Jsou jedni ze čtyř nejznámějších hard rockových skupin. Někdy jsou nazýváni průkopníky heavy metalu, přestože oni sami se nikdy za heavy metalovou skupinu nepovažovali.
| Základní informace | |
|---|---|
| Původ |  Hertford, Anglie |
| Žánry | Hard rock Heavy metal Blues-rock |
| Aktivní roky | 1968—1976 1984—současnost |
| Vydavatel | Edel, EMI, BMG, Polydor, Warner Bros., Tetragrammaton |
| Web | www.deeppurple.org |
| Členové | |
| Ian Gillan Steve Morse Roger Glover Don Airey Ian Paice | |
Průlom
V roce 1967 kontaktoval bývalý bubeník skupiny The Searchers, Chris Curtislondýnského obchodníka Tonyho Edwardse v naději že by mohl dělatmanažera nově vzniklé skupině. Edwards souhlasil a financoval tentopodnik společně se dvěma dalšími obchodními partnery Johnem Colettou aRonem Hirem (Hire-Edwards-Coletta – HEC Enterprises).
Curtis se pak dal do budování skupiny známé jako Roundabout. Jako první příchozí byl klávesista, hráč na varhany zn. Hammond, Jon Lord; pak přemluvil kytaristu Ritchieho Blackmora aby se vrátil z německého Hamburkuna konkurz do nové skupiny. Curtis sám pak brzy odpadl, ale HECEnterprises, stejně jako Lord a Blackmore, měli chuť v tomto projektpokračovat, takže brzy byli přibráni basák Nick Simper, pak zpěvák Rod Evans a bubeník Ian Paice (oba ze skupiny The Maze).
Po několika vystoupeních na krátkém turné po Dánskuna jaře 1968, skupina souhlasila s novým jménem navrženým Ritchiempodle písničky Deep Purple od Petera De Roseho, která byla oblíbenoupísničkou Ritchieho babičky.
V říjnu roku 1968 měla skupina fantastický úspěch v USA (ale ne ve Velké Británii) s předělávkou od Joe Southa "Hush," která byla na jejich debutovém albu Shades of Deep Purple, takže byli vybráni jako předkapela pro turné skupiny Cream nazvaném Goodbye. Brzy však byli z turné vyřazeni, údajně proto že byli lepší než Cream. Druhé album skupiny, The Book of Taliesyn,bylo vydáno v USA shodně s tímto turné, ačkoliv doma nebylo vydáno aždo roku 1969, kdy bylo vydáno zároveň s jejich třetím albem Deep Purple, které obsahovalo jednu skladbu se smyčci a dechovými nástroji.
Po těchto třech albech a intenzivním koncertování po Spojených státech,byli Rod Evans a Nick Simper bez okolků vykopnuti a nahrazeni zpěvákem Ianem Gillanem a basákem Rogerem Gloverem,bývalými členy skupiny Episode Six. Byla tak vytvořena pětičlennásestava Deep Purple "číslo 2". V tomto obsazení vydali singl, kterýobsahoval předělávku písničky dvojice Greenaway-Cook s titulem"Hallelujah", která byla propadákem, avšak později byla úspěšná vmuzikálu "Hair". Skupina pak získala potřebnou publicitu třídílnýmsymfonickým eposem Concerto for Group and Orchestra, složeným Johnem Lordem jako jeho sólovým projektem a provedeným v Royal Albert Hall skupinou společně se symfonickým orchestrem Royal Philharmonic Orchestra, řízeným Malcolm Arnoldem. Společně s projektem Five Bridges od The Nice,to byla jedna z prvních spoluprací mezi rockovou skupinou a symfonickýmorchestrem. Někteří členové skupiny Deep Purple (Blackmore a zvláštěpak Gillan) nebyli moc rádi že byli označováni jako „skupina kteráhrála s orchestrem“, zatímco oni měli zájem stát se spíše hard rockovou skupinou.
Na vrcholu slávy
Krátce po vydání nahrávky s orchestrem začala skupina hodněkoncertovat a studové nahrávky byly odsunuty na další tři roky. Jejichprvní LP nahrávka, v polovině sedmdesátých let byla „Deep Purple in Rock“ a anglický top-ten singl Black Night následoval. Druhé album, Fireball bylo vydáno v roce 1971 a skupina také zabodovala s hitem Strange Kind Of Woman. Společně Led Zeppelin a Black Sabbath, Purple položili základy heavy metalu.
Deep Purple pokračovali v koncertování. Jejich vystoupení byla v tédobě naprosto strhující. Oplývala hudební virtuozitou, muzikálnostíjednotlivých hudebníků a skvělými verzemi studiových nahrávek. Vprosinci 1971 odjeli DP do švýcarského Montreaux, aby zde natočilinovou studiovou desku a také živé vystoupení. Následovaly již notorickyznámé události: při koncertu Franka Zappy a jeho The Mothers v Casinuvystřelil fanoušek na pódium světlici a budova během několika minutshořela do základů. Celá událost inspirovala Rogera Glovera k napsánínesmrtelné písně Smoke On the Water. Deep Purple se přesunuli do hoteluGrand, kde natočili písně pro desku Machine Head,jeden ze základních pilířů hardrocku. V létě 1972 zamířila skupina doJaponska, zaslíbéné země tvrdého roku. Koncerty v Ósace a Tokiu nahrálaa výsledkem je snad nejlepší živé album všech dob - Made in Japan. To mělo původně vyjít právě jen v zemi vycházejícího slunce.
V klasickém složení pokračovali Deep Purple v nekonečnýchkoncertních šňůrách. Když se pustili do nahrávání dalšího studiovéhoalba Who Do We Think We Are (1973), obsahující hit Woman from Tokyo,bylo už napětí mezi Ianem Gillanem a Ritchie Blackmorem neúnosné.Gillan oznámil odchod z kapely a Blackmore, který se netajil svýmisólovými ambicemi si dal jako podmínku pro setrvání v kapele změnubaskytaristy. Ze stovek adeptů na post sólového zpěváka byl na základěnepříliš kvalitního demosnímku vybrán prakticky neznámý David Coverdale. Baskytaristou a druhým vokalistou se pak stal Glenn Hughes, který dříve působil ve skupině Trapeze. Toto nové složení pokračovalo do roku 1974 s heavy bluesovým/rockovým albem Burn, další velmi úspěšnou nahrávkou. Hughes a Coverdale přidali funky R&B/soul element do hudby skupiny, tento zvuk byl mnohem více patrný na nahrávce z roku 1974 Stormbringer. Blackmore nebyl spokojený s výsledky a tak v roce 1975 opustil skupinu, aby si založil vlastní - Rainbow.
Mezera po odchodu Blackmora bya zaplněna Američanem Tommy Bolinem, ale následující album, z roku 1975 Come Taste the Bandpřes všechnu svojí kvalitu nebylo úspěsné mezi skalními fanoušky anepřitáhlo žádné nové, zvláště poto, co se skupina odchýlila odcharakteristického zvuku Deep Purple. Bolin měl problémy s drogami (heroin), které všechny problémy skupiny dělaly horšími. Po problematickém turné k uvedení Come Taste the Band, se skupina rozpadla. Tommy Bolin později zemřel v Miami na předávkování heroinem.
Později většina bývalých členů Deep Purple měli značný úspěch v mnoha kapelách, například v Rainbow.
Opětné sjednocení
V roce 1980jel Rod Evans turné se skupinou mladých hudebníků pod jménem DeepPurple. Protože byl jediný původní člen a byl trochu známý u většinyfanoušků, fanoušci i tisk se této skupiné vysmívali a byli označovániza podvod. Skupina měla několik koncertů v Mexiku a USA, než jim úřady zakázali používání tohoto jména.
Ale v roce 1984, osm let po rozpadu Deep Purple se ukutečnilo a opravdové a legální opětovné sjednocení. Bylo to oznámeno v pořadu rádia BBC The Friday Rock Show že klasickésložení z konce sedmdesátých let - Blackmore, Gillan, Glover, Lord, aPaice spolu opět nahrávají. Skupina podepsala smlouvu s vydavatelstvím Polydor a Mercury v Severní Americe. Album Perfect Strangers bylo vydáno v říjnu 1984 a turné následovalo, začínajíc na Novém Zélandu a pokračovalo svojí cestu kolek světa oklikou přes Evropu. Mělo ohromný úspěch.
Skupina nahrála The House of Blue Light v roce 1987 , živé album Nobody's Perfect. Zatímco ve Spojeném králoství byla vydána nová verze Hush k dvacetiletému výročí Deep Purple. V roce 1989, Ian Gillan byl vyhozen ze skupiny, kvůli svým neshodám s Blackmorem. Byl nahrazen zpěvákem Rainbow Joe Lynn Turnerem. Toto složení nahrálo pouze jedno album, Slaves & Masters (1990). Mnoho fanušků však chtělo zpět Gillana místo Turnera.
Krátce na to Lord, Paice a Glover tlačili na Turnera aby odešel anahrávací společnost chtěla zpět Gillana. Blackmore ustoupil a klasickésložení nahrálo The Battle Rages On v roce 1993. Během velice úspěšného turné po Evropě koncem roku 1993 napětí mezi Blackmorem a Gillanem opět narůstalo. Blackmore odešel v listopadu 1993, aby se už nikdy nevrátil. Byl přijat Joe Satriani takže se koncert (v Japonsku) v prosinci mohl konat. Satriani zůstal na evropské letní turné v roce 1994,ale ačkoliv mu bylo nabídnuto stále členství v kapele a on s nímsouhlasil, tak kvůli již podepsaným kontraktům a nesouhlasu firmy senemohl stát stálým členem Purple. Skupina po krátkém hledání lístečkovou metodou jednomyslně přijala Steva Morse z Dixie Dregs, aby definitivně nahradili Blackmora.
V létě 2001díky zdravotním problémům dočasně opustil kapelu i Jon Lord. Poněvadžvšak bylo nutné odehrát smluvené koncerty v USA, Jon dostal za úkolvybrat svého zástupce. Jonova volba padla na Dona Aireyho.Poté, co byl Don na letních koncertech v USA i Evropě dobře přijat jakkapelou tak fanoušky, Jon se pravděpodobně definitivně rozhodl kapeluopustit a začít se věnovat milované vážné hudbě. Jon opustil kapeludefinitivně po koncertech v Anglii v únoru 2002. Od 17. března 2002 je tedy složení Purple následující:
- Ian Gillan - zpěv
- Steve Morse - kytara
- Don Airey - klávesy
- Roger Glover - baskytara
- Ian Paice - bicí
Tato sestava nahrála poslední dvě alba Bananas a Rapture Of TheDeep, přičemž hlavně druhou desku fanoušci i kritici přijali s nadšením.
Komentáře:
Přidej komentář
<< Domů