Potkávám lidi se kterejma sem dřív kamarádila...

A když se jim podívám do tváře vidím otazník...

Začínají přemýšlet...

Proč se tak změnila???

Jinak se obléká...

Chová...

Mluví...

Jedná...

Proč je tak jiná???

Proč má jiné kamarády???

Zájmy...

Sny...

Pak začínám přemýšlet já...

A pomalu odpovídám na otázky...

Oblékám se jinak protože už sem z toho vzdoru vyrostla a nechci se oblékat jako trhan jen abycch ukázala že mám svůj názor a svůj vlastní svět...

Chovám se jinak protože dospívám a vím že nemůžu být pořád jen dítě...

Mluvím jinak protože jsem vzdělanější a mám větší slovní zásobu...

Jednám jinak protože mě to život tak naučil...

Jsem tak jiná protože už nejsem dítě který ste znaly...

Mám jiné kamarády protože na vás sem se nikdy nemohla spolehnout...

Jiné zájmi mám protože už myslím na to co bude...

Jiné sny mám protože vím že sny navždy zůstanou a už nevěřím jako dítě že se jednoho dne splní vím že pohádky jsou jen v televizy a nikdy se nestanou...Vím co musím udělat pro to abyh byla aspoň trochu šťastná a spokojená...Vím co všechno mě moje štěstí stálo a vím že sem schopná ho ubránit...A udělám všechno pro to aby to zůstalo tak jak to je a nebo se to lepšilo...Nikdy nikomu nedovolím aby mi to vzal protože sem o to celou dobu šíleně bojovala...A to co sem si pro to musela vytrpět se nedá ani vyslovit...Zní to jako varování  možná to tak i je...Nikdy se nikdo nepokoušejtě mi moje štěstí vzít protože já se pomstím a vy budete ti cco trpý a litují...