Jak bych začala....tenhle človíček mi šíleně moc dal...známe se už pres 18let...narodily jsme se o den později...jak jinak ale to se ví že já jsem starší že jo sice menší:-D...jezdily jsme spolu vjednom kočárku...záviděly jsme si každou blbost která má víc bonbonu a tak:-D...časy letí a my už umíme chodit:-D....teď nastávaly hádky která bude jezdit na zahradě na kole a která na tříkolce...zajímavé ž eobě jsme chtěly tu malou prťavou tříkolku...která žije ještě dodnes:-D...byly jsme spolu na Vranově babka nás vzali...beruško nezapomeň co se dělo uvnitř karavanu:-D...celý ale tenhle život plný smutku nastal tehdy když jsi mě vytahla poprvé na flamingo....a už se to s námi tahlo...samé trápení kvuli klukum...a když jsme byly alespoň jedna šťastná tak ne na dlouhou dobu...vždy nás zklamali:(...ale my dvě se vždycky podržely:-*...samozřejmě bylo i období kdy jsme se nemohly ani vidět měly jsme se plné zuby....ale asi od 16ti let už jsme stále spolu..nejvíc trpíme když jedu někde za hranice to je moc velké smutno....neříkám ale beruško že jsi mi nikdy neublížila...ublížila a to hodně to víš že ti nikdy nezapomenu...co si pamatuju tk ot bylo minimalne dvakrat,,,ale vždy se to dalo překousnout....nechtěla bych tě nikdy ztratit....mrzí mě že jsi nešťastná teď když já jsemm tak šťastná-...ale doufám že jednoho blízkého dne to tady přepíšu a napíšu že jsme konečně šťastne obe dve....berusko pamatujes..KDYŽ JEDNA TAK OBĚ DVĚ!!!! musí to tak byt...jsi moje nejmilovanější sestřenka...moje sluníčko které nade vše miluju a ať si onás říká kdo chce co chce....my jsme JEDNA a tak to bude:-*