SPUSŤ: Sněhová digitální koulovačka :)
11.Březen 2008, napsal Picchiatello_Micaela w 13:58
Slyším Tvůj nádhernej hlas, nemůžu spát.
Vidím Tvoje modrý oči v myšlenkách.
Jsi moje bílá paní, ale nechci lhát.
Já Tě totiž nemůžu mít rád.
Ikdybych chtěl, tak všechno bude proti nám.
Nemůžeme utýct, lásko, není kam.
Svícen zhasínám, neplakej lásko má.
Však jednou bude každý chtít být cigán.
Drahá moje lásko, tohle píšu pro Tebe,
doufám že se máš fajn, kotě, až do nebe.
Furt ňák nemůžu překonat, co stalo se
a tak mám potřebu vyjádřit se, zpovídat se.
A nejen Tobě, ale všem, protože tys to mohla překonat,
ale dala jsi mi košem.
Nemůžu překonat, že Tvý rodiče nechtěli,
abys byla s černým, jinak by Tě z domu vyhodili.
Chápu, že ses bála, ale spolu, lásko, byjsme to zvládli
bydlení, prachy i děcko. A tak ňák všecko.
Stačilo přeci zabojovat, říct ne, postavit se zabodovat.
Jenže všechno je jinak, lásko moje. Jsem ďábel
pro ty Tvý i pro ty mý. Ach ne, proč je to tak zlý?
Kdykoliv zavřu oči, tak se zamyslím a
Slyším Tvůj nádhernej hlas, nemůžu spát.
Vidím Tvoje modrý oči v myšlenkách.
Jsi moje bílá paní, ale nechci lhát.
Já Tě totiž nemůžu mít rád.
Ikdybych chtěl, tak všechno bude proti nám.
Nemůžeme utýct, lásko, není kam.
Svícen zhasínám, neplakej lásko má.
Však jednou bude každej chtít být cigán.
 
10.Březen 2008, napsal Picchiatello_Micaela w 16:40
Kámoš Franta na vesnici
namluvil si krasavici.
Je moc hezká, nohatá,
hloupá - ale kozatá.
On si slastí mručí,
ať si chlapi čučí!
Její ladné pohyby
záviděti mohli by!

Dostal jsem na Frantu zlost,
děláš hroznou pitomost!
Vykašli se na tu kost!
Nehodí se k tobě dost!
Věř mi, vtipy na blondýny
nejsou žádné voloviny!
Problémy se začnou kupit.
Probůh, Franto, nebuď stupid!

Nedbal nic na dobré rady,
zlákaly ho její vnady.
Šuškala si celá víska
krásná Vlasta chce byt misska!
Povolil ji otěže,
hlasí se do soutěže.
Ihned jsem mu navrhl,
aby ji to zatrhl.
Hučím jako do dubu
Měl bys jí dát přes hubu!
Ale Franta se furt chvástá
Bude slavná moje Vlasta!

Jednou hledím na bednu,
končí zprávy - já blednu!
Vysílají soutež krásy
Tohle bude Vlasta asi!
Když uběhla první půlka,
objevil se démon Hůlka.
Ve finale jsem pak Káju
slyšel zpívat Včelku Máju.
Vlasta bulí dojetím
Zvítězila - to je tím!
Vytryskl jí sopel,
neb vyhrála Opel!

Kája přisel s anturií
jak Romeo za Julií.
Jak zazněla fanfára,
Vlasta hupsla do fára.
Franta doma pije whisku,
moc se těší na svou missku.
Sotva vešla do dveří,
přítel uším nevěří.
Křičí na něj Vlasta.
Je konec - a basta!
Nejsi štěstí garantem,
ty blbečku s trabantem!

Sláva ji stoupla do hlavy,
nechce už Frantovo pohlaví.
Vyprdla se na Frantu,
majitele trabantu.
Nosí drahé diamanty,
nemá nouzi o amanty.
Rajzuje si ve Fordu
nebo lítá v concordu

Franta myslí na Vlastu,
žal utápí ve chlastu
Šílí, že se jeho drahá
v Leu objevila nahá.
Slzy z jeho očí kanou,
když ji poznal, byla pannou.
Dnes mě Franta vyděsil,
na stromě se oběsil.

Tohle smutné povídání
berte jako varování.
Ženská patří na řetěz!
Když povolíš - je to děs!

My teplí se smějem
lepší je být gayem!
 
07.Březen 2008, napsal Picchiatello_Micaela w 13:06
Such a lonely day
and it’s mine
The most loneliest day of my life
Such a lonely day
should be banned.
It’s a day that I can’t stand.

The most loneliest day of my life...

Such a lonely day
shouldn’t exist
It’s a day that ill never miss
Such a lonely day
and it’s mine.

The most loneliest day of my life...

And if you go
I wanna go with you.
And if you die
I wanna die with you.
Take your hand and walk away.

The most loneliest day of my life...

Such a lonely day
And it’s mine
It’s a day im glad I survived...
 
napsal Picchiatello_Micaela w 12:28
Pokojem prázdným prochízí stín,
tiše ze dveří míří, já kráčím s ním.
Po zdi po špičkách tančí a vede mě ven
a já začínám chápat, že končí zlý sen.

Stín venku slábne a menší se zdá.
Najednou cítím, že jsem to zas já.
Opouštím tajný přání, ať zpátky Tě mám,
Tvý sliby prázdný už nepočítám.

Můj stín odchází, já zůstávám stát.
Už nenacházím nic, čeho se bát
a moc dobře vím, že na štěstí právo mám.

Toužím zapomenout, zapomenout.
Toužím volně zas dýchat a zbavit se pout.
Já chci bez Tebe jít dál, z místa se hnout.
Musím zapomenout...
 
04.Březen 2008, napsal Picchiatello_Micaela w 13:26
Jé já se ale stydim...
Jak už je to dlouho, co jsem sem nic nenapsala? No tak asi stomilionupětsetdvacetčtyřitisícdvěstěsedmdesáttři let jakoooo... Na druhou stranu mě to ale vlastně vůbec nesere, protože, abyste věděli, mám na starosti lepší věci než dřepět furt u počítače a seznamovat úplně cizí, na počítačích závislý, lidi s mými niternými pocity ... Tím samozřejmě nic proti Vám jo, ale tak jako existují a více duševně uspokojujíci věci než je tahle...
Tím se s Vámi a tímhle blogem samozřejmě nechci a nebudu loučit, občas třeba něco přihodim, když mě políbí jistá bytost jménem múza, ale nic neni jistý, chápete! Zatim budu střádat výplody jako minule a mrsknu to sem všechno zase najednou, ať máte zase co číst... Tak VásPitz... (nevim jak se píše v množným čísle TěPitz )... BB
 
15.Leden 2008, napsal Picchiatello_Micaela w 15:01
Práce na sloh - fejeton => Prej 'výborně'

    Toto téma jsem si vybrala, protože se bezpochyby týká nás všech a týkalo se i generace před námi a generací před generací před námi a tak dále a tak dále.
    Každý z Vás má jistě nějakou tu pikantní historku či zážitek se svýmu přehnaně straostlivými a milujícími rodiči. I přes značné rozdíly mezi nimi jsou v podstatě všichni úplně stejní a proto většinma z nás, "náctiletých", si o rodičích myslí to své, překvapivě často teda hlavně to sprosté. Samozřejmě, že u mě to tak nením jelikož u nás panuje absolutní soulad a harmonie mezi dokonalou matkou a stejně tak dokonale vychovanou dcerou. Jaká ironie!
    Každopádně naši rodiče mají ten vzácný um nás vždy skvěle pobavit, ale předveším hlavně ztrapnit. To jim jde až podivuhodně dobře. Občas mám pocit, že snad všichni rodiče plánovaných i neplánovaných dětí povinně podstupují státem dotovaný kurz na téma "Býti milujícím rodičem". Opravdu totiž potěší, když Vás Vaše matka před Vašimi známými a kamarády s láskyplným cucháním pracně a čerstvě učesnaých či nagelovaných vlasů, vytaháváním buclatých tvářiček do stran oslovuje 'prdelko, beruško, puclíku' nebo jinými přezdívkami z dětství. Stejně tak potěší i rodičovské rady před odjezdem na výlet typu "nezapomeň na slušné vychování! Teple se oblékej! Máš s sebou tu pláštěnku a gumáky?" díky kterým si rázem člověk cítí jako obsolutní idiot, i když mu musí být naprosto jasné, že to tak zákonitě mají i ostatní. Však rodiče umějí i slušně pobavit., třeba větami "Nemám tě jít doprovodit?" před odchodem na pařbu či, jak oni velmi rádi říkají, na tancovačku nebo zábavu. To už pak opravdu dostává moje bránice zabrat. No hodně!
    A co třeba návštěva? Váš(e) kamarád(ka) nebo nedejbože Váš(e) přítel(kyně) k Vám přijde a většina starostlivých maminek kromě otázek typu "Nemáte hlad děti? Nepotřebujete něco?" při dlouhé chvíli vytahuje rodinná alba a baví přítomné Vašimi trapnými zážitky z dětství. Však naši rodiče nás i mnohému naučili, například moje matka mě naučila logice: Na mojí otáku "A proč?" vskutku stručná a výztižná odpověď "No protože jsem to řekla!". Díky mojí matce jsem i neuvěřitelně ohebná díky větám typu "Podívej se na ten flek, co máš na zádech!". A naučeila mě také základům náboženství větami "Modli se, aby to šlo z toho koberce dolů!".
    Naši rodiče jsou v podstatě prostě ojedinělý a nenahraditelní. I před všechny jejich chyby je stejně máme rádi, poněvadž po celém světě jsou miliony a miliony dětí, které by i za ty, podle nás, nejhorší rodiče dali opravdu cokoli.
 
19.Říjen 2007, napsal Picchiatello_Micaela w 22:45
    Panebože to je podivuhodný jak může jeden druhému přirůst k srdci... Člověk k člověku... Duše k duši... Srdce k srdci... Jeden se tomu až diví...
    Poznaly jsme se ještě s dudlíkem mezi dásněma a lacláčích, který nám byli po starších sourozencích ještě velký. Prošly jsme si spolu všema etapama života... Školka - národka - druhej stupeň, který nás ještě víc sblížil. Od tý doby spolu pečem... Jste nedílnou součástí mýho života, protože Vy jste MŮJ ŽIVOT!
    Teď spolu nejsme tak často, ale o to jste mi vzácnější... O to víc si vážím chvíle, kdy jsme spolu.. Spolu, jako za starých časů... Jako tehdy!!!...
Ta chvíle, kdy jsme spolu, mi připadá nekonečně dlouhá a já nikdy nechci, aby zkončila... Je to jeko droga, VY jste pro mě jako droga... Ne, nejste pro mě JAKO droga, Vy JSTE pro mě droga... Droga, kterou si dopřávám často, ale stále je mi to málo... Potřebuju víc... Víc Vás... Čím déle se známe, tím víc Vás potřebuju... Potřebuju k životu... K tomu, abych fungovala, abych žila... Abych byla spochná všeho, čeho má být člověk schopný... Prostě ŽÍT...
    Vy jste moje... Moje duše, moje srdce, moje tělo, moje mysl, můj svět...
Nikdy Vás neopustím a doufám i v opačnou verzi mého citu... Jsem si jí dokonce jistá....
    Majdul, Kájo, Terezko... Jste mi VŠÍM!!!
 
04.Říjen 2007, napsal Picchiatello_Micaela w 16:26

    Bylo nebylo nedaleko za svahem, stál jsem za prahem, za čárou, za vztahem. Šmitec hotovo, na co v hlavě olovo. Život jede dál, začíná se nanovo. Už mi to nevadí, zvykám si, že jsem sám, Šumperk je zabitej, žádnou ani nehledám. Nechám to být, vždyť to není drama, přijde čas a třeba se najdeš sama. A najednou jsi tu, je to jako blesk z čistýho nebe. K čemu mám oči, nemůžu je zpustit z tebe. Jsem jak zpomalenej, když věty ze sebe soukám. Všichni v okolí už tuší, kam koukám.
    Západ slunce, první lekce angličtiny, druhá. Snažím se ovládat, i když to jde z tuha. Co dělat s láskou, když se tlačí na povrch ven. Nevíš o tom, ale začínáš mi plnit můj sen.
    Můžeš se mě ptát, co mám na tobě rád, odpovím ti pokaždé jinak a tisíckrát. Mám chut říct všem, celýmu městu, jak jsem neskutečně šťasnej, žes mi zkřížila cestu. Když je všude kolem tma, ty jsi pochodeň, kousek sucha, kam nedosáhne povodeň, kostka cukru, co lidský život osladí, s tebou mě baví svět a nic mi nevadí. Jsou chvíle, co bych opakoval znova zas, jsme sami u mě nebo utebe doma, čas stojí a vážně není nic, co mě tíží. Jsme jenom my a naše rty se k sobě blíží. A možná ten, kdo ti hvězdy schoval do očí, vezme všechno kolem a prudce zatočí. Znáš mě, místy nevím kde jsem. Ty jsi promě něco jako vyplněnej sen.
    Je spousta holek, jedna je chladná jak led, druhá bez důvodu ječí a má slova jak jed, třetí chorobně žárlí snad na celej svět, čtvrtá neví, co chce, ale chce to hned. Ty si jiná, máš pro mě pochopení, díky bohu žádná blbá barbína k vyfocení. Ne holka na jednu noc, prostě zlato, jsi holka na život, co stojí za to. Ne jedna ze sta ale jediná na celým světě, co pro mě znamenáš se nedá popsat v jedné větě. Budu se za tebe rvát, ať je den nebo noc, stačí zavolat a přijdu ti na pomoc. Devatero hor, řek, lesů, pouští, ať jsi jakkoli daleko, síly mě neopouští. Miluju tě a klidně to řeknu všem,  díky tobě jenom nesním, ale žiju svůj sen.

 
30.Srpen 2007, napsal Picchiatello_Micaela w 12:53
Dámy a pánové, vážení přátelé, nepřátelé i zcela neznámí lidé...
Slavnostně Vám oznamuji, že podstupuji odvykací kůru... Odvykací kůru zaměřenou na psaní "w" místo "v"...
Proto mi držte malíčky, ale ne moc aby mě nebolely a hlavně mi promiňte nějaký občasný výpadek mysli w této oblasti...
Je to zwyk a člověk než se ho zbaví potřebuje velkou dáwku soustředěnosti... Při psaní nepřemýšlím a prostě píši... Asi si budu muset dávat pozor!
Dále ještě oznamuji, že nejsem ještě takový aktiwistický magor, abych přepisovala wšechny články, co jsem tu dosud napsala, tudíž je nechám tak jak jsou, aby svět viděl, jaké dělám pokroky...
Děkuji Vám za pozornost, konec hlášení.... Eh teda, mějte se hnusně (teda pěkně)....

                         Cheers With Love Mickey
 
12.Srpen 2007, napsal Picchiatello_Micaela w 16:37
Na ulici stál chlapec malý,
nic newiděl a proto se mu děti smály.
Možná ze zlosti
a pouhé lidské hlouposti...
Jedno z dětí přišlo k němu blíž
a zakřičelo na něj: "Jdi už pryč,
ty k nám nepatříš."

Kam má jít chlapec, který newidí?
Chodí jen sem a tam a tiše wráží do lidí.
A přitom ptá se sám sebe
proč si nemůže hrát
a s ostatními dětmi na hřišti stát,
widět stromy
a Slunce, co swítí na domy.

Kolem něho lidé procházeli
se skloněnou hlawou aby newiděli
co se děje,
že se někdo někomu směje.

Kam má jít chlapec, který newidí?
Chodí jen sem a tam a tiše wráží do lidí.
A přitom ptá se sám sebe
proč si nemůže hrát
a s ostatními dětmi na hřišti stát,
tak si klekl, spojil ruce a tiše řekl:
   "Proč jste na mě takowí?
Já za to přece nemůžu. Ale i když newidím,
to ještě neznamená, že neumím být šťastný.
Jsem rád na swěte, chci se smát, chci dělat co mě bawí,
chci se radowat z maličkostí. Nechte mi mý sny!"

A proto ptá se sám sebe
proč si nemůže hrát
a s ostatními dětmi na hřišti stát,
widět stromy
a Slunce, co swítí na domy...
 

Starší články >