Bitva na Vítkově 1420
Bitva na Vítkově (14. července 1420) byla první velké střetnutí husitů a křižáckých vojsk. Bitva skončila vítězstvím husitů.
V roce 1420 vyhlásil papež Martin V. na žádost Zikmunda Lucemburského křížovou výpravu proti husitským Čechám. Zikmund s vojskem sebraným ve Vratislavi, ke kterému se připojila i česká a moravská katolická šlechta, napadl vzápětí Čechy. Mezitím se v Kutné Hoře uskutečnila jednání Pražanů, kteří žádali o vojenskou pomoc. Již o pět dní později uvítalo hlavní město 3 tisíce táborů, mezi jejichž nejpřednější hejtmany patřil Jan Žižka. Poté přibyli do Prahy husité ze Žatecka, Lounska a Slánska, celkem bylo možno postavit k obraně 9 tisíc mužů. Husitští hejtmané se nejprve pokusili o dobytí vyhladovělého Pražského hradu, který byl od 7. května v držení Zikmundových příznivců, ovšem 12. června s využitím klamného manévru dodalo Zikmundovo vojsko na Hrad potřebné zásoby. Proto se Žižka stáhl na pravý břeh Vltavy a na levém nechal pouze předsunuté opevnění. Ku Praze začalo postupně přicházet křižácké vojsko. Zikmund vjel 28. června do Pražského hradu, jeho oddíly se přesunuly na Letnou a vyčkávaly příjezdu dalších posil. Zikmund měl tedy v držení jak Pražský hrad, tak měl svoji posádku i na Vyšehradě, ovšem aby mohl Prahu zcela izolovat, potřeboval obsadit Vítkovu horu. To věděl i Jan Žižka a proto dal Vítkově vybudovat již v průběhu června a počátkem července provizorní pevnost. 30. června se asi 350 mužů husitské jízdy účastnilo úspěšného útoku na vojsko Oldřicha z Rožmberka, který se pokusil dobýt oslabenou pevnost Tábor. Předpokládané vítězství Oldřicha z Rožmberka a Lipolta Krajíře z Krajku se tak změnilo v katastrofální porážku. 9. července přitáhlo k Praze rakouské vojsko pod vedením Albrechta Habsburského a položilo se u vsi Bubny. Teď už měl Zikmund své třicetitisícové vojsko pohromadě a mohl začít s útokem na město. Žižka však Zikmundovy záměry předpověděl naprosto přesně. Zikmund nehodlal podniknout přímý útok, ten by mohl skončit fiaskem, spíše se pokusil Prahu vyhladovět. K úplnému obklíčení hlavního města se však potřeboval zmocnit Vítkova, který střežil poslední volnou cestu do Prahy. Přesto však nechal provádět takové manévry, které budily zdání přímého útoku. Mezitím Žižka bedlivě sledoval výstavbu opevnění na Vítkově, které leželo několik set metrů před městskými branami.
K první větší bojové srážce došlo 13. července, kdy část křižácké jízdy přebrodila Vltavu a rozvinula se k předstíranému útoku na Špitálském poli. Žižka si byl však díky svým válečným zkušenostem vědom, že hlavní útok musí přijít na Vítkov, který hájilo 26 mužů a dvě ženy. Druhý den, tedy 14. července došlo k dalšímu podobnému klamnému manévru křižáků, ovšem za jejich zády v bezpečné vzdálenosti od městských hradeb stoupali skrytě koně s jezdci strání nahoru k vítkovským srubům. Na neširoký hřbet se vešlo jen několik málo bojovníků, ale i tak se lavina křižáků dostala před husitské sruby, kde byla zasypána šípy a kamením. Křižáci sesedali z koní a pokoušeli se dostat na zídku, ovšem mnoho jich skončilo pod cepy a sudlicemi husitů. Žižka za této situace vypravil do Prahy posla se žádostí o pomoc. Boj pokračoval, ale husitům začaly postupně ubývat síly. Dokonce i samotný Jan Žižka podklouzl a jen pomoc táborských cepníků ho zachránila od záhuby. V kritické situaci přispěchal z Prahy na pomoc oddíl 50 střelců a cepníků. Poté začali přicházet další a útočící křižáky napadli z boku, čímž způsobili v jejich řadách paniku. Křižáčtí hejtmani museli své lidi odvolat, ovšem spořádaný odchod se přeměnil v chaotický úprk. Křižáci prchající z Vítkova s sebou strhli i sbory čekající na Špitálském poli. Zmatek byl dokonalý a dovršila ho střelba z děl od Poříčské brány. Někteří křižáci se ve zmatku vrhli do Vltavy i tam, kde nebyl brod a utonuli.
Husitská Praha toho večera jásala a děkovala Bohu i vítězům. Na Vítkově hoře odnášeli vítězové pobité křižáky, jejichž těla byla spálena a kosti zakopány. Celkem husité napočítali 144 mrtvých nepřátel. Toto množství však žádným výrazným způsobem neměnilo poměr sil, a tak se zdálo, že dojde k dalším bojům. 15. července husité opravovali sruby a očekávali další útok. O tom Zikmund věděl a nechtěl zase opakovat stejné fiasko. Navíc kolem Prahy začaly žně a do města vjižděly Poříčskou a Horskou branou vozy s obilím. Sen o vyhladovění Prahy se rozplynul. Vydržovat třicetitisícové vojsko, které navíc rabovalo a pustošilo okolí nemělo smysl. Mezi vojáky se objevovaly třenice, docházelo k rvačkám a navíc v křižáckém ležení vypukl požár, jemuž padla za obět část stanů i zásob. Zikmund se dal 28. července za přítomnosti 24 českých a moravských pánů korunovat ve Svatovítské katedrále českým králem. Dva dny poté křižácké vojsko rozpustil a odjel do Kutné Hory.
Už od roku 1427 byl Vítkov přejmenován na Žižkov, stejně jako celá dnešní pražská čtvrť. Na Vítkově se nachází bronzová jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova s palcátem, která patří do první desítky největších jezdeckých soch na světě [1] (výška: devět metrů, délka: 9,6 metru, šířka: pět metrů, hmotnost: 16,5 tuny). Autorem je sochař Bohumil Kafka. Dokončena byla v roce 1941, odhalena až 14. července 1950.
