Za vločkou vločka z oblohy padá..

Předvánoční čas je velice zvláštní období s podivuhodnou a občas až kouzelnou atmosférou. Důvodů je celá řada: blíží se samozřejmě vánoční svátky (tj. těšíme se na volný čas a dárečky), venku se mění počasí (sluníčko se schovává a krajina se převléká do bílé barvy), a blíží se také konec roku (což přímo vybízí k bilancování uplynulých měsíců). Je to období každoročních tradic i neustálých změn, je to období svátečního klidu i předvánočního shonu, je to období radosti i nostalgie..

Za vločkou vločka z oblohy padá,
chvilinku počká, a potom taje..
Na staré sesli sedí pan Lada,
obrázky kreslí zimního kraje..

I tahle známá písnička začíná skoro až melancholicky, a teprve později na nás Jarek Nohavica začne střílet jednu zábavnou sněhovou pecku za druhou.. (ovšem to máme každý rok něco; letos sice zatím nejsou žádné velké sněhové kalamity, ale zase je mráz, že by se nám v zatáčce zlomil i bezdomovec) ]:-)

Právě sníh má pro mě docela zvláštní kouzlo. Ať už se jedná o slabé sněžení nebo silnou vánici, to počasí mě prostě fascinuje (a už jsem to myslím zmiňoval i tady na blogu). Těžko říct proč. Možná proto, že je takové "dynamické" - pořád se něco děje, neustále někde něco poletuje, sníh se třpytí, vločky víří vzduchem a každou chvíli mění směr.. je v tom zkrátka něco živelného a svým způsobem přitažlivého.

Sníh mám zkrátka rád, a to i navzdory skutečnosti, že mi cca 90% sněhu z celého okolí padá do brýlí, takže většinou nic nevidím, zmateně tápu kolem sebe, a obvykle končím až do jara zasypaný v nejbližší závěji ;-)

Před několika lety jsem se dokonce pokusil vytvořit i předvánoční básničku.

Myslím, že začínala nějak takhle:

Venku už se smráká, všude leží padlý sníh
děti staví sněhuláka, můžeš slyšet jejich smích..

(a pak to ještě pár slok pokračovalo).

Později jsem to zkoušel i zhudebnit, ale nějak se mi nikdy nepodařilo vymyslet žádnou použitelnou melodii. I když jsem si představoval samé pěkné věci (sáňkující dětí, koulování, stavění sněhuláků, veselé hulákání), všechny pokusy o melodii působily tak nějak melancholicky. Je to vlastně podobné jako s tou Ladovskou zimou. Kdo ví, možná že to zkrátka k Vánocům patří: smějeme se, přemýšlíme, těšíme se, vzpomínáme..

Ani pohled na padající sněhové vločky totiž nemusí být vždycky jen příjemný. Když tak člověk kouká z okna, nebo stojí venku a rozhlíží se po tichém a sterilně bílém okolí, může se velmi snadno přistihnout právě při nějakém tom rozjímání, přemýšlení a vzpomínání.. Můžeme vzpomínat třeba na věci, které nás dříve těšily nebo bavily, ale nakonec je odvál čas; na věci, které nás dříve hřály u srdce, ale nakonec z nich zůstaly jen ty vzpomínky a bílé poletující vločky..

Čekám a čekám na tvůj vzkaz,
za oknem řádí bílý mráz,
vločky se snáší níž a níž,
myslím na tebe, ty to víš, ty to víš..

Ztracená přátelství, pradávné lásky, nesplněné sny, příbuzní, kteří už s námi nemohou být.. Ať už vzpomínáme na cokoliv, mrazivé počasí tomu dodá úplně jiný rozměr. Svět je najednou jiný, chladný, a jakoby cizí. A ani ten sníh už není čistě bílý, ale spíše tak trochu šedivý, jako naše vlastní pocity. Člověk se pak třeba otočí zpátky, a uvědomí si, jak jsou jeho vlastní stopy ve sněhu najednou opuštěné a osamělé..

Kdo ví, možná že zima občas ukazuje to, co jindy třeba není ani vidět. Sníh samozřejmě dokáže některé věci přikrýt a schovat pod bílou peřinu, jako by pod ním už nic nebylo; ale zároveň dokáže jiné věci připomenout, zdůraznit je, a upozornit na ně ledovým bodnutím, které je cítit i přes to nejteplejší oblečení..

Možná, že to je to také důvod, proč nemají někteří lidé zimu rádi, a proč má řada lidí podzimní nebo předvánoční "deprese".. Ale je to zároveň také další důvod, proč mě to bílé svinstvo co nám padá za límec tak fascinuje. Na každého totiž působí jinak - a i na ty samé lidi může působit různě (podle situace, nálady a momentálního rozpoložení).

Obecně ale většinou platí, že čím je člověk v životě spokojenější, tím si dokáže i tento předvánoční čas lépe užít a vychutnat. A dává to smysl. Veselí a spokojení lidé si mohou vychutnávat sváteční atmosféru nebo třeba někde řádit na lyžích; ale nerváci mají obvykle ještě větší nervy (nákupy dárků, domácí úklid, nedostatek sluníčka, držkopád na ledovce, atd, atd..). Zkrátka svátky klidu a pohody jak mají být :o)

Nebe je veliká klouzačka ledu, 
na hřbetě oslíka za tebou jedu, 
na krku cinká mi větévka uschlého bezu, 
v ošatce ze slámy dárky ti vezu..

Ano, ano, důležitou součástí konce roku jsou samozřejmě Vánoce. Však to znáte: ozdobený stromeček, balení a rozbalování dárků, chroupání vánočního cukroví, pohádky v televizi, rybí kost v krku, a tak dále. I u Vánočních svátků platí, že nejlépe si je dokáží užít lidé, kteří zrovna nemají žádné velké starosti. V tomto ohledu jsou na tom asi nejlépe děti, které mají ze všeho úžasnou a především upřímnou radost.

(tedy já ji mám o Vánocích taky, ale už holt nejsem tak roztomilej) :-)

Opět se ukazuje, jak všechno souvisí se vším, a jak je všechno strašně subjektivní.

Jsou lidé, kteří se celý rok těší, jak bude na Štědrý den pěkně chumelit, a jiní se zase šklebí, a raději by přivítali napůl rozpuštěnou břečku, a nebo ideálně úplné sucho. Já osobně patřím do té první skupiny, a musím se přiznat, že už mám docela veliký deficit "bílých Vánoc". Posledních pár let to nebylo nic moc, a tak doufám, že letos to konečně vyjde. Zatím to vypadá poměrně nadějně, a snad to ještě těch pár dnů vydrží.

Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé,
po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé!

Tak tedy veselé Vánoce, moji milí čtenáři. Zkuste si je pořádně užít, ať máte celý další rok na co vzpomínat. A informace zejména pro mladší ročníky: zkuste si vygůglovat i "retro záležitosti" jako prskavky, purpuru, koledy, a tak dále. A třeba zjistíte, že i tradice mohou být docela fajn - nemluvě o procházce v nějaké pořádné chumelenici, kterou pak člověk zapije žejdlíkem horké čokolády :o)

Zkrátka a dobře: veselé Vánoce a všechno nejlepší do nového roku!