Zoufalství sedí nalavičce

V parčíku na lavičce
Bývá člověk jenž na vás volá když jdete kolem
Má skřipec a šaty vybledlé šedi
Kouří laciný doutník sedí
A volá na vás když jdete kolem
Nebo vám jenom pokyne
Nesmíte se na něho dívat
Nesmíte ho vnímat
Musíte jít svou cestou
Dělat že ho nevidíte
Dělat že ho neslyšíte
Jít dál a přidat do kroku musíte
Když se na něho podíváte
Když ho posloucháte
Kývne na vás a nic už a nikdo
Vám nezabrání abyste nesedli k němu
Tehdy se na vás dívá a usmívá
A vy trpíte ukrutně
A muž se pořád usmívá
A vy se musíte usmívat
Přesně tak
Čím víc se usmíváte tím více trpíte
Krutě
A čím víc trpíte tím víc se usmíváte
Nezhojitelně
A trčíte stále
Přikovaný
S úsměvem na lavičce
Děti kolem vás dovádějí
Chodci se procházejí
Klidně
Ptáci odlétají
Opouštějíce jeden strom
Pro druhý
A vy zůstáváte
Sedět na lavičce
A vy víte dobře víte
Že nebudete nikdy dováděti
Jako ty děti
Víte že se už nikdy nebudete procházet
Klidně
Jako ti chodci
Že nikdy už neodletíte
Opouštějíce jeden strom pro druhý
Jako ti ptáci.

Vloženo: 10.Leden 2009 v 21:07.