Bitva u Isandlwany
Bitva u Isandlwany byla jednou z bitev britsko-zulské války. Odehrála se 22. ledna 1879 na pláních kolem Isandlwany v dnešní Jihoafrické republice. Početně silnější armáda Zulů na hlavu porazila britskou armádu vedenou Henry Pulleinem a Anthony Durfordem. Výsledek této bitvy znamenal těžkou ránu pro evropský kolonialismus 19. století.
Britové 11. prosince 1878 doručili zulskému králi Cetshwayo ultimátum, které však král rázně odmítl. Proto britská armáda překročila 9. ledna 1879 řeku Buffalo River a vstoupila na území Zulského státu. Tato britská intervence ukazuje, že Britové absolutně věřili ve svoji neporazitelnost, neboť se s početně nedostatečnou jednotkou pustili do nevyhnutelného konfliktu.
Přestože britská armáda měla pouze 1400 Britů a 2500 jejich afrických spojenců a stála proti zhruba armádě 22 000 Zulů, měla díky puškám Martini-Henry zajištěnu palebnou převahu.
Zuluové se rozhodli pro frontální útok na britské linie, což bylo pro britské velení naprosto nepředstavitelné, protože taková akce způsobila ohromné ztráty. Britové věřili, že se jim podaří rozstřílet zulskou armádu pomocí svých děl a mušket. Britští velitelé si ani nepřipouštěli možnost zulského průlomu do jejich linií a nevytvořili si žádné zálohy. Zulové zahájili útok ve formaci tzv. rohů divokého zvířete (podobně jako moderní rojnice vojska při postupu proti kulometným hnízdům), což jim umožnilo snížit ztráty; přesto padly stovky Zulů, ještě než dorazily k britským pozicím. Poté, co se Zulové dostali k britským pozicím, využili své obrovské početní převahy a dokázali zvítězit a pobít všechny Brity včetně zajatců.
Ačkoli Zulové utrpěli značné ztráty, je tato bitva vnímána jako jejich velké vítězství. Přestože celou válku Britové nakonec vyhráli, otřásla tato porážka jejich sebevědomím.
