Autor: Greengirl
Region: Evropa
O mně: I´m a sweet little obedient girl s lehkými sklony k cynismu, ironii, drzosti a vražedné upřímnosti, ale nikdy se tím nenechám ovládat :-D (na páry nehraju)
Majuska.1111 (1x)
masterpet (1x)
Stravila sem ho převažně na hotelu Beskyd - takova polorozpadlina, kam se sjeli šeci, kdo se chtěli naučit tančit street dance. Bylo to fuck super, hned v pondělí sebe i nás Dušan zničil tak, že sme se nemohli hybat
. V utery přijeli Fidlajs se Sanchezem
dokonale sme si zablbli, pač s těma dvěma je fuck sranda. Ve střčdu zas pohodka s Dušanem, ale ve čtvrtek to byl děs, přijela Máša, jako srry
, ale to sem fuck nedavala, sme se nenapadně vytratili rači, pač ty ve, Petruška z Letiště hadra
. V patek sme si to šecko zopakli, Dušan udělal sociologicky pruzkum
a večer generalka. V sobotu pak bylo vystoupeni pro rodiče, friends a tak, pozvala sem aji moi babi a upe sem z toho měla stresy
pač ona je byvala baletka a staři moc street dance a hip hop vubec neuznavaji
, ale ona mě fuck překvapila, pry že se ji to moc libilo, že ta hudba je pěkna, takova energicka, a že pry je to podle ni mnohem naročnějši než to, co tančili kdysi oni. Tak sem byla na sebe pyšna
. No nic, musim si jit sbalit kufr, večer jedu do praglu a v 5:00 odlitam nach Griechenland
Ztratila se mi moe nejlepči kamoška Tofinka
Asi si ji někdo odvezl
Dybyste viděla mourovanou, starši (6let - už ji visi trochu bžiško) kočičku s chybějicimi članky prstu na leve zadni noze a černou špičkou ocasku, tak mi plz napište, ať aspoň vim, že se má dobře
život kua neni fair
Ja chci zpatky svoi lasku nejvěčimoeho zeleneho spratkachci ho z5
a taky chci zpatky sveho nejlepšiho kamoše kery na mě momentalně pěkně kašle a ja doufam, že je to jen dočasne
a chci z5 svoi milovanou kočičkuztratila se venku a ja se jen modlim, že neni nikde zavřena a že ji někdo netyra
chci znovu svoi pohodovou mamu, se kerou byla dycky sranda a sveho fineho tatinka
chci zpatky ten zkurveny okamžik, kdy sem to provedla, od te doby sem jak prokleta
a stejně sme lezli.........
Meďa, naš vedouci v horolezeckem, nebo spiš stěnolezeckem kroužku v Rožnově, psal, že pry jesi nechcem jet na skaly, no a pač sme neměli co dělat, tak sme aji s bratrancem, Terkou - moi spolužačkou a Alešem - přitelem moi kamaradky a maminkou řidičkou vyjeli na Potštát, což je kousek za Hranicema. Skála upe luxusni, Meďa nam natahl lano na ty lehči cesty, začali sme tušim čtyřkou, pětkou, upe pohodka, svitilo sluničko, tak sme se dycky nahoře vyhřali, pač dole je to ve stinku. S Meďou byla sranda jak cyip aji maminka mu odpustila, jak přišerně řidi. Dostala sem přednašku, jak si naše generace nevaži přirody, že toho co neni na baterky si nevažime, protože sem se držela jednou rukou a nohou sem stala v jedine puklině v širokodaleko rovne stěně a zrovna v te pukline "rostl" ňaky plevel
, kery sem samozřejmě zašlapla, no dyž sem si se zachvatem smichu konečne sedla nahoru vedle něho (kratke lano-jistil mě shora) vylitl na mě ňaky turbosršeň a pry že padej dolu sediš jim u vchodu do hnizda, no to byl zažitek. Nam s Terezkou stačily ty štverky cesty, zkoušely sme začatky, hodně technicke a na hlavu, přičemž se mi podařilo i omdlit, skřipla sem si vazy v koleně a už mě spouštěli, kluci machrovali, navzajem se hecovali, lezli si vedle, ani nvm kolik to bylo. No pak sme si opekli kabanos ala buřty, což normalně nemusim
, ale hlad je sviňa a světlem v zapalovači našli posledni věci a trada domu, usla sem okamžitě a Lukyn tež.
Njn ti lepči.... tak sme tedy aji s bratrancem a maminkou vylezli z pelechu........ vydali sme se na nakup a cestou zpatky si všimli plakatu, že je u nas "Gulašovy festival", prostě traparna, sejde se deset skupin, ani ne, a vařijou gulaš, no ale misto oběda dobre........... komunikace v naši rodině žadna slava a tak dyž sem se chystala octikovi přetlumočit, že ma koupit jeden srnči gulaš, už stal u mě bratranec s jednim a ocet se dvěmaja z těch chlapu fuck nemužu........ tak sme to uspěšně dotlačili a odebrali se domu, načež octik oznamil, že v novinach čet, že se vypoušti Moravice, tak že zitra jedem. Yo taky sem potkala dva fine lidi, Peťku s Vaškem, upe slunička nejvěčiNo v neděli sme vstali tuuuuuuuze brzo, nabrali sme Marka, vratili se pro padla, kere tatinek lehce opoměl a dojeli si pro vesty do Opavy, dyby se bratranec topil, v Janskych sme sedli na břeh a čekali až přide voda. Bratranec už cely natěšeny podle žaby namalovane na kameni kontroloval co minutu, jesi hladina stoupa, a že měl haldy, tak přišel cely natěšeny, že yo, že už se to zvedlo, kolem 10 sme se ptali dvou mistnich vesničanek s kocovinou, jako kdy ta voda dorazi, až z nich vypadlo, že se vubec nejede....... tak sme to vzali na Kružberk, podivali se jak tam lozi, ani sme sebou neměli věci, takže sme se prošli, no a jeli sme z5 do Opavy vratit vesty, vyhodili sme Marka a zbytek dne prochrapali, ale nebyl nejhorši, dyž pominu, že sem šla na snidani malem v pyžamu a k busu sem dobihala bosky s botama a ponožkama v rukach, tak vlastně pohoda
. Vyfasli sme blonďatou furii aneb bachaře, kera nas buzerovala na každem kroku, na oběd sem už šla s vědomim, že sem barvoslepa, pač ty zelene meruňky se musely otrhat, ale dyž je dal někdo do bedny, tak musely ven. Vlastně to bylo cely tyden stejně : vstat v 6, snidaně v pul 7, bus jel ve 3čtvrtě na 7, ve 12 oběd a o pul 4 hura z5 na naši luxusni ubytovnu, sprcha, večere, hospoda, televize a chlastani venku s nějakyma třebičakama (k tomu bych se rači moc nevyjadřovala). Ve čtvrtek už sem měla fakt dost a padala z žebřiku, naštěsti sme se dohodli v patek po obědě sbalit kufry a papalala
......... Tak happy sem snad eště nebyla a fakt slibuju, že se budu učit, pač dybych se měla živit rukama, tak brzo umřu hladyCestou domu sme se stavili k Macovi, eště sme si dělali srandu, že budou mit meruňkove dny a fuck že yo, sem myslela, že mě šlehneAle tak nacpala sem do sebe hamburger, hranolky, colu (jo tu hnusnou ředěnou Macovu colu), MacFlurryho kitkat a kafe, konečně po tydnu jakžtakž slušne kafe. No a doma sme zjistila, že tam zustal plech, tak si pro něj asi přišti rok dojedu, pač dyby tam nebyly ty meruňky, tak to byl fine tyden.
, ale to až potom. Tak sme teda s bratrancem shaněli dalši lidi, nakonec nas bylo osm a pan Bobek byl spokojen. Po menšim nedorozumněni, že je to vesnice ne u olomouce, ale u Znojma, 220 km od nas, sme se přeci jen v neděli večer vypravili na dlooouhooou cestu na jejimž konci nas čekalo něco naprosto otřesneho. Dojeli sme do osady s 500 obyvateli a dvěma hospodama, ubytovna byla byvala škola, misto lavic, židli a tabule bylo na pokoji 10 sovětskych nemocničnich posteli natřenych na bilo, rozvrzanych, proležele matrace, satenove peřiny a smradlave polštaře, jeden rozviklany stolek, dvě židle, věšak a skřiň. Zděšeni sme si vytahli věci z auta, povlekli postele a vydali se na obhlidku našeho "luxusniho přibytku". Prvni, co sme našli, byl klučiči zachod, protože se odtamtud tahl neuvěřitelny smrad
, kuchyňka plna špinaveho nadobi, dalši dva pokoje dole, ktere obyvali "studenti" z Třebíče. V patře byla "společenska mistnost" - štyry křesla a dvě tv s uhlopřičkou cca 70 caku
- z roku raz dva, fungovala jen ta vrchni a museli sme ji přepinat ručně, ta dolni byla jen stolek, a dvě koupelny - nvm jak chlapska, ale ta babska byla prostě vykachličkovana, jedno male zrcadylko, radiator a štyry sprchy - oddělena bilym skoropruhlednym zavěsem, kery začinal od pulky stehen, ale končil celkem vysoko. Ale jinak pohodka. Určitě se nam tu bude libit.Při příležitosti 500. výročí přihlášení Petulenky.lovely_cat sem její profil smazala. Je mi líto, ale už sem to nebyla já, a proto vás vítám ve svém novém profilu. Řekla sem si, že aspoň ten první článek napíšu spisovně, tak tedy raději končím.
