Jan Kmoníček (Za Hranicí;Město v Karanténě 1 a 2;Krvavé vzpomínky)

3. básnická sbírka - At The Edge

Karma (cz)


Můžeš mě střelit nebo bodnout
nedonutíš mě to přejít
časem to spolknout


sraž mě k zemi
znovu a ještě jednou
myslíš si že ve mě ta síla není
já se ti do rány dokážu znovu zvednout


tak neváhej a házej mi klacky pod nohy
jen dělej co nejlíp umíš
vím že nemám v boji žádné vlohy
ale tentokrát mě nezlomíš


dala jsi mi anděla
i jí co potřebovala


dala jsi mi štěstí
ani pro ni
nebyl jsem jen smetí


pustila jsi mě do ráje
kde vlajka lásky vlaje


pak ale přišel ten den
kdy vykázala jsi mě ven
do bouřlivé noci
bez síly vstát
absolutně bez moci


vzala jsi mi lásku
vzala jsi mi jediné na čem mi od srdce záleželo


vzala jsi mi tu krásku
tu jedinou
mnou kdy milovanou


vzala jsi mi rovnováhu
srdce spálila na uhel
já ale nikdy nevzdám tu snahu
ikdyž jsem takto
nikdy do šťastného konce nedojel


jen mě k zemi srážej
klidně na maďeru mě rozstřílej


Já se zase vstanu
a vstávat nikdy nepřestanu

Jan Kmoníček (Za Hranicí;Město v Karanténě 1 a 2;Krvavé vzpomínky)

3. básnická sbírka - Waking up from American dream

Cruelty (en)


Cruelty

Sometimes I feel alone
sometimes i want to escape
just let myself to get forever gone

 
there are also days
full of beaty
crossed by unlimited ways
of making desicions

 
Run away
or fight and stay

 
i would like to stand
against the truth
about how a fucking fool
I am
but i just can´t


I know who I am
I cannot change myself

 
I am never satisfied
there is nothing than just hunger some - where inside

 
A hunger and the thirst
for something that can make me burst
and brake all my nonsense dreams
because now - it seems
 

...

 
That I am dead
and it´s not for the first

 
I am dying again and again
every night and every day
facing the reality
trying to stand my responsibility
I tries to stay
on my feet
fearing of loosing my identity
fearing that i´ll never stop this bleed

Jan Kmoníček (Za Hranicí;Město v Karanténě 1 a 2;Krvavé vzpomínky)

3. básnická sbírka - Waking up from American dream

Pravá (cz)


Déšť z nebe padá
kapky jako ostré šípy bodají
Padám na záda
do ticha šeptám potají
nejsou to slova snadná
o tom jak moc tě miluji


Šum tříštící se vody
celým prázdným městem se rozléhá
v mém životě už nesvítá
nikdy se nestmívá
stala se z tebe jen myšlenka snivá
každou minutu , každou sekundu
z mého srdce do těla
ta horkost se rozlévá
ta horkost - tolik ohnivá


ležím na chladné zemi
chytám kapky deště do dlaní
čekám a doufám v čas
kdy svět znovu se rozední
cítím jakoby tahle noc byla má poslední
slyš můj hlas a přecejen si vzpomeň
zdálo se nám že to bylo znamení
tehdy kdy oba byli jsme tak čerství a nevinní


kolem dokola
vypadá to jako na moři
kapka s kapkou
sráží se se zemí
pořád a pořád dokola
ach ta mořská rozloha
Vítr se zvedá
a sním i hladina napadlého deště
s křišťálovou sprškou
neustále se střetává
tvář má
bledá


vítr unáší mě po proudu
napříč městem vskutku
do země odkud není návratu
odplouvám do říše smutku


Bez tebe a tvé vůně
do nejhlubší z nejhlubších tůně


bez tebe a tvého hlasu
od tvých hebkých vlasů
už dál nemohu
vychutnávát si tvou krásu


rukou zastavil bych vlak
stačilo by jedno slovo
a zdánlivě neporazitelný
k zemi padl by drak


jedniným polibkem
způsobili bychom tsunami
před mořským úsvitem
před kilometrovými vlnami


vidím tě když sním
vídám tě ikdyž jen bdím
ty mě nechceš já to vím
ale říká se
že pro pravou lásku bojuj úplně vším
nikdy se nevzdávej
tak já to vidím


řeka rozbouřená
odvlekla mě
daleko od všech těch známých míst
naše láska roztroušená je
ale přecejen
jednou byla stejně skutečná


ne - v tomhle nelze se plíst


Jsi tak jedinečná
nelze tě s nikým srovnat
možná jsou to slova přebytečná
ale vítězstvím pro mě bylo
už jen tebe poznat


Milovala jsi mě a byla šťastná
o to mi šlo
neprohrál jsem
já jsem vítěz


co na moři roztáhl sítě
a vytáhl panu nejkrásnější
vytáhl si tě

Jan Kmoníček (Za Hranicí;Město v Karanténě 1 a 2;Krvavé vzpomínky)

4. básnická sbírka - Endless Circle

Worldest Prettiness Marta (en)


I will never stop looking
I won´t forget

I dont´ care if I am dying
I can´t afford that

my steps are only thing
I hear this half of year
my blood is what I only drink
jast like I eat my fear

my mouth is full of tears
everything is so cold and hostile
walls wants to make me squeezed
but i won´t give this up
that´s not my style

even if i want to
i can not
there is some power
that leads me through
I don´t want to,or maybe I want
maybe I just doubt you so baby come on
and set me on fire

again
this is the time to regain


what I want to be mine


I wont stop ... you hear me ?


I wont stop until I die

A bullet is stucked in my head
and in my heart
there is no time
to bother with that

Even with my blood flowing by my face
there is no time to stop
THIS IS A RACE

even with my heart cracking by every beat
I will always feel that heat
with one single memorie

I stepped on the gas
as much as i could
i am coming for girl as nice
as is THE ENTIRE WORLD

Jan Kmoníček (Za Hranicí;Město v Karanténě 1 a 2;Krvavé vzpomínky)

2. básnická sbírka - At The Edge

Poprvé (cz)

Říkalas že je ti se mnou tak dobře
že jsi vděčná svým přátelům za to že se známe
v každém odrazu vidím tebe vedle sebe
jak se objímáme a líbáme


Měl jsem svůj sen
a ten
na prach se rozpadl
já chci zpátky ten den
kdy poprvé za ruku jsem tě popadl
kdy šli jsme poprvé spolu ven


pamatuji si tvoji nervozitu
když seznamovali jsme se
já ze dne na den změnil životní prioritu
a plamenně zamiloval se


než vyslovila jsi své jméno
dvakrát ses spletla
už je to tak dávno
pro mě to ale pořád trvá


houpala jsi mě a já tebe
ty jsi pořád mé vysněné nebe
povídali jsme si a pořád bylo o čem
teď na to jen vzpomínám se záchvatovitým brekem


Tolik mi chybíš
tolik mi chybí když jsem mohl být tvou radostí
kdy nebylo jednoho polibku zadosti


všichni říkají "jednoho dne se vzpřímíš"
ale já nechci
protože mi pak navždy zmizíš


I nešťastná láska je láska
ale proč nebyla jsi už tak šťastná
jako na začátku
toho slunečného pátku
proč je to vpzomínka už jen pro mě radostná


Co se ve mě změnilo
že jsi mě přestala milovat
já myslel že nám bylo předurčeno
oběma o co nejdélší vztah usilovat


Ty jsi odešla
já zůstal


ty jsi mě přestala milovat
já nepřestal

Jan Kmoníček (Za Hranicí;Město v Karanténě 1 a 2;Krvavé vzpomínky)

2. básnická sbírka - At The Edge

Slza mrtvé naděje (cz)

Potácím se úzkou uličkou
ode zdi ke zdi
sleduji kapičku za kapičkou
tu třpytku maličkou
už ale nepláču hrdě
teď už absolutně beze cti


ocitám se v kaluži
spálených nadějí
ach ty vzpomínky na cestu zpět mě svádějí


ty říkáš otoč se a jdi
nech mě na pokoji
všechno krásný skončilo
všechno špatný zůstalo
všechno bych to skončil nejraději


Ale to bych o tebe přišel úplně
ztratila by se i ta poslední malinká naděje


že jednou vrátíš se mi
že jednou ta zhaslá hvězda
znovu rozžhaví se mi


a svou horkostí spálí mou kůži
pamatuješ jak dal jsem ti tu růži ?


byla jsi sama doma
jak romantický příběh
já ty 4 kilometry za tebou uběh


v dešti po dálnici
hlava mi z toho teď třeští
ten hvizdot
připomíná mi bouřlivou vánici


zasadila jsi mi ránu smrtící
srazila k zemi
po tvé přítomnosti
zůstala jen rána krvácející
predátory v okolí vábící


pořád cítím se jako na střelnici
terč milionu projektilů
pořád jsem ale na živu
a nepadám dolů


chtěl bych abysme byli zase spolu
prožili ty pocity znovu


znovu se projít po Petrově
vrátit se do země snové


Projít mramorovým portálem
pojmenovávat stromy
křižovat mezi domy
skákat si stejnými slovy do řeči navzájem


Smát se Tafrobovi
houpat se na houpačkách
jako když jsme byli spolu poprvé
vrátit se do země snové


Musím najít způsob jak na tebe zapomenout
jak vyhovět ti a příště už tě minout


Ale ať dělám co dělám
ať na někoho jiného myslívám
pořád tak nějak tušívám
že nás osud ještě svede na stejnou cestu
že nasadí mi neprůstřelnou vestu
a všechny ty kulky rukou odmávám


tvé oblíbené písně poslouchám
karma řve na mě ať to nevzdávám
jedno za druhým znamením poznávám
ale já už to vzdal
prý mám tě nechat odejít
abys byla šťastná
tvá ústa říkají "tak už se vzdal"
ale co když nám bylo souzeno se najít
co když ještě nás čeká budoucnost radostná
a ne tak nešťastná
jak se teď zdá
stejně náhlá změna může ještě nastat
a k sobě nás dostat
co když
ikdyž
to teď necítíš
čeká nás budoucnost krásná
čirá a jasná
co když našemu mrtvému vztahu dostane se spása

Jan Kmoníček (Za Hranicí;Město v Karanténě 1 a 2;Krvavé vzpomínky)

2. básnická sbírka - At The Edge

Petrov (cz)

Procházím ty starý místa
každá mi tě připomíná
ty dávný pocity
pořád drží se mě jako klíště
přece ještě nemůže být všecko rozbitý
to by bylo moc známý klišé
něco mě vede
něco říká mi ať to nevzdám
ať se nikomu kromě tebe nerozdám
něco říká mi že jsi ta pravá
přece není pravda že jsem pro tebe jen hmyz
že když mě vidíš neříkáš si tak už zmiz
určitě jsem něco udělal
čím naši lásku k nezdaru jsem popohnal
já nechci jinou
nechci žádnou lásku novou
já být s tebou
s tou pravou !
Chci být tvým andělem
chci zas být neschopnosti se učit důvodem
jezdit do Lipůvky a s tebou se smát
chytit tě za ruku a pusu ti dát
promiň když to necítíš
ale to je to za čím si člověk musí stát
když vidí svou budoucnost v ruinách
a věř mi tohle říká srdce
ne fantazie bujná
Já tě ze sebe nevymýtím a ani nechci
a ikdyž nemám naleštěnou zbroj
a nejezdím na hřebci
jako rytíř snažil jsem se pro tebe být přeci
chci tě zase slyšet jak se šťastným pozvdechem říkáš
Mě je s tebou tak dobře
chci tvé rty na svých když tak krásně mě líbáš
při tom cítím se jako uprostřed dálnice v Kobře
všechno kolem mě vybuchuje a rozpadá
ta naše zahrada hrozným způsobem uvadá
ale Proč ?
proč se to stalo
mluvila jsi jinak
a pak zase
život je kolotoč
tak toč se toč
nejsem žádnej slaboch ani silák
jen neumím odolat tvé kráse
tak to nevzdej ještě jednou to roztoč
miluji tě

Jan Kmoníček (Za Hranicí;Město v Karanténě 1 a 2;Krvavé vzpomínky)

2. básnická sbírka - At The Edge

Bludy (cz)

Pamatuji si že říkala jsi nvždy
teď trhá mě na kusy už jen ozvěna pravdy
mé srdce se rozpouští
pořád cítím že jsi se mnou
teď a tady
pořád dokola cítím
jak lásku mou vraždíš
ať s očima zavřenými
či otevřenýma
teplo tvých rtů na svých stále cítím
myšlenkou na tvou pusu celý jen hořím
Ikdyž mi z tebe zbyla jen vidina
žil jsem krásnou éru
šel jsem vstříc osudu novému
Pak ale vyhnala jsi mě pryč
ze mě stala se rozdrcená spodina
v hrdle cítím zaseknutý rýč
v srdci ten zalomený klíč
trýzním a trpím
žízním a snažím se zapomenout
nestačí mě jednou napomenout
Já pořád tvé oči vstříc mým vidím
BĚŽ
ozývá se za mnou
vypadni a najdi si jinou
je to tvůj hlas
ten telefonát v uších zní mi zas
BĚŽ ! ten plamen dávno zhas
Utíkej a už se neohlížej
nezastavuj a už na mě nevzpomínej
Nech za sebou ten čas
čas kdy jsme byli spolu
Zvedni hlavu a nedívej se dolů
a já to zkusím
rozběhnu se lásko a už se nezastavím
jen si pamatuj že co jsi pro mě znamenala
žádným způsobem nevyslovím
To se nedá říct
To není slovo ale cit
Tak já už běžím
zkusím myšlenkám na tebe utýct
sbohem martičko
sbohem má lásko
díky tobě ve šťastnou lásku mohl jsem věřit

Jan Kmoníček (Za Hranicí;Město v Karanténě 1 a 2;Krvavé vzpomínky)

2. básnická sbírka - At The Edge

Marta (cz)


Byli jsme si blízcí
má láska
byla teprve spící


zmizela mi ta kráska
dveřmi za mnou práskla
už mě nemůže vidět
jsem pro ni jen trpká vráska


nemůže o mě ani slova slyšet
Pořád nevím co to ve mě je
co se stalo
proč se to děje


Myslel jsem že říkala jsi
na první pohled
na první dotek


myslel jsem že plakala jsi
že nejsem ti na dohled
poslední zbytek citu odtek


je to pryč jasná páka
už je to k tobě
nekonečná dálka


doufal jsem
že půjde tě nenávidět tě
ne - nevím co mě k tobě tak láká
moje srdce ze strany na stranu skáká
ne - nejde to nemilovat tě


tys byla a jsi má vyvolená
jakás byla a jaká jsi
pořád stejně nádherná
vzpomínka na tebe
v mý hlavě pořád líta si


má láska praskla a stále praská
a duše - na dva kusy rozpůlená
stejně jako Sazka
krachla ta láska zkurvená


Bylo to jako naplněný sen
žil jsem to jako nekonečný den
až pak najednou prásk
Vykopla jsi mě ven
dveřmi za mnou třískla
tentokrát já byl ten
jenž byl na obtíž
chtěl jsem plnit tvá přání jen
Nikdy nezapomenu jak krásně voníš


Tvoje neuvěřitelné oči
osmý div světa
z mostu nejradši bych skočil
jen ať je ta bolest ta tam
Já už to nezvládám
o ničem jiném než o tobě nesnívám
snažím se tomu utéct
dělat tvrďáka
asi ale budu muset
přestat hrát si na chytráka
sám před sebou,nikdy se neschovám
a už vůbec ne před tebou
neustále prohání mě myšlenková pěchota,
zatínám svaly,čekám až se mé ruce zvednou
jen pod tou vahou,zlomených nadějí
začínají vadnout i zahrady pomějí,
Já nemohu dál,ty jsi ta pravá
vždyť náš vztah za něco stál,
proč tam kde kdysi štěstí tůně stála
nyní protéká jen spalující láva
Já chtěl ti splnit každé přání
cokoli bys chtěla
i to co není k dostání
udělal bych vše jen aby ses na mě zase smála
abys mě po tvářích znovu hladila
a říkala
ty jsi moje štěstí,můj anděl
ach ano tohle byl můj úděl
jenže tys mé sredce zradila
zbylo jen neštěstí,nekonečné bolesti příděl
ach ne to je zase nátěr
Ta ostrost,ta pálivost
zařezává se mi do páteře
jednu za druhou tropím hloupost
nikde není bezpečí
ba ani ne v klášteře
utíkám před nukleární explozí
explozí všech mých nadějí
do tebe vkládaných
vkládaných podle tebe věčných
v našich srdcích věčně se odrážejících
odrážejících se od stěn
rozpohybujících naše srdce
ale ono to nefunguje
jen to moje o jako o život bije přece
ach ten oheň
spalující mou duši
ach má duše
rozsekaná na zasmrádlý suši
ach mé srdce
co bít neumí přestat lehce
ztrácím sebeúctu
naději v lepší život
snažím se dostat na místo vůdců
hlava nad hlavami
avšak v hlavě piští mi vřískot
od té velké rány
pořád uříkám před tou tlakovou vlnou
zdá se mi že unikám nebo se mi to jen zdá
náhle se mi nohy podvrknou
a já tu sílu teprve poznávám
Kolem mě poletují kusy nábytku,aut i dobytku
rozsypané domy,kostelní zvony
zem se trhá a kreslí trhliny
má hlava byla jen bláhová,můj svět nyní zaplavují
OBROVSKÉ LÁSKY DÁVNÉ jen spaliny
kamení a odpálené trhaviny
moje bezvládné tělo,unáší proud
proud krve a rozbitých staveb
odnáší mě před nejvyšší soud
kde se budu kájet
ruku si na kousíčky krájet
odnáší mě proud týhle krvavý řeky pryč
jsem v bezvědomí ale něco pořád říká mi "křič"
trápím sám sebe,volám tvé jméno
i ve spánku hledám tebe,a ikdyžý vím že to vyjde na stejno
nedám si říct
ty jsi k mému srdci klíč,
zavři dveře já je nerozbiju
nemám už sílu
nenechávej mě odejít pryč
měj ještě víru
já ji taky měl
dokud jsem o tebe nepřišel
VZPOMEŇ si cos mi říkala
VZPOMEŇ co jsi v tu chvíli cítila
není možné aby jsi názor takhle změnila
podle toho jak to vypadalo
zdálo se mi že jsem pro tebe jako idál
skutečně jako anděl co byl pro tebe seslán
chtěl jsem plnit tvé tužby
cokoli jen řekla by jsi
ty radši dveřma trískla jsi
a já odešel
s hlavou sklopenou
PŘESTO HRD
byl jsem tvým milovaným štěstím
i přesto že jsem pro tebe už jen otravným smětím
byl jsem to já koho jsi mačkala v objetí
a o kom jsi snila v dojetí
byl jsem to já kdo tě líbal tak že tě mrazilo v zádech
byl jsem to já kdo se s tebou miloval až zapomínala jsi kdy je nádech a kdy výdech
ANO TO JÁ jsem byl ztělesněním tvých představ
a ty zas mých
oba jsme pro sebe byli ten hledaný přístav
dlouhé cestě na mořích zrádných
zrazených lásek plných
nešťastných a smutných
A JÁ NEVĚŘÍM že to takhle mělo skončit
mám vizi,že se k sobě musíme vrátit
možná ne teď,,možná až za pár let
já ale čekat umím
tak hleď a to teď hned
jaké verše pro tebe stvářím
je pro mě radost se na tebe pohledět
nehledě na to jak se tvářím
vím že bylo těžký odhadnout co si myslím
ale to bylo jedno
protože já věděl že se nemýlím
když říkal jsem si že jsi "pravá"
marně tady tvou lásku křísím
vzpomínky mezi sebou mísím
JÁ TĚ MILUJI A CHCI TĚ ZPĚT
budu čekat až ti dojde že neexituje nikdo jako já
nikdo kdo kvůli tobě klidně sám sebe ĎÁBLU PRODÁ
a budu s tebou v ten moment kdy si to uvědomíš
a ikdyž tomu teď možná nerozumíš
věř mi holka uvidíša pak teprve to pochopíš
jsi mladá a ze mě jen 20% znáš
až po délší době poznáš
co já jsem vlastně zač
a nikdo ti nedá tolik co já
NIKDO se pro tebe neobětuje jak jsem to dělával
tak to prosím konečně pochop


tak to prosím všechno nezahoď

Jan Kmoníček (Za Hranicí;Město v Karanténě 1 a 2;Krvavé vzpomínky)

2. básnická sbírka - At The Edge

Pravá nebo kráva (cz)


Jdu si svižným krokem;
rozbíhám se
- před tím velkým skokem


Neohlížím se;
očima stále vpřed
soustředím se
nerozhlížím se
jsi jen duševní vřed
já piča
myslel jsem že jsi
mýho světa střed


Pravá nebo kráva
zní to stejně
tk už zmiz
no sláva
nejsi pro mě víc než hmyz


možná jsem tě miloval
možná taky ne
já jsem na tom pracoval
ale k čemu to je


ať to je chvíle co přetrvává
která časem přejde stejně
nebo jen vzpomínka co se přetrhává
zaseknutá ve mě
nebudu dál pod nohy tvý se plíst
ani do prdele ti líst
navenek hrozně krásná
ale uvnitř mi nadáváš


řekni to aspoň nahlas
neříkej že nechceš mi lhát
neříkej ne na mí ne
přiznej že jsem začal tě srát
že za to ti to přestalo stát
no tak o co jde
no tak nemusíš se bát


řekni to na plnou hubu
já to rozdejchám
už mě to tak nerozhodí
to tvý "bubu"


Pravá nebo kráva
zní to stejně
tak už zmiz
no sláva
nejsi pro mě víc než hmyz


možná jsem tě miloval
možná taky ne
já jsem na tom pracoval
ale k čemu to je


tak co z toho vztahu vyplývá ?
co bylo fajn a naopak
přičem oba cítili sme se směšně ?
oba jsme stejná osobnost
co ze stresu problémy zastřívá
a řeší ja sama
ale raději ne slovně


tak kam to teda mělo víst ?
myslel jsem že jsem pro tebe jako píst
důležitej pro motor
ne - neměl jsem se nechat splíst
došlo mi to až potom



seděli sme v parku
vykládali si jak spolu chcem být nafurt
Do háje bylo to svkělý
ale oba uvnitř věděli sme že to stojí za prd


Pravá nebo kráva
zní to stejně
tk už zmiz
no sláva
nejsi pro mě víc než hmyz
možná jsem tě miloval
možná taky ne
já jsem na tom pracoval
ale k čemu to je


ať to je chvíle co přetrvává


která časem stoprocentně přejde
nebo jen vzpomínka přetrhaná


zaseknutá ve mě
nebudu dál pod nohy tvý se plíst
ani do prdele ti líst
navenek hrozně lichotivá
avšak pravda skrývá se uvnitř
tak to je - tak to prostě bývá
z naší lásky nezbyl už ani jeden pilíř