Ach ta bolest
04.Květen 2008Nejspíš brzi zemřu...
Je to hrozné... A můžu si za to sama. Jsem totiž děsnej koumák a nenapadlo mě nic lepšího, než si vyměnit můj skvělý, pohodlný a měkoučký polštář za nějaký jiný. Ze začátku se zdál býti dobrý, ale ráno jsem si div nenafackovala....Nějak jsem si přeležela můj žirafí krk a nemohla jsem se ani hnout... Tím však má blbost nekončí. Zřejmě mám masochistické sklony, páč jsem se pokoušela můj ztuhlý kček rozhýbat... No větší blbost mě nemohla napadnout... Za malý okamžik mě už nebolel jen krk, ale motala se mi hlava a hučelo mi v uších...
Teď se jen ploužím a připadám si jako stará nepohyblivá babice. Jen kdyby to tolik nebolelo... Počítám s tím, že se nedožiji rána...