>>plesové šaty 03.Prosinec 2006
Ani nevím jak dlouho sem na sobě neměla společenský šaty, dlouho, asi na nějakym koncertě, možná, na vánoční besídce hůdebky?? Bylo mi sedum... Ne to neni naposledy, Elinky, ségry maturák, jo, to mi bylo dvanáct. To asi taky neni naposled, ale takovýhle akce sou....super:) A nejlepší natom sou ty šaty.... Neni to tim, že bych se vnich nějak cejtila, jako nějak víc dobře než v normálnim oblečenim... Ale cítím se v nich jinak, než v kalhotech a v oblíbený mikině.... A taky je v nich sranda...... PoPojedem....
Už od pátku mam super náladu... ale to je zase něco jinýho..... S Terkou a s Honzou, sme byli včera na plese, a nevím jak mam popsat tu vtipnou situaci, asi to nedokážu, a tak tohle vyprávění možná strácí smysl, ale aspon nějak se to pokusím vyjádřit....
Ples byl moooc fpohodě, dobře sme si pokecali, u tomboly Terka trošku odpadla, Honza byl ale rád protože sme vyhráli šest poukázek do Erotic City....Na nás dvě zbylo tričko Komerční banky......a tim se naše smůla asi rozjela... Přijel pro nás po půlnoci taxík, oblíkli sme se, a šli před divadlo, s dobrym pocitem z trošku jinýho večera než na kterej sme poslední dobou zvyklý...... Jenže to bysme nebyli My tři kdyby sme dojeli normálním způsobem domu, no, Honzovi by se to možná podařilo, ale my dvě na to máme až moc velkou smůlu....
U Terezky baráčku Terka zjistila, že nemá klíče, její mamky klíče, který obsahujou asi 20 klíčů, takže bysme museli bejt uplně na mol abysme je někde nechali, ale když Terka zavelela "jedeme zpátky" tak sme je asi museli nechat v divadle, mm?? NE! Byli celou dobu na sedačce, kdo to mohl vědět?? Asi bysme měli, ale to bysme přišli o ten super pocit že sme uplně pitomý a slepý k tomu..... A tak když sme byli podruhý u divadla sme se rozhodli, že aby Honza dojel domu, nejdřív pojedeme na Domovinu a až pak domu... Odvoz našeho kamaráda proběhl, jak jinak, než bez problému:) A když taxikář zastavil opět u Terezky baráku, řikali sme si že se nám teda fakt skvěle podařilo dojet domu, a že je to dobrej pocit mít v ruce klíče a být metr od dveří, do kterých ty klíče patří,od dveří kam se chceme dostat.
Kde mám mobil?? Ozvala se samozřejmě má moc oblíbená otázka. "Nevím tery, já ho nemám" následovala opotřebovaná odpověď.... Já sem ho neměla, to sem věděla jistě, ale stejně tak jako sem to věděla já, věděla to samé o sobě i terka.... A stejně tak sme obě věděli že to bude průser, u terky rodičů..... To co následovalo se moc dobře popsat nedá..... Představte si to jako obrovskej výbuch pláče, vsteku a řevu. Všechno z toho Terezka moc dobře ovládá, takže to neuniklo nikomu ze sousedů. Popadla kabelku, vysypala z ní všechno, co sem tam před minutou tak pracně dala, práskala dveřma, mlátila hlavou do okapu a házela obříma klíčema o zeď. Nevěděla sem jak to zastavit! A tady mi to právě přišlo tak magický, ty šaty! Jo, jeto zvláštní ale ty šaty tomu všemu dávali korunku! Po patnácti nekonečnejch minuták už sem ani neřešila že je půl jedný ráno a že by asi bylo dobrý odebrat se konečne do baráku. Terka popadla všechny síli a řekla že má nápad, zase sem sebrala všechný peníze z chodníku a všechny posmrkaný kapesníky a koukla se na svůj telefon, "Díky bohu že ho mam...." Pomyslela sem si..... "Ty vole kdo mi to píše?? asi máti, ne, z netu těžko bude psát máma"..........
"To neni možný to je debi!!! TO si snad ze mě dělá prdel! Co si jako myslí! Proč má můj mobil!" Zařvala terka.. Následovalo přesně to samý co předtim, akorát že uplně naopak, záchvat smíchu, řevu a pláče štěstí! Trvalo to jenom asi pět minut ale sranda byla. "Přešti mi to ještě jednou majdul :D" a tak sem jí to přečetla, mezitim sem měla co dělat zadržet smích.....:"Majdul vyřiď Terce že má u mě mobil xD AŤ NEPLAŠÍ. Honza" V tu chváli sem si uvědomila, jak dobře nás obě dvě zná..... sedli sme si na schody před barákem a váleli se v plesových šatech po opět vysypaných věcech z kabelky..... "Tak tohle je fakt nemožný" Obědvě sme zesebe vypravili v záchvatu smíchu..... Sebrali sme počtvrtý věci z kabelky a dali sme je zpět do kabelky a pomalu se plazili do schodů, moc to nešlo, takovýhle záchvat smíchu sem neměla strašně dlouho. Stát u dveří do bytu po hodinový cestě z divadla taxíkem byli super kdyby se terezce v zápalu vsteku nepodařilo zlomit klíč od dveří. Bylo mi jasný co bude následovat..... Protože to následuje vždycky když terka zapomene klíče od bytu.... SEŠPLHAT Z PŮDY NA BALKÓN.... v těch šatech.... prolezli sme staveništěm na chodbě. Už ani nemělo cenu nic říkat, jen sme se smáli.... " měla sem tě ráda" oznámila mi terka když se pouštěla kabelu kterej sme spustili na balkón. Následovala rána a zase smích. Ulevilo se mi že žije, a že bylo zbytečný říkat mi že mě má ráda.
Cestou dolu se mi ještě podařilo uklouznout a spadnout na schody, ale to už mě ani nerozhodilo.
Tenhle večer byl Výjmečnej........ Dělaj to ty plesový šaty.... :) Isabel*
napsal/a: I_s_a_b_e_l 18:58 | Link komentáře (1)
where? 02.Prosinec 2006
Strašně mě děsí ta zelenajícíse tráva všude venku, ráno mě k vlaku doprovází ty otravný ptačí písničky a každý moje probuzení je plný očekávání že už konečně bude venku aspoň trošku bílo! Nééé ale ono fakt neni! Ani jedna vločka! A to už tu byl!! A to už mam skoro všechny dárky k vánocům nakoupený! A to už mam otevčenej čokoládovej kalendář! Je to depresivní..... napsal/a: I_s_a_b_e_l 13:50 | Link komentáře (0)
