|
 Život je velké jeviště na kterém musíš umět hrát...i když ti srdce krvácí..musíš se umět smát...toť mé životní motto... |
| 28.Duben 2009 |
| Znáte to? |
Znáte jej? Ten pocit, který nepociťujete každý den...tu nezaměnitelnou vášeň...jak by řekla patnáctiletá holka - motýlky v bříšku - to sladké elektrické kopnutí které vám projede celým tělem...to poznání, ta malá jiskřička, že jste konečně potkali někoho, určitě to už je ten pravý! První pohledy, první doteky, polibky...šimrá mě v celém těle něco moc hezkého, ten krásný pocit, který jsem nezažila tak moc dlouho! Myslela jsem že už nikdy nezažiju...ba dokonce ještě krásnější!!! Jsem moc šťastná, život má pro mě smysl, vše je krásné a vše je pro mě jednodušší...škola, práce, lidi kolem, vlastně celý svět!!! žiji moc ráda, najednou...protože vím že někdo kdo zrovna sice není semnou, ale pociťuje to samé co já...vím to, to by se přece na mě tak nedíval, to by se mě přece tak nedotýkal...přece poznám co je to dotek z lásky...nebo aspoň ta první zamilovanost...nádherné...poznáváme se, první milování, to snad není možné! Cítím se jak v nebi! moc krásné, snad nejhezčí co jsem kdy zažila...jeho ruce jak mě něžně hladily, jeho rty líbaly, jakobych tu pro něj byla jen já a nikdo jiný a nic na světě...Nee to není sen, to je něco co mi spadlo jako z čistého nebe do klína! Už jsem nevěřila a je to tak!!!
Po několika měsících......miluji.....opravdu....znovu...nevěřila jsem tomu...ale miluji z celého srdce, pláču v osamění a opět se bojím že by to mohlo někdy skončit...bojím se....já se vlastně celý život pořád bojím...co jsem za člověka, který se pořád jen něčeho obává? Bojím se že mi znova někdo otráví psa, bojím se že mi někdo z rodiny zase onemocní a umře, bojím se že zklamu nejbližší, bojím se o své kamarády, kteří rádi riskují...bojím se co bude...bojím se, že mě opustí, bojím se že mě podvede, bojím se že budu zase trpět, bojím se zkrátka, že to nevyjde...bojím se že něco zkazím, že řeknu něco co se nemá říkat...bojím se že pro něj nejsem dost dobrá...bojím se...PROČ SE POŘÁD TAK BOJÍM!!!Proč zase někdy necítím tu jistotu, že to prostě tak bude a že se nemusím bát? Proč se mi honí pořád hlavou myšlenky, že tady nemám být? Proč se mi pořád zdá že co můžu pokazím? Proč jsem pořád tak nešťastná přitom mám víc než spousta jiných lidí? Ale pořád mi k životu chybí něco. Něco co mi před pár lety nechybělo. A najednou prostě.....chybí. Nějaký kousíček něčeho a já pořád hledám co je to...beru kytaru do ruky...učím se další písně...momentálně nemůžu zpívat protože jsem se vyřvala na pouti na kolotočích a tak si jen pískám...hraju zase samé pomalé zamilované písničky...ale ne jen zamilované...srdceryvné....Petr Cmorik-Dážď, Metalica-Nothing else mothers, Lucie, Wanastovky...vše co mě napadne...zahraju si i Zombie...Koláře-Ještě že tě lásko mám...ale nemůžu dnes zpívat a to mě štve..potřebuji to, dostane mě to většinou z té depky anebo mi stačí si sednout ke svým miminkám-psíkům - pan Bhrigu a pan Falco - a jsem zase jak jiný člověk, děkuji Bohu že je mám.Ale nyní spinečkají. Dneska byli moc hodní....je vlastně něco co miluji víc? NENÍ!!! Miluji je celým srdíčkem. Pohled Daga, ten vděčný když se s ním mazlím, ten vyčítavý když musí cvičit a dělat co mu řeknu, ten nasraný když musí do kotce....ale přece jen.jsem pro něj ta vůdčí smečky...miluje mě taky tak jako já jeho a je pro mě vším. Kdybyste viděli ten pohled když ho vzbudíte, ten ospinkaný pohled Vlka! to nelze s ničím srovnat...je to něco co člověk který tomuhle nerozumí nezažije....A co Falco...Falco je náš hodný pes-retrívr.Nemocný na štítnou žlázu..tloustne mi a jeho zdravotní stav je špatný.Ale snažím se.Já věřím v to že v něm je pes, kterého mi kdysi vzala jedna strašně moc zlá osoba. Ale jí se to vrátí, to jsem si jístá. Proklela jsem ji. A FALCO mi někdy připada povahově jako on. Jako kdysi ten můj hodný pes kterého jsem si vycvičila odmalička. Je pravda že je od Daga trochu terorizovaný ale ochuzený určitě není...když jsem mezi něma musím obě ruce dát na obě strany a každého hladit zvlášť...protože PAN BHRIGU ho kouše...ale miluji je oba.Nadevše...jsou pro mě nejdůležitější na světě...a proto i když bych chtěla odtud utéct...nemůžu. Chci utéct..někam pryč. na rok na dva a pak se vrátit uplně jako jiný člověk. ale nemůžu. nyní tady mám svoje miminka....Falco bude mít v červnu 2 roky...a s ním se táhne celá má změna v životě. Je to pes který musí být ze své paničky naproto zmaten. Protože za ty dva roky jsem zažila hrozně moc změn. Dago - typické čvčko - rok a půll - přidělává mi problémy to ano, ale většinou když jsou problémy, tam je i láska. Bože co bych si počla ho nemít! Je tak hrozný pes! Nejhorší co jsem kdy měla! Ale kdybyste viděli ten pohled! Jak se na mě dívá- jako by mi říkal - děkuji že tě mám, děkuji že jsi na mě tak tvrdá, promiň mi že jsem dnes zlobil, promiň mi že jsem takový....prosím hlaď mě, díky že se o mě staráš..........kam odjíždíš......to je něco co člověka tak moc zahřeje....jen umět tu psí řeč...a tu já díky Bohu umím!!!!DĚKUJI!
Vidím to každý den v jeho pohledu.....je to rebel ale on ví co prožívám. I Falco. Oni cítí když k nim přijdu spokojená oni cití když přijdu zlomená a brečím. Vycítí nervozitu. Vycítí vše. Děkuji Bohu za ten dar!!! Díky bohu že jsem se narodila na vesnici a děkuji Bohu a mé rodině že mě odjakživa vedli ke zvířatům. Moje teta hlavně ke psům. Bohužel okolnosti nedovolily mému osudu stát se veterinářkou což mě bude tížit celý život. Bylo to mé poslání. Bylo mé poslání pomáhat zvířatům, léčit je. Však nechtěla jsem byt všeobenou veterinářkou ale chtěla jsem se zaměřit víceméně na psy a kočky. To je můj život. Být specialista, kynolog. Vzít si méně ale být profesionál. Pomáhat a léčit. Ale nemohla jsem. Rodiče mi to neumožnili. A tak studuji něco co mě nebaví a dělám to z nutnosti....ale vynahrazuji si to...vybrala jsem si plemeno které potřebuje každodenní péči a výcvik. Miluji ho, za to jak je složitý. Za to že je to jediný pes na světě, který se nepodřídí člověku úplně na 100%. Je to šlechtěnec vlka. Je to nejhezčí pes jakého jsem kdy viděla. Jeho pohled předčí všechny psí pohledy na světě. A jako ochránce? se osvědčil už tisíckrát.Po několika zkušenostech jsem myslela že má opravdu svou hlavu a že mě nebere jako něco co má poslouchat a chránit. Ale v poslední době dospívá. A on mě opravdu chrání. Nemusím mít strach nikde, když ho mám po svém boku. Je úžasný. Sice výstavám a bonitačce to zrovna moc nepřidá ale on to časem pochopí..děkuji ještě jednou Bohu že mi dal ten dar rozumět psům......
Ale neděkuji Bohu za to jak jsem citlivá....za to že když se zamiluji tak je to strašně moc intenzivní...za to že když se trápím je to to nejhorši co můžu zažít...trápení kvůli lásce.Už nechci ale cítím že to brzy přijde. To je asi dnes ta pointa proč píšu. Dlouho jsem nepsala...a musím dopsat příběh o mém nejlepším psovi Rexovi.....ono měla jsem to napsat najednou a lidé kteří tomu rozumí by možná i zaplakali ale kolikrát už jsem nemohla a sama jsem tady plakala a tak jsem to musela dát na díly...nicméně.dnes je pro mě zlomový den, vzpomínám na vše a přehodnocuji. Nejraději bych se rozběhla dozadu do zahrady klekla na hrob Rexe a prosila ať je tady s námi taky....s mýma malinkýma miminkama....semnou která neví jak dál...cítím se sama a opuštěná....časy se mění....chybí mi lidé...ty které mám ráda...troufám si říct že spoustu lidí na světě miluji..je jich víc...minimálně 10 ale někteři tady bohužel už mezi námi nejsou....lidé a psi...
Chtěla bych v životě jen tu jednu věc...nejsou to peníze, bohatství, modelingový vzhled, iq 150 nebo být slavná...nechci mít dokonalý život protože to by bylo moc jednoduché a bylo by to nefér vůči ostatním.......ale chci jen jednu věc....BÝT ŠŤASTNÁ!!!!!!! Krásné sny..... |
| posted by Kendinka @ 01:44
|
|
| Komentáře (1): |
-
Moc krásné,fakt mě to bavilo číst...bylo to zvláštní,protože díky tobě jsem se vrátila jakoby v čase,kdy jsem byla štastná já...je dobře že se bojíš...protože nebereš nic tak ,,jen tak" a to je dobře:-))určitě budeš šťastná...
|
|
Přidej komentář
|
| « Domů |
| |
|
|
|
 |
|
Moc krásné,fakt mě to bavilo číst...bylo to zvláštní,protože díky tobě jsem se vrátila jakoby v čase,kdy jsem byla štastná já...je dobře že se bojíš...protože nebereš nic tak ,,jen tak" a to je dobře:-))určitě budeš šťastná...