Druhý den ráno - přichází večer
18.Září 2007Takže je večer a trošku jsem se zpozdil s tím pokračováním. A jak že jsem se to měl dnes odpoledne? Měl jsem veliký hlad, ale nedokázal jíst, asi to někteří chápou, takže jsem jedl až před chvíli. Zrovna je osm večer a říkám si, jak jsem unavený. Víte ale co mě dnes odpoledne zamrzelo? Že začalo pršet, zatáhlo se a je škaredě stále. Jako jsem napsal jedné osůbce, „ten nahoře vůbec netuší, jak je pro nás v těchto chvílích důležité sluníčko“, nebo nějak podobně to bylo. Celé odpoledne poslouchám hudbu, hraje už asi stý kousek, vesměs ploužáky, což moc síly člověku nedá, avšak je mi lépe než včera a věřím, že bude zítra ještě lépe než dnes. A kdyby náhodou ne, tak si to aspoň budu muset myslet. Dnes odpoledne mě potěšila spousta lidiček, především z libimseti, psali jste mi hezké ohlasy a přáli štěstí, dokonce jeden človíček, mám-li být konkrétní, bývalá přítelkyně, se kterou jsme byli však jen pár týdnů, mě moc potěšila a napsala snad po více jak roce nějaký vzkaz a hned tak chválící a hezký, pak nesmím zapomenout na mou spřízněnou dušičku, ona ví, která mi prosvítila odpoledne, pak také kamarádku, která mě rozveselila…i když bohužel i jeden človíček se snažil mě rozesmutnit a opět ublížit, ale díky Vám jsem silnější, a i když se stále cítím trpce a pláč zadržuji jak jen mohu, myslím si, že to dokážu překonat. Mějte dobrou noc a hezký nový den, a pokud nebude venku ráno či během dne sluníčko tak vězte, že minimálně ti z vás, co mi trošku rozumí, mají to sluníčko v sobě. Být vás více tak je hned krásněji na světě.
