Březnový sraz U Sudu

V pátek 20. března došlo k velevýznamné události – k dalšímu srazu lidí „z Líbka“. Hlavní organizátorkou této akce byla Lůca, neboli lluciasek82, zakladatelka světoznámé diskuse „Vztahy nás starších a pokročilých...(25+)“. Organizace srazu byla skutečně velkolepá: Lůca celý projekt připravovala asi čtyři měsíce dopředu, a v pravidelných zhruba týdenních intervalech museli lidé závazně potvrzovat svoji účast

Sraz proběhl v podniku s podezřelým názvem „Vinárna U Sudu“, ale naštěstí tam měli i jahodový džus, takže jsem nemusel pít jen mlíčka do kávy, nebo vysávat vlhkost ze zdi... Určitým problémem bylo ale samotné setkání  – ačkoliv jsme se měli sejít v sedm večer, nikoho povědomého jsem tam nenašel. Na určenou hodinu byla jen jedna jediná rezervace (samozřejmě na nějaké neznámé jméno – přezdívky z Líbka by asi nepůsobily věrohodně), ale inkriminovaný stůl byl prázdný jako šrajtofle důchodce po návštěvě lékárny...

Usadil jsem se tedy na dřevěnou lavici a čekal jsem. Zhruba po deseti minutách jsem pro jistotu prošel celý labyrint podzemní vinárny, ale nikoho jsem nepoznával. Buď jsem špatně nastudoval profilovky ostatních, a nebo opravdu ještě nedorazili. Vrátil jsem se tedy zpátky ke stolu, a chvíli čekal. Kolem půl osmé jsem už začínal být nervózní, a šel jsem si ověřit, jestli jsem opravdu U Sudu, nebo někde úplně jinde. Pro jistotu jsem opět prošel celou vinárnu, ale opět nikdo. V depresi jsem si objednal pořádného lomcováka džusu a vrátil jsem se na své opuštěné místo.

„Taky na někoho čekáte?“ ozvalo se z pravé strany. Otočil jsem se a spatřil jsem nějaké rozesmáté děvče, které sedělo u stolu ještě s další holkou a klukem.

„No jo… máme tady dneska nějaký sraz...“ odpověděl jsem ležérně mezi doušky džusu, jako kdyby byla u řady prázdných stolů zábava v plném proudu.

„My taky.. ještě by mělo pár lidí přijít. Myslíte, že bychom si pak od vás mohli půjčit aspoň jeden stůl?“ zeptalo se děvče bezelstně.

„No.. asi ano..“ odtušil jsem nesměle, protože po našem srazu zatím nebylo ani stopy.

„A nechcete si k nám na chvíli přisednout? Než ti vaši dorazí?“ zazubilo se děvče a uškublo jeden stolek z naší skupinky a připojilo ho k jejich.

„Mno.. ehm.. proč ne..“ pokusil jsem se o úsměv a bojoval jsem se sociální fóbií. Hlavně nezapomenout dýchat… a moc se nepotit… a zkusit neomdlít…

„A copak to máte za sraz?“ pokračovalo děvče v pokusech o konverzaci.

„Ehm… tak nějak jsme se domluvili s kamarády…“ snažil jsem se sestavit nějakou věrohodnou větu, protože „sraz z Líbka“ nebo „sraz z internetu“ by působil poněkud úchylně – nemluvě o tom, že jsem tam seděl už čtyřicet minut sám buď jako zhrzený milenec, nebo zvrhlý chlípník vyhlížející si další oběť.

Když ze mě slečna vydolovala, že o ostatních víceméně nic nevím, a nemám na ně žádný kontakt, začala chvíli mluvit o své skupince. Taky jsme se konečně představili, a začali si tykat (takže jsem si už aspoň nepřipadal jako důchodce). Nicméně po tomto krátkém intermezzu se zaměřila na další úchvatné téma – můj oblíbený jahodový džus.

„A ty fakt nekouříš ani nepiješ?“ neskrývala překvapení, když jsem s díky odmítl všechno od malého piva po bodyshot Tequilly.

„Ty jsi věřící?“ zareagovala druhá slečna, kterou mé dramatické odhalení vyrušilo z letargie. „Nebo nějakej mnich? Nebo vegan? Nebo jehovista?“ pokoušela se přijít záhadě na kloub, zatímco já jsem na každý dotaz lakonicky odpovídal „Ne“.

„To je divný…“ uzavřela nakonec a ponořila se do rozjímání.

Blížila se osmá hodina, a já se pomalu smířil s myšlenkou, že ostatní buď zahynuli někde na cestě, nebo v nějakém parku rozpoutali orgie, a přesunuli „vztahy pro starší a pokročilé“ z virtuální teorie do reálné praxe.  Dopil jsem tedy svůj džus, rozloučil se s ostatními přítomnými, vysvětlil rázovité servírce, že může zrušit tu rezervaci, a vydal jsem se pryč. Když jsem se ale blížil k východu, spatřil jsem podivnou skupinku, která se zmateně pohybovala po chodbě. Chvíli jsme na sebe mžourali, a nakonec jsme došli k závěru, že se asi známe. Ano, byl to lluciásek a její grupa...

Dodnes netuším, kde se takovou dobu zdrželi, ale hlavní je, že jsme se nakonec našli. Co se týče zúčastněných, tak kromě zmíněné Lůcy se na srazu objevila Taurusss, myshatko, Delaine, andy.coach a vlk-honzi.  Původně měla dorazit i dvojice Carmen a Falentýnek, ale protože se jako obvykle nedomluvili, několikrát se rafli, rozešli a zase udobřili, tak nakonec nepřišel ani jeden. ;-) Karamba!

Každopádně my ostatní jsme se usadili do nedalekého salónku a začali probírat reálný i virtuální život. Vzhledem k brutální přesilovce holek (celkem 4:2 protože i vlk-honzi musel brzy odejít) se řeč samozřejmě točila převážně kolem „chlapů“. Slečny nám tak mimo jiné sdělily, že je v podstatě nemožné najít někoho normálního. Protože buď je to nějaký ňouma, co ještě bydlí doma; nebo to je nějaký sebevědomý boreček či šampónek, a nebo to je už samostatný člověk, který bydlí třeba i sám, ale pak tak říkajíc „obrůstá mechem“ (a ženskou po nějaké době v podstatě ani nepotřebuje).

No ještě že naše milé dámy nejsou vůbec náročné, a nesnaží se nás „škatulkovat“ ;-)

A dál? Inu, povídali jsme si o životě na Líbku a o různých diskusích a diskutujících (typické téma na podobných srazech), bavili jsme se o závislostech na počítači a internetu (což jsme samozřejmě všichni popřeli, protože nás se to pochopitelně netýká), postěžovali jsme si nad děsivým úpadkem mladé generace (netřeba komentáře, stačí se rozhlédnout), a tak vůbec. Jo a taky se mi podařilo infiltrovat dámské záchody (lstivě označené symbolem slepičky), ale to sem už nepatří

Byl to zkrátka moc příjemný večer, a jak jsem se doslechl, následovala i velice příjemná noc. Já jsem totiž před půlnocí vyrazil na poslední metro, ale ostatní ještě pokračovali v průzkumu pražských barů, hospod a nočních klubů. Netřeba připomínat, že druhý den bylo na diskusích totálně mrtvo, a Taususs, Lluciásek, a myshatko se začaly objevovat až v pokročilých odpoledních hodinách ;-)