Výchova štírů v Čechách

Štíři jsou podivuhodné bytosti. Je to znamení, které kombinuje v podstatě všechno špatné z celého zvěrokruhu. Zástupci ostatních znamení by se raději šťourali vidličkou v oku, než aby byť jen promluvili s nějakým takovým štírem... Štíři jsou drzí, sebestřední, nepříjemní, urážliví, protivní, zákeřní, oškliví... no prostě štíři

Ale mě štíři kupodivu nevadí – naopak, rozhodl jsem se jim zasvětit svůj život, a stát se Majzačem. Není to jednoduchá práce, to v žádném případě - je to spíš poslání. Protože Majzači štíry jen nemlátí, ale zároveň je i vychovávají. Jsme tedy zodpovědní za převýchovu všech štrírů, které máme na starosti. Musíme je učit, jak se mají chovat, musíme je trestat za jejich zlé štíří chování, a navíc je musíme občas i nakrmit nebo jim vyčistit terárium (jsou to totiž hrozná čuňata, a za pár dnů dokáží každé terárko úplně zřídit)

Každopádně Majzače dělám už řadu měsíců, a po odchodu našeho zakladatele Bifida na odpočinek jsem se stal dokonce Vrchním Majzačem. Jsou samozřejmě chvíle, kdy člověk cítí tu ohromnou zodpovědnost, ten tlak okolí, to dilema, že musíme každý den pracovat s tím nejhorším znamením, a snažit se ho nějakým způsobem "polidštit"...

Ale na druhou stranu, když se nějaký štír opravdu povede, a po převýchově dokáže koexistovat i s dalšími lidmi ve společnosti - to je pak úžasný pocit takřka k nezaplacení

Co se týče majzání, mám rád osobní přístup. Proto jsem si už od začátku vybral některé štírky, na které jsem se zaměřil - například Hrošíka86 a Scarabeu. V obou případech se jednalo o poměrně ztracené případy, ale na druhou stranu, já mám rád výzvy :-))

Postupem času se ukázalo, že zejména s Hrošíkem bude hromada starostí. Nejen že to je štírka, ale navíc je to neskutečně MALÁ štírka (cca metr deset, pokud stojí na židli), a zároveň je i hrozně nemotorná. Tak například kdykolik se pokouší o nějaký sport, vždycky si nějak ublíží, něco si zlomí, nebo se aspoň celá odře. Vyrazí ven na bruslích, vrátí se s odřenou prdýlkou. Jde na trénink Dračích loděk, vrátí se s odřenou prdýlkou. Jde se projet na kole, vrátí se s odřenou prdýlkou... (ano, většina zranění se opravdu točí kolem jedné konkrétní části těla) :-)

Nakonec jsem se rozhodl, že se na to malé stvoření podívám osobně. Plán to byl poměrně složitý, protože mini-štírka je z vesnice zvané Přerov, a tam nemají ani elektrický proud, natož nějakou dopravu (kromě staré drožky, která jezdí dvakrát měsíčně do Krátké Vsi nad Oranicí, kde bydlí pro změnu mini-beranice Syas) :-)) Každopádně slovo dalo slovo, objednali jsme vrtulník určený pro převoz nebezpečných štírů, a dopravili exemplář k nám do metropole...

Setkání bylo příjemné, protože jsem mohl provést celou řadu zajímavých pokusů. Asi nejpozoruhodnější byl tzv. "konfrontační test", o kterém v současné době píšu odbornou studii. Vzal jsem totiž štírku do místní ZOO, a sledoval jsem reakce ostatních zvířat. Výsledky byly ohromující! Zhruba 90% zvířat všech možných druhů začalo okamžitě jako o život. Obzvlášť efektní to bylo u velikého výběhu plameňáků, kteří vystřelili v obrovském hejnu pryč, a za nimi se ze všech sil belhalo několik kachen, které jako by křičely "Pomóc, štírka! Nenechávejte nás tady!!"

Musím zkrátka uznat, že to byl moc příjemný den. Večer jsem štírku zase zabalil a exportoval zpátky na venkov, ale někdy to musíme zopakovat :)) Možná že by nebylo špatné udělat i nějaký skupinový sraz - už Carmen (osobní štírka bývalého vrchního majzače Bifida) svého času navrhovala velký sraz štírů a Majzačů, ale bohužel z toho nějak sešlo... Tak třeba se to jednou podaří ;-)