Aneb dialogy nitra...
Bál jsem se. To nezakrývám. Bál jsem se, že mu dávám tolik ze svého srdce, svojí duše, ze své podstaty. Bál jsem se zklamání. Bolesti, která čeká na druhé straně hradeb lásky. Možná nějakého nejapného žertu, který zašel dál, než plánoval. Byl jsem PARANOIK!!! Bál jsem se dávat lásku, ale stejně jsem jí dal mnohem víc, než kdy dřív... A pořád dávám!!! A teď? Strach je pryč. Jedna věc, která mi ještě nelhala a pomohla mi objevit něco, co jsem se možná neměl dozvědět, ale co mi vystřelilo sebevědomí do nebeských výšin... Teď vím že to vyjde. Zakořenilo ve mě hluboké přesvědčení, jako strom, kterému sice můžeš utrhat listy, podetnout kmen, ale jeho kořeny nikdy nevyrveš. Zahodil jsem staré neúspěchy. Vždycky jsem nenáviděl kecy typu: "Jednou se tomu budeme všichni smát", ale teď mi moje minulé srdeční eskapády připadají celkem úsměvné... Celou svou bytost, všechno co mě dělá tím kým jsem a tím, čím se stát můžu a všechno co mám jsem mu odevzdal do dlaní. A vím, že je to tam ¨v bezpečí mnohem víc, než kdekoliv jinde...
Thrue young love... For ever and longer...