Křehký smysl pro humor

Internet je zajímavé prostředí. Kromě toho, že stírá některé překážky a hranice (například geografické a časové), tak jiné se zase díky němu objevují - kupříkladu je velmi obtížné odhadnout kdo je kdo, respektive kdo má jakou povahu a jak se chová v reálném životě. Ponechme stranou otázku vzhledu (dát si jiné fotografie zvládne každý), ale v řadě případů lidé mění i své vlastní chování a jednání.

Je samozřejmě logické, že na internetu se lidé chovají jinak než v "reálu". Anonymita elektronické komunikace tohle velmi dobře umožňuje, tak proč toho nevyužít? Zakřiknutí jedinci jsou na fórech obzvlášť rozeřvaní, asexuálové si vymýšlejí neuvěřitelné příběhy plné divokých orgií, a čtyřicetiletí pedofilové si hrají na dvanáctileté holčičky. A v poslední době jsem si také uvědomil, že i ti nejveselejší diskutující mohou být ve skutečnosti i reativně urážlivé či vztahovačné bytosti.

Zkrátka smysl pro humor vůči ostatním a vůči sobě samému jsou dvě různé věci. Jsou lidé, kteří hýří smajlíky a do každé druhé zprávy dávají nějaký nadšený výkřik - ale když se toho někdo chytí, zvednou nos nahoru a je s nimi zábava jak s mrtvým ptakopyskem. Jsou také osoby, které s oblibou popichují ostatní a vymýšlejí na ně různé kousavé poznámky, ale běda, jestli si někdo udělá srandu z nich nebo je nějak zparoduje. To se pak naježí jak vzteklá čivava, a vzduchem začnou létat sarkasmy, nadávky, nebo jiné formy protiútoku.

Takové "krizové situace" jsou ale ve své podstatě přinosné, protože člověk se leccos dozví. S nástupem emocí se totiž lidé už konečně nepřetvařují, ale jednají dle své přirozenosti. Někdo i tak hovoří slušně a věcně; a jiný se naopak vzteká a uráží. I přes všechny problémy s tím spojené se tedy jedná spíše o pozitivní věc, protože o sobě lidé zjistí něco nového. Například že někteří nemají tolik nadhledu, kolik by člověk čekal. Škoda, že vedle svého nicku nemohou mít i nějakou ikonku ve stylu "pozor, křehké ego". Předešlo by se tím celé řadě nedorozumění...