John_De_Bil

30.Červen 2007

Billings a Little Big horn

Hned ze startu se omlouvám za malé zpoždění tohoto článku,které je však způsobené více faktory Hlavní je že jsem byl velice busy protože jedna dívka z hotelu odjela na basketball camp takže nás bylo málo a měli jsme toho až nad hlavu a ve steaku bylo taky pořád co dělat. A pak běžné důvody jako session s klukama po práciA to že se taky každý den nedostanu ke compu protože máme jeden na tři lidi.

Ale dneska mám odpoledne volno tak jsem se k tomu konečně dostal a něco snad napíšu..Takže...

Na úterý jsme si naplánovali navštívit úřad Social security, v hlavním městě státu Montana, Billings. Tak teda ještě v pondělí si teda ti co neměli v úterý volno přehodili směny, půjčili si od našeho chefa Jeffa půjčili vůz a nabalili všechny papíry a byli připraveni.

V úterý v 9 ráno jsme si měli vyzvednout klíče od auto u Jeffa, ale jak se nám zase nechtělo vstávat tak jsme přišli o chvíli později Ale ta kára co nás čekala,no to jsem nečekal  GMC truck , velké jak cyp, 4x4, tři řady sedadel no mazec. A poněvadž má ctěná sestra s mirkou v noci pochlastávala usedl jsem za volant já, nedospělý anti alkoholik. Když jsem si sedl dovnitř, začal jsem hledat tu ,,řadící páku" na obvyklém místě, tam však byla jen páka na zapínání 4x4 pohonu. Tak jsem koukal a našel jsem ji pod volantem. Chvíli jsme si poseděli než jsem zjistil jak zařadít zpátečku ale za chvíli jsme už frčeli do Billings.

BILLINGS

po asi hodince cesty, kdy jsem sledoval ve zpětném zrcátku panoramata hor:) jsme dorazili na ,,předměstí" města. Scenerie trošku jako když přijíždíte do ostravy od frýdku  Továrny,sice nevím na co ale trošku jak vítkovice. Po chvíli jsme dorazili do ,,centra",zaparkovali naše mamutí auto, a šli na úřad. Tam nás kontrolovali jak na letišti, ,,reflektory" kovu, kontrola pasu a po úspšném obsolvování jsme dostali kartičku s číslem. Naštěstí oproti našemu úřady byli před námi asi dva lidi, takže jsme za chvíli byli na řadě. Paní za přepážkou byla sice trošku nervozní a moc si nevěla rady s tím,co vlastně po nás potřebuje ale za hodinku jsme byli všichni zaevidováni a vyrazili vstříc rušným ulicím velkoměsta kde jsme chtěli nakoupit nějaké hadříky a tak.

Jakože jsme byli přímo v centru. Ale bylo tam na celých ulicím tak deset lidí a jedna nějaká škola asi na výletě zrovna vycházela z Wendys fast foodu. No žádná sláva. Tak jsme se teda chvíli procházeli že kouknem po obchodech. Ku našemu překvapení však v downtownu žádné nebyliJen nějaké banky, občas restauracem,jeden obchod s bio výrobky ale to byla tak všechno.  Zamířili jsme tedy do Burger kingu na snídani. V tomto zařízení jsme byli všichni poprvé a tak jsme moc nevěděli co si dát. Zvolil jsem teda nějaké menu za 6 dolců co se podobalo cheesburgeru Míra si dala to samé. Jakože to bylo takové zajímavé, jiné než normálně. Tak jsem to zvalil a dal si ještě normálního číze. Mirce to ale vůbec nechutnalo tak, jak ji bylo blbě, na to nadávala. Moje sestra, která bylo po opičce, si dala číze a na pití Dr. peppra king sizeAle protože ji to vůbec nechutnalo,tak jsme z toho měli srandu ještě celý den. No luxusní zážitek tenhle Burger king.

Když jsme vylezli na ulici pálilo už polední slunce a tak jsme vyzvídali po domorodcích kde najdem nějaké retail park, kde by jsme zašopovali a zchladili se trochu klímou. A tak jsme se dozvěděli že když dojedem na 6 tou ulici a pak to smrknem na nějaký boulevard že dojedem do nákupní zóny. Zašli jsme tedy pro naše červené dělo a vydali se tímto směrem.

Když jsme dorazili do prvního malého centra,šli jsme pouze do food shopu. Ten byl taky bezva. Koupil jsem si dva deodoranty protože jeden měl stát 5 dolců a dva 7, pak fazole že si udělám na oběd,ty byli ve slevě a měli stát kolem dolaru a nějakou čokoládku na chuť. K mojem překvapení jsem u pokladny platil 13 dolců.Každý deodorant zvláště, fazole za dva dolce, no nepochopil jsem to. Ale nějak jsem si netroufal pouštět se do nějakých větších akcí  v angličtině, tak jsem to cvakl Pak jsme zase museli počkat na tibora protože měl nějaký špatný den a furt všude chodil pozdě a jeli dále. Našli jsme i pořádný shopping park asi tak jako dva ostravské,ale jenom velké drahé shopy. Nic moc zajímavého jsme tam nenašli, a protože bylo ještě relativně málo hodin, rozhodli jsme se ,že když máme to auto , že zajedem na přehradu Little big horn. Když jsem se pak bavil s dcerkou Jeffa, říkala že to je jediné místo z historie USA v Montaně

LITTLE BIG HORN

Little Big Horn

Greenhorns

\ style=
 Ami1. Tam, kde leží Little Big Horn, je indiánská zem, Dmi tam přijíždí generál Custer se svým praporem, Ami Dmi modrý kabáty jezdců, stíny dlouhejch karabin, Ami A a z indiánskejch signálů po nebi letí dým. A ER: Říkal to Jim Bridger já měl jsem v noci sen, A pod sedmou kavalerií jak krví rudne zem, A7 D kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná, E A Ami proč Custer neposlouchá ta slova varovná.2. Tam blízko Little Big Hornu šedivou prérií táhne generál Custer s sedmou kavalerií, marně mu stopař Bridger radí "Zpátky povel dej!" Jedinou možnost ještě máš, život si zachovej.R:3. Tam blízko Little Big Hornu se vznáší smrti stín, padají jezdci z koní, výstřely z karabin, límce modrejch kabátů barví krev červená, kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná.4. Pak všechno ztichlo a jen tamtam duní nad krajem, v oblacích prachu mizí Siouxů vítězný kmen, cáry vlajky hvězdnatý po kopcích vítr vál, tam uprostřed svých vojáků leží i generál.R: ... neposlouchal ta slova varovná. 

Jestli chcete vědět co se tam stalo můžete mrknout na http://toulaveboty.sblog.cz/2007/02/14/27 nebo http://indiani.webpark.cz/sioux/historie/bulbh.htm, myslim že je to celkem hezký příběh který stojí za to přečíst.

Tak jsme se tedy propletli uličkama na dálnici po které jsme dva týdny předtím přijeli z Denveru. Cesta byla asi 60 mil dlouhá, takže se osazenstvo auta krom mě stihlo hezky vyspat A za dvě hodinky jsme přijeli k vesnici Forth Smith kde psali že máme zaplatit nějaký poplatek za vstup. Tak jsem šlápl na plyn a jeli jsme dále Po dlouhém stoupání se nám začali ukazovat suprové výhledy do okolní krajiny. A už jsme zase začali sjíždět k přehradě.  Ta byla úžasná, vklíněná mezi skály, zážitek. Bohužel se nedalo jet nebo jít kolem přehrady.. Takže jsme viděli jenom kousíček. Ale itak to bylo fajn. Tak jsme tam chvíli postávali a fotili se mezi rybáři a vydali se na cestu zpět. Když jsme se zase vyšplhali na kopec,rozhodli jsme se že vyzkoušíme co naše terénní auto zvládne a sjeli jsme z cesty na takovou hlíněno šutrovou cestu a to bylo pane poříděníčko Uplně jsem si to užil. Horší bylo když jsme pak na pumpě bbrali benzín, nechali jsme tam 60 dolarů což bylo pěkná spotřeba..Tak jsme se stavili ještě do mc donaldu na jídlo a jeli zpět do RL. Jo jsem si vzpomněl že ve fast foodech tady místo pití dostanete jen kelímek a můžete si čepovat kolik chcete,to samé s omáčkama. To je celkem příjemné oproti našim.

A tak jsme kolej desáté dorazili domů, já teda celkem unaven. Tak jsem si ještě hopl do bazénu a šel spinkat, a to jsem ještě nevěděl co mě čeká práce v hotelu

Autor John_De_Bil v 02:08

0 Komentáře:

Přidej komentář

<< Home