první třetiny a na jistotu jsem šla přesně na druhou stranu,než sedává Lukáš. Hned jak jsem přišla,okamžitě si mě všimnul a hned mi přišla smska ať za ním přijdu. No to určitě,pomyslela jsem si a pěkně jsem zůstala tam kde jsem byla. Jakmile třetina skončila, většina lidí se zvedla a odešla,ale já jsem zůstala nehybně sedět,protože jsem nezištně věděla,co přijde. O minutku později se vedle mě objevil Lukáš a začalo přesně to, čeho jsem se bála…. Vyptávání,přemlouvání… Stálo mě to spoustu přemáhání ale nepolevila jsem. Několikrát jsem zopakovala aby odešel,ale nějak se k tomu neměl… Nakonec přeci jen rezignoval a při odchodu se loučil slovy,že mě měl moc rád… To mě nenechalo jen tak v klidu a celou druhou třetinu jsem probrečela. Nevím kdo z nás dvou to vydržel dýl, ale po začátku třetí třetiny mi napsal zprávu, která mě rozbrečela snad ještě víc. Přes celou halu jsme po sobě házely pohledy a psali si zprávy. Nakonec to skončilo jeho otázkou jestli za mnou nemůže přijít. Nepřemýšlela jsem nijak závratně dlouho a obratem jsem odepsala že MĚ je to teda uplně jedno. Okamžitě se zvednul a za chvilku se zhmotnil vedle mě. Nemluvila jsem na něj, protože jsem na to jaksi ještě neměla… Když kluci dohráli, (mimochodem vyhráli…Alešek!!! Alešek!!! ) šli jsme s Lukáškem dolů a tam to všechno začalo. Nebudu to zdlouhavě popisovat,ale i k slzičkám došlo…Nakonec jsme se jakžtakž domluvili a zůstali jsme spolu… Nemá cenu dělat závěry na základě neověřeného tvrzení člověka,kterého ani neznám,když mi Lukášek,ale i Alešek tvrdí něco uplně jiného…

V sbotu jsme šli na zápas znovu a to už bylo veseleji. Do haly jsme vcházeli se slovy Lukáškova taťky (,, Děti vám to ale sluší "=@) mě maximálně pobavilo). Většinu zápasu jsme se smáli a vše bylo odpuštěno,zapomenuto… Jedna maličkost nás ale těšila celý den. A to, že babča odjela na víkend pryč a darovala mi klíče od jejího bytečku,kde jsem vegetila jako královna… Po krátké domluvě jsme se dohodli v kolik že to ten můj miláček dorazí a bylo vymalováno. Musela jsem jít ještě nakoupit a Lukášek na oběd, takže času bylo dost. V zápalu dobré nálady jsem kromě předepsaných surovin koupila i popcorn do mikrovlnky. Ověšená taškami jsem si to valila přes město až do mého přechodného bydliště. Sotva jsem vybalila nákup, už se bytem rozezněly Clou jakožto vyzvánění mého mobílka, které mám uložené jen na Lukáška, coby naše smluvené znamení, že čeká před vchodem. Seběhla jsem pro něj dolů a začala jsem sondovat co že to vlastně přinesl za filmík. Vytasil se s mě velmi dobře známým titulem. Byla jsem na něm jednou v kině s výše zmiňovaným bývalým chlapcem a jednou v letňáku s mým nejlepším přítelem a životní oporou Vácínkem. BORAT… Lukášek to nikdy neviděl tak jsem se v duchu usmívala, když jsem si představila jeho reakci =@). Zlatíčko mi dokonce pomohl roztáhnout pohovku a dotáhnout všechny polštáře z celého bytu. Bylo jich strašně moc,ale nakonec jsme se o ně stejně porvali… Zatímco jsme se pokoušeli zprovoznit DVD začal se linout z kuchyně jakýsi zápach a v tu chvíli jsem si uvědomila,že jsem do mikrovlnky dala popcorn a zapomněla na něj! Za stálého Lukášova pochechtávání a komentování mého kuchařského umu ( ,,to chci vidět jak vaříš normální jídlo, když spálíš i popcorn“) jsem přebírala praženou kukuřici. Ty na uhel jsem rovnou vyhazovala… Nakonec jsem to nějak přežili a dalo se to i jíst. Sotva jsme zalehli a chystali jsme se na sledování kultovního filmíku, zase jsme vstávali,protože ten smrad se prostě nedal vydržet=@)... Bohatě jsme větrali, všechna okna dokořán…Ale to nám ani za mák nevadilo, protože jsme se k sobě přitulili a bylo nám krásně teplíčko… Film na Lukáškovy zanechal nesmazatelné stopy a není ani divu… Při inkriminované scéně, kde se Borat  s Azamatem perou o časopis s Pamelou pouze v rouše Adamově,se neudělalo nevolno jen jemu… Když film skončil, věnovali jsme se už jen jeden druhému,a že to fakt stálo za to =@) Nebudu to tady popisovat, určitě si každý dokáže představit =@)

Jen jedna věc nám teď ještě zbývá… Musíme si teď vybrat jeden z filmů právě probíhajících v našich kinech a podrobně se naučit jeho obsah…Musíme totiž vypadat věrohodně a umět o tom vyprávět,když jsme zasvěceně a s přesvědčením doma tvrdili že jsme přece v kině =@)