John_De_Bil

Tak je to tady.. Včera jsem se naposled od clockoval a pracovni čast pobytu je za náma:) Byl to zvláštní den. Byla neděle a to bývá v hotelu moře práce. Ale už mi to ani nevadilo, přece jen poslední den. A tak jsme vzali foťík do práce a nafotili krásnou serii fotek s hajzlíkama, prachovkama, vysavačema. Aspoň ten poslední den byla nějaká sranda Ale opoustil jsem to tam s lehkým srdcem a rád že už tam znova nemusim.

Horší to bylo ve steaku, kde mi kluci už dva týdny každý den opakovali, že nemůžu odjet že mám emigrovat a zůstat v Red Lodge. A tak poslední den si nás vychutnalo i počasí. 40 stupňů farenhaita,takže kolem nuly, no horách nasněženo.. A v praci bylo smutno.. Nastesti v utery jdeme ještě na zaměstnaneckou party, ale stejně to bylo už takové loučení. Všichni byli smutní. TAk jsem vzpomínal na první den. Jak jsem tam stál v te kuchyni a říkal si, Tady mám být tři měsíce?? no ale uteklo to jako voda. A to hlavně díky klukům v kuchyni, kteří mě přijali jako svého a všechno bylo v pohoděŽádní nadřízení, žádné příkazy, zákazy. Maximálně přátelská atosféra Kdyby mi strhli z platu co jsem tam všechno snědl a vypil, tak bych si musel někde pujčit na cestu domů

A tak jsme si tam včera se segrou šudlali tu naši práci, protože bylo málo lidí a číšník David nám nabídl že když je to poslední den, ať si dem sednout ke stolu a že máme večeři free. A tak proč ne. Dali jsme si mušle jako předkrm, pstruha s pečenou bramborou a broccoliny jako hlavní chod a k tomu ještě kraba. Pokecali. Zhodnotili a šli domů, kde znaven celoletní prací padli za vlast do postelí.

A jak jsem těšil na poslední den a konec práce, tak mě to celkem vzalo.  Ač USA je země na hlavu postavená, která mě teda ničím nenadchla, Red Lodge a místní lidé mi přirostli k srdci. A už teď je mi smutno.