Tomb Raider:Underwolrd
Eidosu se po dlouhé době opět podařilo zařadit Tomb Raidera mezi ty největší herní hity, a tak si mohl dovolit i jeho vydání na podzim tohoto roku, aniž by se obával, že zanikne v opravdu hodně silné konkurenci. O Laře Croft se totiž zase docela dost mluví, a v případě, že novinka Underworld komerčně uspěje, je docela pravděpodobně, že se dočkáme i nového filmu. Zkrátka a dobře, po naprostém kolapsu jménem Angel of Darkness se Lara po dvou stupínkách – Legend a Anniversary – opět dostala těsně pod vrchol. A Eidos přislíbil, že Underworld bude tím posledním krůčkem zpět do světel reflektorů. Inu, takových prohlášení už jsme k různým příležitostem slyšeli stovky a často to nevyšlo. Navíc Eidos je znám vydáváním zabugovaných a nedokončených titulů. Nebyli jsme si tak úplně jisti, zda se kolem Underworld nerozhostila jen masivní reklamní kampaň s jediným cílem – aby hráči naletěli. V takovém případě by ale Tomb Raider zřejmě definitivně padl. Sázky jsou tedy vysoké. A jak to dopadlo?
Eidos dopředu avizoval snahu o skloubení dvou vcelku odlišných přístupů. Na jedné straně mělo být to, co Tomb Raidera tak proslavilo a na čem stavěly první díly série – tedy hojné hopsání a řešení mechanických hádanek, které často nebyly vůbec jednoduché. Boj byl přitom redukován na nepříliš propracované vykosení tygrů či vlků. Ovšem vývojáři si uvědomili, že dnešní hráč přece jen docela rád akci, a tak do hry namíchali i výraznou akční složku, která se inspiruje u Tomb Raider: Legend, který byl nakonec docela úspěšný a kladně přijatý. My musíme přiznat, že se skloubení těchto odlišných herních stylů docela povedlo, a přestože není zcela koherentní (dělí se na odlišně pojaté mise), v celkovém součtu to funguje dobře a pro někoho možná bezvadně. Autoři tak dokázali účinně eliminovat stereotyp, jelikož Lařina činnost se pravidelně obměňuje.
Z Legend si autoři vypůjčili i značný důraz na příběh, který byl v předchozích dílech přece jen stavěn na vedlejší kolej a Lara byla redukována do role „Indiana Jones v sukních, respektive v kratičkých šortkách“. To s Underworld definitivně mizí. Lara je vykreslena jako docela rozporuplná bytost, která má své kostlivce ve skříni. Příběh hry překvapivě navazuje na řadu nitek známých z předchůdců. To s sebou přináší problém: nováčci netuší a zkušení hráči buď zapomněli, nebo tehdy nepříliš zajímavý příběh prostě nesledovali. Vývojáři z Crystal Dynamics na to naštěstí mysleli a do bonusů dali obsažný a kvalitně zpracovaný sestřih důležitých událostí z předchůdců. Takže se do obrazu dostanete docela snadno.
Rychle ho ale zase opustíte, jelikož začátek hry je skutečně podivný. A to nemyslíme ve špatném slova smyslu. Podivné je to, co se děje. Lara se ocitá ve svém sídle. Na tom by nebylo nic divného, jen kdyby toto nebylo v plamenech a rozčilená slečna Croftová nemusela vaší rukou, jíž napomáhá tutorial, rychle utíkat. Nejde o nic obtížného, ovšem na konci úrovně se stane ještě cosi podivnějšího – na Laru střílí její nejlepší kamarádi a netváří se u toho příliš přátelsky. Co se tady sakra stalo? To se nedozvíte hned, ale poměrně zajímavou formou postupně. Scénáristé se uchýlili k ve hrách ne moc často viděnému retrospektivnímu vyprávění příběhu. Hořící panství tak leží v podstatě na konci chronologického řetězce událostí. A hráč se k němu musí propracovat přes řadu misí, které se odehrávají několik dní před.
Ale zpět do Středomoří. Kam jít, když je všude voda? Inu, budete se muset seznámit s novým elementem Underworld. Ačkoliv, on zase tak nový není – ve vodě Lara plavala již v předchozích dílech, ovšem ne s takovou hojností. Tady budete pod vodou trávit dlouhé minuty v kuse. A je třeba říct, že mořský svět je zpracován naprosto skvěle. Kolem vás plují ryby, z nichž nepříjemní jsou především žraloci, na které platí akorát pár střel z harpuny. Dno přímo srší detaily a navíc je vytvořeno tak, aby vás zajímavými úkazy navádělo tam, kde vás hra chce mít.
Ostatně, Tomb Raider: Underworld je jako předchozí díly naprosto lineárním zážitkem. Nemusíte se tak bát, že byste se při potápění ztratili nebo kdovíjak dlouho bloudili. Také pohyb je vyřešen ke spokojenosti hráčů a s trochou cviku se budete cítit skutečně jako ryba ve vodě. Tyto mise tak považujeme za příjemné zpestření a potěší, že to s nimi autoři nepřehání a nedrží hráče pod vodou za každou cenu. Podíváte se i do dalších lokací, které přímo srší atraktivitou. Za zmínku rozhodně stojí právě podmořský chrám, ve kterém už se ale pohybujete suchou nohou, nebo barvitě pojaté Thajsko, střílení na přepravní lodi, potažmo výlet do zamrzlé Arktidy. V tomto směru je Lara věrná svým tradicím a zavádí hráče na místa, která si opravdu přejí vidět a procházky po nichž si náležitě užijí.
Teď k jejich náplni. Jak už bylo řečeno, hra střídá odlišně pojaté mise. Někde tak třeba půl hodiny nenarazíte na jediného nepřítele a naplno se věnujete skákání a ručkování po římsách či platformách, což je samozřejmě prokládáno řešením obvykle mechanických hádanek. Někdy je řešení nabíledni, jindy jde ale o hodně komplexní kousek, jehož řešení se rozprostírá v jedné obří a několika menších místnostech. Takové puzzly mohou být zdrojem frustrace, protože jim na kloub budete muset přicházet způsobem pokus-omyl. Autoři ale naštěstí mysleli i na méně zkušené hráče, a tak do hry zakomponovali hodící se PDA. Najdete v něm sice prakticky nepoužitelnou (protože nepřehlednou) mapu, ale také rady, jak pokročit. Jedna rada je nástřelová a má vás jen tak trochu trknout. Pokud vyvoláte druhou, zpřístupníte si nápovědu obšírnější. Ani ona vám sice neřekne vše, ale s její pomocí už by vyřešení nemělo být takovým problémem. Tento systém považujeme za dobrý. Kdo chce, může se dobrovolně trápit, ale kdo nemá nervy, nemusí. Díky tomu bylo možné i v dnešní mainstreamové době zachovat relativně obtížné hádanky.
Co se týče akce, tak nečekejte žádné zázraky. Hrdinka má přístup k relativně širokému repertoáru zbraní, jež může měnit v inventáři. Na druhou stranu, lidští nepřátele jsou podobně tupí jako zvířecí a obvykle stačí držet prst na poušti, zatímco hra si automaticky hledá terče. Můžete sice mířit i manuálně, ale proč byste to dělali, když se padouši dají vystřílet snadněji. Zkrátka, kdo miluje střílení a nic jiného, Tomb Raider: Underworld stále není tak úplně pro něj. Akce tu tvoří stále jen doplněk, i když tentokrát výraznější.
Ke grafice lze mít jen stěží nějaké výhrady. Jelikož se autoři nemuseli příliš zabývat umělou inteligencí, mohli si dovolit investovat výpočetní výkon do detailních prostředí, což se jim povedlo na jedničku. Hra se navíc skvěle hýbe i ve vyšších rozlišeních na slabších sestavách. Jak to tedy shrnout? Podle nás se návrat Tomb Raidera v plné parádě podařil. Jistě, stále má nějaké ty chyby a polovičatá akce nemusí sednout každému, ovšem tradicím bylo vyhověno až s překvapivou věrností. Navíc tu je napínavý příběh a touha dozvědět se více. Všem milovníkům Lary a dobrodružných her tak Underworld doporučujeme a udělujeme 87%