27.Červenec 2009
Autor: GameWorld v 17:45

Need For Spead:UNDERCOVER


Další díl Need for Speed je na trhu a my jsme jej důsledně zahráli. Pomohl návrat k volnému pohybu po městě a rozšířené možnosti společně s několika inovacemi, nebo se jedná o další tuctový kousek, se kterými se rok od roku musíme více smiřovat? Více v dnešní rozsáhlé recenzi PC verze.
Po roce tu máme další díl Need for Speed. Ten loňský, s podtitulem ProStreet, si odnášel veskrze kritičtější hodnocení, ale přesto se poměrně dobře prodával, jako ostatně každý díl. Problémem je, že ani široká komunita není dostatečně shovívavá, aby spoustu kopanců skousla každý rok, a tak vývojáři z EA vsadili na starší notu a celou sérii stočili zpět k úspěšným dílům jako je Most Wanted nebo Underground.

Příběh Undercover měl být poctou a napodobením takových kultovních filmů, jako jsou Kurýr nebo 60 sekund. Výsledek je prazvláštní. Tuctová a obehraná zápletka se točí kolem vaší osobnosti tajného policisty, který je svou nadřízenou vyslán jako tajný agent snažící se infiltrovat do gangů ovládajících zločin ve městě. Jako první je tedy třeba získat patřičný respekt a kontakty, díky nimž se dostanete hlouběji do spletité pavučiny zločinu v Tricity, jak se jmenuje dějiště hry. Z počátku se dostanete pouze k několika událostem, ale jak budete plnit další a další, mapa města se začne zaplňovat známými i neznámými akcemi. Celý příběh se v podstatě odehrává jak očekáváte a i ten jeden zásadní zvrat, který přijde, dokážete dost dobře odhadnout podle předchozích událostí. Video sekvence jsou hrané, jak je poslední dobou zvykem. I přesto, že jsou obsazeny známé herecké osobnosti v čele s herečkou MaggieQ, nemají žádný náboj, jsou krátké a co je nejhorší, nejdou odklepnout (aspoň mě se to za celou dobu nepovedlo, pokud na to někdo přišel, nechť mě prosím informuje v komentářích).

V průběhu hry narazíte na známé herní mody jako je sprint, okruhový závod nebo souboj s časem a také honička, kdy se snažíte jeden druhému ujet o zadanou vzdálenost. K těm asi nemá smysl cokoliv psát. Nové mody jsou zajímavější. Mezi ty nejlepší patří honička po dálnici v plném provozu, což je akčnější modifikace honičky. Při této jediné akci lze vozidlo totálně zničit a je třeba opakovat závod znovu. Další zajímavou možností je doprava vozidla z jednoho místa na druhé, což se většinou neobejde bez pozornosti policie, která se vás snaží zastavit všemi způsoby. Problém je, že vozidlo nesmíte zničit více, než dovoluje ukazatel a cesta není nijak ohraničená, pouze ji máte značenou na mapě. Vyhýbání policejním jednotkám a pozorné sledování cesty je důležitým prostředkem pro dokončení mise, protože stačí jednou špatně uhnout a šibeniční termín již nedohoníte. Mapa je naštěstí zpracována velmi přehledně a dobře, takže se orientovat není problém. Poslední herní možností, která stojí za zmínku je ničení všeho kolem, abyste co nejrychleji dosáhli hranice finanční škody. Událostí se lze zúčastnit buď v místě konání, nebo se na ni lze přímo teleportovat skrze mapu. Volné ježdění po městě tak trochu postrádá smysl.

Město Tricity a Undercover obecně připomínají Most Wanted takřka ve všem. Teď nehovoříme ani tak o designu celého města, ale spíše o obsahu celé hry. Svůj návrat slaví jak policie, tak zpomalování času, což spolu tak trochu souvisí. Policie je hodně agresivní a i na nejnižší obtížnost nám přišla chytřejší a náročnější než ty předchozí. Policejní vozidla se vám staví do cesty, snaží se vás vytlačit a pokud dlouho unikáte, neváhají nasadit těžkou techniku, pásy s bodáky a vrtulníky. S policií v zádech toho moc nedokážete a tak je třeba se jí zbavit. To lze zařídit ujetím někam daleko, případně schováním v některé z četných krycích zón, kde nejste vidět. Abyste dotírající policejní vozidla zpomalili, můžete použít občasné porazitelné překážky, které pro znalce předchozích dílů také nebudou novinkou. Podražením lešení srazíte do cesty stavební materiál, nebo například kmeny stromů. Využitelnou pomůckou je také zmíněné zpomalení času, díky němuž se můžete takřka na místě otočit, případně vybrat zatáčku, kterou považujete za dávno přejetou.



I když je herních možností poměrně dost a policie se chová dobře, přesto velmi brzy přijde pocit nudy a stereotypu. To je obecně problém každého Need for Speed. Své tomu přidává i poměrně nízko nasazená obtížnost, kdy peníze dostáváte skoro za vše (například i za porazení patníku) a tak si můžete poměrně brzy dovolit velmi dobré vozidlo, proti kterému nebudou mít soupeři šanci. Vozidel je na výběr opět velké množství a jsou rozdělena do tří kategorií - evropské, japonské a americké. Nejdražším vozidlem je Buggati Veyron, které je tentokráte přístupno standardně v nabídce a stojí kolem 400 000 dolarů. Bez většího problému jsem si na něj vydělal asi za pět hodin hraní, což lze považovat asi tak za polovinu hry. Od té chvíle jsme v podstatě neměli v závodech konkurenci a staly se proto rutinou. Celou hru jsme dohráli asi po 12 hodinách, přičemž jsme se soustředili pouze na hlavní závody. Herní doba tak není špatná.
Vozidla jdou samozřejmě upravovat, ale tentokráte v menším měřítku, protože ladění aut již není tak moderní. Preferuje se modifikování pomocí komplexních balíčků, které mění základní součástky, ale kdo chce, může si vše na koupit po dílech. Nabídka není tak široká jako bývala a všechny díly se dělí do tří stupňů vylepšení, přičemž víte, že druhý je lepší než první a třetí než druhý. Nic víc nepotřebujete při ladění vědět a nějaký prostor pro vlastní invenci budete marně hledat. I nabídka vzhledových dílů doznala osekání, ale i tak se vozidlo dá docela dobře oplácat a obarvit nejrůznějšími tvary, barvami a motivy, včetně metalických barev. Vlastnosti vozidla se dají ladit i detailněji a můžete štelovat brzdy, pneu, motor a další díly, ale vliv na jízdní vlastnosti jsme nějak nepocítili, i přesto, že jsme vyzkoušely obě krajní pozice nastavení.

Po fyzikální stránce se vozidla chovají slušně a podvozky i víceméně realisticky. Jen smykování je trochu přehnané a občas nebudete moci auto vyrovnat, protože na obyčejném asfaltu bude lítat z jedné strany na druhou, jako kdyby bruslilo. Destrukce vozidla se omezuje čistě na vzhledovou část a ta se automaticky a zadarmo opraví po každém závodě. Jak jsme již psali, vozidlo se nedá totálně zničit nikde, vyjma dálniční honičky. Autoři sice mluví o tom, že se stále jedná o akční arkádu, přesto si myslíme, že trocha vlivu zničení na jízdní vlastnosti by neuškodila a hráče by to donutilo, aby dávali pozor na srážky a snažili se jezdit bezpečně. Vzhledem k tomu, že vozidlo jede pořád stejně a opravy jsou zadarmo, naprosto nic nás nenutí nenarazit v zatáčce do svodidel a neprojet tak zatáčku rychleji.



Nicméně drobná motivace pro „hezkou" jízdu tu je a jmenuje se vznešeně „Heroic driving engine". To je jedna z velmi propagovaných nových funkcí Undercover. Jedná se v podstatě o systém, který v reálném čase vyhodnocuje vaši jízdu a za určité výkony vás hodnotí. Vaše postava tak získává kladné body, díky nimž se pak rozvíjí a měla by se například dostat k lepšímu vybavení v ranější části hry. Něco podobného tu již bylo, ale ne tak komplexně provedené. Čas od času se vám zobrazí obrazovka s informací, že některá z vlastností se vám vylepšila o několik procent, ale jak se to odvozuje naprosto netušíme. Někdy po závodě prostě dostanete +2% na pneumatiky, jindy +5% za řazení, ale jak se takového posunu dosáhne není nikde jasně vysvětleno. Ostatně ani postupné zlepšování se na chování vozidla ani jezdce nijak výrazně neprojevuje a určitě se to pro vás nestane hlavní částí hry.

Po grafické stránce je hra zklamáním. Když jsme na prezentaci PS3 verze mluvili s hlavním vývojářem, dostalo se nám ubezpečení, že PC verze bude bohatá na nastavení a graficky bude vypadat podstatně lépe. Je pravda, že hra se hýbe zcela plynule i na maximální nastavení a žádné cukání se v podstatě nevyskytuje. Problém je, že rozdíl mezi antialisingem vypnutým a zapnutým na 8x je v postatě nulový a například stíny na vozovce jsou neuvěřitelně hranaté, až jsem nevěřil, že je to skutečně součást „next-gen" hry. Jediné co je skutečně velmi dobře zpracované jsou modely vozidel. Ta vypadají jako své reálné předlohy a poměrně dobře se také ničí, ač jen vzhledově. Celé město je laděno hodně do žlutých tónů a interface je s modrým nádechem, velmi podobným barevnému stylu města v Mirror's Edge. Nechybí klasické odlesky na vozidlech i okolí, i když jsou tentokrát méně výrazné na rozdíl od efektu rozmazání, která je jasně patrný při každé rychlosti nad 100km/h.

Jako v každém díle opět chybí budíky v kokpitu a nahrazuje je pohled nad kapotou, nebo přímo nad asfaltem. Ať nám nikdo netvrdí, že komunita to nechce, podle nás je to jen pohodlnost autorů, kteří nechtějí vkládat finance do modelování mnoha budíků. Ale že to jde, se můžeme přesvědčit v Xboxových závodech Project Gotham Racing 4, kde je na výběr více než stovka aut a každé má detailní kokpit. Jen to chce investovat trochu času a peněz, výsledek potěší jistě nejednoho hráče.

Undercover nejsou vyloženě špatnou hrou, ale nemůžeme se zbavit pocitu, že máme pod rukama Most Wanted s trochu vylepšeným enginem a pár novinkami. A to je na novou hru za plnou cenu dost málo. Celkově je hra určitě lepší než loňské ProStreet a návrat do města ji sluší, nicméně pachuť stejného zážitku na patře zůstane dlouho. Víme, že to recenzenti říkají každý rok, ale pokud se do příště nic nezmění, asi začnou odpadávat další řady fanoušků, kteří si odmítnou koupit starý díl v novém kabátě a za novou cenu. Za nás hodnotíme 70% a nemusíte se bát, hrát se to stále dá a není to úplně špatné. V každém případě nesouhlasíme s tím, jak zlí jazykové trvdí, že jde o nejhorší díl Need for Speed vůbec. V historii se nalezne i pár vypečenějších kousků. A jaký je naopak váš nejoblíbenější?

 



0 Komentáře: