Dobrodružství na záchodě - ovšem ne moje :-))))

21.Leden 2008

drsnej textík jsem našla někde na netu

Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od maličkame brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírema potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladlana : "Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda." Pak miukázala záchodovou "pozici", která spočívá v balancování nad mísou vpolosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka.
To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je promě bolestně obtížné tuto "pozici" vydržet, když je můj močák těsně předexplozí.
Když "musíš jít" na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působídojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Taktrpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéždiskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit ovšech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě načůrání.
Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestliuvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměřvystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vsoupíš azjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí....., podržím je rukou.Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být,ale..... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak sepod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky "stíná"hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu"střádala" a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležitéje nosit, co kdyby náhodou....
Ale vraťme se ke dveřím..... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinoumožnost - podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváškalhotky a zaujímáš "pozici".....
Úleva...... Áhhhhhh..... Ještě větší úleva..... A najednou ti zazvonímobil - který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svalyzačínají vypovídat službu.... Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsičas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ"pozici", nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupněRichterovy stupnice, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který selepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky - což bude určitěvidět!!! Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl odtohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale.....haha! Role je prázdná...! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, žemáš ješte kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistilanos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale jeopravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala.Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stálenefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: "OBSAZENOOOOOO"!!!!! Zatímco pořádještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak sesnažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z rukypřímo do loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je vodanebo hmmmm..... che! Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a tyletíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět nanohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek užpřišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka,které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložilatoaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme turánu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónkya tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: "To jenechutné..... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohlachytnout......", tahle katastrofa tím ještě nekončí..... Automatickýsenzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpaduvšechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visítoaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a tyvypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou,která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíšse utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky kumývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor nakohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku.Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýmanohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobráduše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepenýtoaletní papír dlouhý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty,tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: "Vemtesi ho....., možná ho budete potřebovat!!!" a vyjdeš ven.
Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho avyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímcona tebe čekal. "Proč ti to tak dlouho trvalo?" zeptá se tě naštvaně...."Bál jsem se o tebe..... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něconestalo........, ale nezvedalas to!!!!!!!". A tohle je přesně tachvíle, kdy ho pošleš do "hajzlu!".

Tento příbÄ›h je vÄ›nován VÅ EM ŽENÁM NA CELÉM SVÄšTÄš, které kdy musely použít veÅ™ejný záchod. napsal/a: smile_holka 10:10 Link komentáře (0)



slovo "NE" !!!!!

20.Leden 2008

Někteří lidi, raději nebudu jmenovat, by se měli KONEČNĚ naučit, nebo spíš by měli pochopit význam slova "NE".....a ne se jestě pak tak blbě ptat " A proč?" no to je fakt na zcvoknutí... a že takových exotů je......
jako napÅ™. teď o víku, sme byli na luxusní akcičce, dojde za mnou a za kámoÅ¡kou týpek, co si myslí že je asik nejvÄ›tší borec ze vÅ¡ech a prej aÅ¥ s ním deme na panáka... říkáme, že ne, že nejdem a on "ale proč?! říkám "prostÄ› nejdem" a on blbÄ› zopakuje " a proč?" a jestli pudem s ním aspon zatrsat , kámoÅ¡ka že nejdem s ním ani na parket a on zase  " a proč?"  říkám " no prostÄ› s tebu nejdem" a on zase " a proč?" ....no není to na zcvoknutí, to už máte chuÅ¥ tomu človÄ›ku nÄ›co omlátit o hlavu.....
a takových je víc exemplařů, on není bohužel jediná vyjímka... napsal/a: smile_holka 23:56 Link komentáře (0)



Předurčenej osud....

02.Leden 2008

„Prach jsme a v prach se také obrátíme.“znělo faráři z úst.
Všichni lidé kolem jsou černě oděni, stojí dokola, mlčí a pohledem vyprovází klesající rakev…
Stále tomu nemohla uvěřit. Proč zrovna on! Byl to osud????

…

„Věříš, že každý z nás má předurčenej osud?“ Ptala se svého nejlepšího kamaráda Christiena.
„Vůbec“, odpověděl „každej člověk je sám svého štěstí strůjcem. Žádnej osud.“
„Hm…“
„A ty na tuhle blbost věříš?“ chtěl vědět její názor.
„Já si myslím, že někde každý člověk má napsané, co se mu má během života přihodit,prostě už od narození předurčené.“
Ušklíbl se.
Na chvíli se oba dva odmlčeli a chvílemi upili z hrnku kafé.
Ještě 15 minut seděli v jejich oblíbené kavárně, než zaplatili a vydali se směrem k autobusové zastávce.

…

„Túúúúúúúúúút!“ Ozvalo se silné zatroubení a zaskřípání brzd. Z autavystrčil cizí chlap hlavu: „Čum se kam lezeš, vole!“ Zařval na Christienapoté, co on vběhl bezmyšlenkovitě na přechod a jen pár metrů od něj přijíždělo auto.Ten akorát zvedl prostředníček, aby ukázal, co si o řidiči veskutečnosti myslí. Jak auto odjelo, teprve pak přešla i ona.
„Kretén jeden!“ Pronesl ještě Christien na adresu řidiče.
„Ty seš taky blbec, copak si neviděl to auto???!!! Vždyť moc nechybělo a málem tě srazilo!!“
„Blbost..Moc to dramatizuješ..“
Takhle to bylo pokaždé.
„Dost riskuješ.“
Jen se na ni podíval a šel dál..

…

Čekala už od dvou hodin u kašny, jak se ještě večer domluvili. Nadnešek totiž Christien naplánoval, že se půjdou podívat na nějaký film dokina. Těšila se ze dvou důvodů. První byl ten, že v kině sepořádně vyblbnou jako pokaždé, když tam jdou. Druhý důvod je, žesi po dlouhé době sama sobě přiznala, že ho už delší dobu nebere jen jako dobréhokamaráda, ale že k němu něco víc cítí a že je to stále víc a vícintenzivnější. Ale na druhou stranu nechtěla rozbít jejich skvělé přátelství a tak to v sobě raději tajila jako své největší tajemství. Ale po včerejšímpřemýšlení se rozhodla, že to dál nehodlá skrývat a vše mu po kiněpoví.
Jenže už 20 minut má Christien zpoždění a navíc má vypnutý mobil…
 Rozhodne se, že počká ještě 10 minut a pak pojede domu, pokud nepřijde!

…

Sedí naštvaně doma. Nudí se. Nechápe co zapříčinilo, že  nepřišel. A co víc, ani nedal doteď o sobě vědět. Prostě nic. A to u něj není zvykem.

Přepíná znuděně programy v tv, a nikde není nic, na co by se dalo aspoň chvíli dívat..
Když už chce se zvednout a odejít do pokoje, zbudí její pozornost nějaká nehoda, co se stala dnes odpoledne v jejich městě..

„ …podle informací, které jsme obdrželi, byl za nehodu odpovědný 21letýchlapec, který podle výpovědi kolemjdoucího přímo vběhl na přechod pod kolapřijíždějícího auta, které již nestihlo zabrzdit a  zabránit tak srážce.. Chlapecutrpěl vážná vnitřní krvácením kterým podlehl při převozu do nemocnice…

Dál už není schopná poslouchat..
„Proč, Christiene…“ Z očí jí v potůčcích začnou téct slzy, přes který ani nevidí..
Proč se tohle muselo stát zrovna mu??Honí se jí hlavou..
Osud si vybral krutou daň…

…

A tak tu teď stojí, spolu s dalšími lidmi, kteří ho znali, a dnes, v den jeho pohřbu mu přišli prokázat poslední laskavost.
Oči má opuchlé, pálí ji celá tvář, jak celou noc probrečela, už ani brečet nemůže, nemám totiž co.. všechny slzy ze sebe již vyplavila...
Rakev pomalu klesla až na dno hrobu..
Jako ostatní lidé, i ona pomalu přichází k hrobu, aby do něj hodilakrvavě červenou růži a ještě svou fotku, aby mu nebylo smutno…
Pak už jen sleduje, jak se ostatní lidé pomalu u hrobu střídají, hází do něj různé květiny a tak jak pomalu přišli, tak i odcházejí…
Nakonec tu ze všech zůstává už jen ona..

Asi to tak mělo být.. Mělo se to stát, byl to jeho osud..... napsal/a: smile_holka 23:20 Link komentáře (0)



Někdy je pro toho druhého nežádoucí...


Díval se na ni. Sledoval každý její pohyb. Způsob, jakým si odhrnovalavlasy z čela, jak držela sklenici nebo jak si hrála s pramínkem vlasůmu připadal okouzlující. Miloval na ní úplně vše. I ty nejmenšídetaily.

A ona to věděla. Věděla to moc dobře, a zneužívala toho ve svůjprospěch. Bylo jí vcelku jedno, že on tím ve skrytu duše trpí. Nic kněmu necítila, určitě ne to, co on, tak proč by jí to mělo nějak mocvadit. Byl pro ni jen taková „hračka na hraní“. Za tu krátkou dobu, cose znali, si ho snadno omotala kolem prstu.

**********
Došel za ní.
„Jedeš teda zpátky se mnou?“ tázavě se na ni podíval.
„Hm, asi jo.“ odpověděla jen.
„OK“
Byl s odpovědí spokojený.

Už se nemohl dočkat, až zase budou spolu. Jen ona a on. Nikdojiný. On se těšil, zato ona to brala jako takovou „povinnost“. Nutnoupovinnost.

**********
Seděli vedle sebe. Všude kolem nich byla jen tma aticho. Do toho ticha hrála pouze hudba. Pomalá skladba, která bylatakovou kulisou… Ani jeden z nich nepromluvil. Ona neměla o čem mluvita on nechtěl překazit , pro něho, onu krásnou chvíli. Chvíli, která bymohla zůstat navždy.

Podíval se na ní.
I přes obklopující tmu věděla, že se na ni dívá. Cítila jeho pohled,který ji „pálil“ do tváře. Ach jo, pomyslela si, už zase.. Podívala sena něj.
Naklonil se blíž k ní. Políbili se. Nebo spíš on políbil ji. Ona mu jen nastavila své rty.
Odtáhla se.

Ještě než stihla zavřít dveře od auta, slyšela: „Miluji tě!“ A pakuž slyšela jen bouchnutí dveří. Dlouhými rychlými kroky se vzdalovalaod auta. Sotva ušla pár metrů, pípl jí v kapsy mobil… Smska od něj: „Užje mi po tobě smutno..MT!“ Hodila mobil zpátky do kapsy bundy.
Diví se, že mu to není nápadné… Ksakru! Vždyť se k němu chová taklhostejně, chladně, a on jako by to všechno ignoroval a přehlížel anaivně si nalhával, že je to vše tak jak si to přeje jen on, aby to takvšechno bylo. Ale tohle není ta krutá realita. Ta vypadá zcela jinak,to ví ona…

**********
Sedí doma a nad vším přemýšlí. Nad sebou, nadním.. Cítí na tom všem svou vinu. Měla by dát všemu jasno. Neklamat hoa hlavně neklamat sebe.. Lítost hodit stranou a , i když je to kruté,vrátit ho zpět na zem z té velké výšky, ve které on se teď vznáší. Budeto bolestivý a krutý pád pro něj, ale taky svým způsobem ivysvobození.. Bude to tak lepší jak pro ni tak pro něj. Pro ně oba….

**********
Milovat – krásné slovo pro toho, kdo ho vysloví a ještě krásnější pro toho, kdo ho uslyší. Slovo, které znamená tak moc.
Tolikrát si ho přála slyšet. A teď, když ho slyší, nic jí to neříká. Baco víc, necítí při tom žádné pocity. Absolutně nic. Snad jen trochulítosti. Připadá si tak prázdná. Možná je to tím, že to neslyší od tohosprávného člověka. Od člověka, ok, kterého si to nějakou tu dobu přejeslyšet a pořád nic. Možná si to šetří na tu správnou chvíli. Kdo ví.Snad to již brzy uslyší… Snad….


..............my feelings............ my life........... napsal/a: smile_holka 23:16 Link komentáře (0)



Krutý .........

15.Prosinec 2007

Bolo raz jedno slepé dievča, ktoré nenávidelo seba a celý svet zato, ženemôže nič vidieť.Mala vrodenú vadu a nikdy nič a nikoho nevidela.Každého neznášala, okrem svojho chlapca. On bol stále s ňou a vovšetkom jej ochotne pomáhal. Raz mu povedala, že ak by mohla niekedyuvidieť svet, hneď by sa za neho vydala. Stalo sa jedného dňa, že sakonečne po dlhom čase našiel darca očí pre túto dievčinu. A tak sakonečne tešila, že uvidí celý svet a tiež svojho milovaného... Chlapecsa jej hneď po operácii prišiel opýtať: "Tak, teraz keď už uvidíš celýsvet, vydáš sa konečne za mňa?" Dievčina sa usmiala, ale keď otvorilasvoje nové oči a po prvýkrát uvidela svojho milého, ostala v šoku! Boltiež slepý... Začala premýšžať o svojom novom živote a nakoniec ponukuslepého chlapca na sobáš odmietla! Chlapec odišiel smutný preč... O párdní jej prišiel od neho list, napísaný rukou kamaráta. Mladík jejpoďakoval za všetky krásne chvíle, ktoré spolu prežili, a
na konci listu stálo:
A DAJ, PROSÍM, POZOR NA MOJE OČI! napsal/a: smile_holka 00:51 Link komentáře (3)