John_De_Bil

Tak to teda zkouším tu něco sesmolit. Snad to k něčemu bude a třeba si to někdo i rozečte, nedělám si však zbytečné iluze že dočte až do konce:) ale každá snaha se cenní a třeba zrova Tobě Jirka doveze nějaký dáreček :D..

WORK AND TRAVEL?

S nápadem jet na léto do států přišla moje sestra  někdy v únoru, kdy jsem měl samozřejmě plnou hlavu jiných důležitých starostí jako co si udělám k večeři a tak, ale vůbec mě nezajímalo jak bývá mým zvykem přemýšlet nad tím, co bude za nekonečnou dobu pěti měsíců. A tak jsem vyplnil nějaké papíry, hodil nějaké ty parafy a nevěnoval tomu větší pozornost. Do tuhého začlo jít až když jsem poprvé navštívil pobočku GTS int. kde jsem už zacaloval asi 5 tisíc takže balík jak cyp a začal se tak lehce zajímat o to, do čeho jsem se to vlastně namočil:) Po této návštěvě a vyplnění dalšího balíku papírů následovaly další love a další návštvěy info schůzek v Brně (tímto se omlouvám mrs.Drottnerové že jsem příliš nenavštěvoval její pondělní hodiny angličtiny a taky poděkovat že mě nechala projít u zkoušky i když to nebylo vůbec slavné), a najednou mi začalo edocházet že se z toho už nevyvleču.. Tak jsem navštívili (s pomocí mého drahého otce který byl velkou podporou při řešení problémů) starou matičku Prahu, která není jen most s hrad, s plánem navštívit American Embassy. S vědomím co se koluje o tomto úřadu to nebyla zrovna lehká zkouška. Avšak všechny dokumenty( s vydatným přispěním mé sestry) jsme měli připraveny a vztoupili do jámy lvové. Ku našemu překvapení byli všichni pohodoví, vstřícní a snažili se nám vyjít vstříc a tak za tři dny jsme měli doma pasy s Vízy:)

VZHŮRU NOVÉMU DOBRODRUŽSTVÍ

A tedy,tudíž jsme  16. června 6:00h evropského času vyrazili já,má sestra a její kamarádka Mirka letadlem společnosti Lufthansa z Katowic. Vzhledem k tomu že jsem letěl naposled když jsem byl ještě little boy,měl jsem jisté obavy. Ale bylo to v klidu, dostali jsme housku a už jsme zase přistávali ve Frankfurtu. Tohle letiště už bylo ,,trošku" větší než v Polsku a i letadlo které nás tam čekalo bylo z jiné kategorie než prťavec předtím.

Prošli jsme tedy znovu detektory a kontrolou a čekali na let. Vše v pořádku¨, bez zpoždění. V tomto letadle se však již děly věci. Zřejmě letělo víše a i rychleji a občasné turbolence mi nedělali vůbec dobře. Zvláště když přišla Slečna letuška a zeptala jestli ,,turkej" nebo ,,pasta" a tak že by se mi chtělo čistit zuby deset kiláků nad mořem to ne, a tak jsem vybafl sebejistě tak si dám toho turka. Slečna mi podala hliníkovou krabičku skrývající cosi tvářícího se jako oběd. Ale ten zápach no a ještě ty turbolence, zažíval jsem těžké časy... Po krásných deseti hodinách povětšinou snad klidného letu (kde jsem shlédl krásnou love story lyrics and music write,nebo tak nějak to bylo,hrál tam hugh grant) jsme přistáli poprvé v USA,rešpektive ve městě Džejára v Dallasu. Tady nás čekala poslední možná překážka pro vstup na půdu států-imigrační ouřada. A jak jsem se toho bál, tak si pan ouřada zpíval, usmíval se a už jsme měli razítka v pase.

USA

V Dallase jsme počkali asi tři hodinky na let United Airlanes do Denveru. Čekání jsme si zkrátili prvním dvojtým čízem:)(double cheese burger) v Mc Donaldu. A už zase seděli v letadle ve kterém jsem pocítil příznaky únavy a krátce po nalodění usnul. Vzbudili mě až silné turbolence při přistávání kdy se celé letadlo třepalo,avšak i tentokráte to pan řidič letadla zvládnul (tímto mu děkuji).

V Denveru jsme měli mít objednané auto v půjčovně aut Hertz. Tak jsme tedy vyšli nadšené na parkoviště kde jsme zahlédli autobus této společnosti a ten nás zavezl do sídla místní pobočky. Nadšení z našeho amerického snu nás přešlo když jsme zjistili že se v této síti nedá platit cash(které jsme měli) ale jen by credit card(kde jsme love neměli) a tak nás autobus hodil zase na letiště kde jsme ještě čekali na zbytek výpravy Tibora a Janu které jsem poznal až tam. Naštěstí Jana měla kartu a tak jsme přespali na lavičkách na letišti a v 5 ráno vyrazili vozem značky Ford směr Red Lodge.

RENT A CAR

Cesta byla dlouhá avšak příjemná. Za volant jsem se samozřejmě nahrnul první já:)\jinak jsme se střídali.) Řízení je tady sranda. Automatická převodovka je samozřejmostí, manual už tady nevedou. Auto bylo vybaveno i tempomantem, takže jediným mým úkolem bylo přidržovat se volantu.. Cestou jsme projížděli vesměs takovou pouští. Za 600 mil co jsme ujeli jsme jeli kolem snad dvou větších měst,jinak nás obklopovala suchá krajina nikoho(no něčí asi bude),ale jinak stát wyoming nebyl ničím zajímavý. První menší vesnice se objevili až ve státě Montana. Avšak tyto vesnicejak poznamenala Mirka se tvářili jako východní slovensko nikoli ty slavné USA jak je známe z TV. Malé z prken setlučené baráky,před každým 5 rezavbých aut,no nic moc. Ani když jsme zabloudil do hlavní města státu montana do Billings se to moc nezlepšilo a tak nás začli brát chmury jak to asi bude vypadat v naší vesnici,teda městečku.

RED LODGE

Už při prvním průjezdu městečka Red Lodge jsme si oddechli. Koukali jsme na zřejmě nejhezčí městečko co jsme ten den viděli.I když jsme čekali asi něco jiného na první dojem, doopravdy je to tu jiné než v evropě. Jedna hlavní silnice (boulevard) a pak už jen domky s malým d:) A tak jsme dorazili poprvně do hotelu kde budeme pracovat a vedle bydlet.

Recepční Petty nás přivítala a hned jsme zase zjistili že lidé tady jsou pohostinní, milí a obětaví. Petty nám dala klíče od pokojů protože náš domeček byl volný až druhý den. A tak to nemohlo dopadnou jinak než že jsme všichni usnuli:)Avšak jsme ještě museli zavést vypůjčené auto do Billings. A tak jsme se v 10 večer vzbudili a fičeli protože pobočka v Billings zavírala ve 12p.m. tam nás vyzvedla Petty, řídila její dcera, a hodili nás zpět do hotelu kde jsme už mohli spinkat a do rána.

PŘIVÍTÁNÍ

Ráno nás přivítal náš hotelový šéf Jeff a dal nám zase nějaké papíry na vyplnění. Poté jsme šli do pizzerie která je naším druhým zaměstnavatelem,kde jsme dostali další papíry a rozdělili si práci. Budu dělat v Steak hausu světe div s v kuchyni:D

PÁR VĚCÍ NA KONEC

kdybych měl shrnout svůj první dojem ze států tak mě velice mile překvapilo jak jsou tady všichni milí, ochotní s čímkoli pomoct, když někdo projíždí autem tak nám mává aniž ho známe,na místních rančích je místo cedulí ,,soukromý pozemek vstup zakázán" cedule s nápisem welcome visitors:) fakt uplně jiná země než co známe z ČR. Je to asi tím že se tu lidé mají dobře a nemají si co závidět. A mají se dobře díky tomu že makají. Dále co mě překvapilo je že se tu vůbec nekrade (nemělo by to být samozřejností??). Auta se nezamykají,natož kola:D v obchodě máte ,,Fast " přepážku kde si sami nákup projedete na pásu,strčíte tam peníze dáte do sáčku a jdete no prostě pecka. A asi poslední věc která mě tady překvapila je že tady všichni jezdí autama jako walter řidič. Obrovské několika metrové lodě, to se u nás nevidí a tady to má každý. Povětšinou Ford a Chevrolet.

To je tak asi všechno z prvních zážitků tady. Jestli to někdo přečetl až do konce tak mi můžete napsat a já přidám další článeček:)

Mějte se nejlépe jak umíte a papa Váš Jirrikk:))