Nenávist

Je to křeč!
Je to k pláči,
je to, jak múra noční,
je to nenávist!

"Nenávidím tě!",
jak je to lehké!
Proč ti to říct nemůžu?
Proč vymyslím pomluvu?

Proč je to tak k zoufalství?
Nenávidiš mě a já tebe!
Neřekneš to mi a ani já tobě...
Nenavidím tebe a víš to dobře!

Nenávist je jako láska k tobě,
... ale s opačným smyslem!

Hvězdný roj

Září a přesto je tma,
září a nahrazují pouliční světla.
Září a brož velkou má, kulatou krásku,
co v důlcích má lásku.

Zářily, když jsme se potkali,
záříly, když jsme se líbali.
Září, když jsem tu sama,
září , i když ty nejsi se mnou.

Září nad hlavou mou,
září nad deskou kamennou.
Září a snahu mají,
jak pláč můj schovávají.

Září , ty už dávno šel si spát...
Postel máš chladou,
vodou promočenou.
Kde roj hvězdný září,
ty výhled máš krásný...

Škoda jen, že jsi za nimi šel.
Záříš i ty na hvězdném roji,
záříš i ty a osvětluješ moje slzy.

Osvětluješ jizvy, které na srdci mám,
posíláš vzkazy, jak žít já mám dál.
Posíláš posly, kteří z nebe padají...
Já vím, že přát si mám něco jiného,
i když jsme byli stvořeni jeden pro druhého...

Pokaždé vím,
že život můj nekončí,
vím to, že září tvoje oči...
Že na mě z nebe zírají,
že se na mě s láskou koukají.

Prší

Prší a koho to zajímá?
Už mám mokrá kolena!
Prší a deštník odlétá
a po vlasech stéká malá příšera!

Prší a nic mě nebaví
a kapka padá do dáli.
A nemění směr,
a nemění den...

Prší a voda se hromadí,
už brodím se kaluží s vodami.
S kapkami deště,
co den nemění lehce!

Prší a nic mě nebaví,
prší voda bez barvy...
Prší už voda červená,
vytéká ze mě a mám mokrá kolena!