LUCky.luKA

• Bitva u Krvavé řeky - 16. prosince 1838 - konflikt: Velký trek -

• Místo: řeka Ncome.
• Důvod: migrace Búrů za půdou a zulské nájezdy.

Bitva u Krvavé řeky bylo střetnutí mezi 470 Búry a přibližně 10 - 15 tisíci zulskými válečníky, které se odehrálo 16. prosince 1838 na Krvavé řece (Blood river, dnes řeka Ncome). Búrové pod vedení Andrease Pretoria drtivě zvítězili a později zde založili búrskou republiku Natalia. Zuluové měli ztráty asi 3000 mužů. Tři Búrové včetně samotného Pretoria byli lehce zraněni.

• Búrové - Afrikánci -

Afrikánci je novější označení pro potomky holandských, francouzských a německých přistěhovalců v Jižní Africe, ve větší míře používané až po Búrských válkách na přelomu 19. a 20. století. Do té doby se hovoří o tzv. Búrech.

Byli to původně potomci holandských, francouzských, německých a belgických protestantů, Kalvínových stoupenců, kteří během 17. a 18. století emigrovali z Evropy do Jižní Afriky, oblasti kolem mysu Dobré naděje, již od roku 1652 do roku 1795 ovládala nizozemská Východoindická společnost. Tato směska přistěhovalců vytvořila vlastní dialekt, afrikánštinu, kterou dodnes hovoří velká část bílého obyvatelstva Jihoafrické republiky, v rámci něhož tvoří Afrikánci většinu. Búrové (z holandského výrazu Boer - Sedlák) byli převážně usedlí zemědělci. Polokočovní sedláci, kteří se pohybovali na východním pomezí kolonie se nazývali Trekboers (potulní sedláci). Novousedlíci na západě Kapského mysu se označovali jako Kapští Holanďané. Osamělí pionýři, co pronikali za východní hranici kolonie během migrační vlny nazvané později Velká cesta se označovali za Voortrekkers - Průkopníky - doslovně výraz znamená “ti co jdou kupředu”.

Poté, co v 30. a 40. letech 19. stol. ovládli Kapský mys Britové, emigrovali Búrové z ovládané oblasti Kapského mysu na sever od řeky Orange, do oblasti původně obývané černošským obyvatelstvem, odsud uprchnuvšího ve strachu před obávanými Zuluy, vedenými náčelníkem Čakou. Část Búrů se přesunula i do oblasti dnes nazývané KwaZulu-Natal. Zulové to považovali za porušení smlouvy, kterou uzavřeli s Brity, a Búry napadli. Zabili přitom jejich vůdce Pieta Retiefa a Gerharda Maritze a téměř polovinu Voortrekkerů, kteří je následovali.

Zabité vůdce nahradil Andries Pretorius a v bitvě u Krvavé řeky 16. prosince 1836 s malým kontingentem Voortrekkerů Zuluům porážku oplatil. V roce 1839 pak ustavili na dobytém území Natalskou republiku, později označovanou jako Transvaal. Druhým státním útvarem vytvořeným Búry byl Svobodný stát Oranžsko. Tyto dva státy existovaly až do jejich spojení a začlenění mezi kolonie pod správou Británie během druhé búrské války (1900, resp. 1902).

• Natalia

Natalia byla búrská republika trvající mezi lety 1839 až 1843. Vznikla po porážce Zuluů v bitvě u Krvavé řeky a jejím hlavním představitelem byl vůdce Voortrekkerů Andreas Pretorius. Britové však neuznali její existenci a v roce 1842 okupovali Durban. O rok později anektovali tuto republiku a připojili k britskému panství v jižní Africe jako Kolonii Natal.

• Zululand

Zululand je název někdejšího britského protektorátu na území dnešní Jihoafrické republiky. Je domovem černošského národa Zulové, místem jejich království s pohnutou historií válek proti bělochům z Evropy i jiným zde usazeným národům Afriky. Na území domoviny Zulú uvnitř Jihoafrické unie existovalo jejich světem neuznávané království Kwa-Zulu, ze kterého Britové vytvořili v letech 1884 až 1887 protektorát nazvaný Zululand. O deset let později i ho začlenili do provincie Natal. Tehdy zde na rozloze 27 064 km2 žilo 201 635 obyvatel. Dnes je součástí jedné ze sedmi provincií Jihoafrické republiky KwaZulu-Natal, která vznikla reorganizací státu v roce 1994. Nutno předeslat, že mnohé údaje jsou nejisté, určitá období panovalo bezvládí, byli zde nasazeni britští regenti.

1. Senzagakona 1781 až 1816
2. Siqujana 1816
3. Shaka (Čaka), nejmocnější král, vojevůdce vládl v letech 1816 až 1828
4. Dingane či Dingaan, bratrovrah předchůdce, zhruba v letech 1828 až 1840
5. Mpande, zhruba v letech 1840 až 1872
6. Cetsheayo či Ketčwajo, 1872 až 1884, z toho 4 roky v exilu
7. Dinuzulu , vládl 1884 až 1887/1913?, zemřel roku 1913
8. Nkavishana Solomon, vládce v letech 1913-1933
9. Cyprian Bhekuzulu, po předchozím regentovi vládl jako král v letech 1948 až 1984^[zdroj?]
10. Goodwill Zwelithini, na trůně od roku 1964

• Natal

Natal je historická provincie v dnešní Jihoafrické republice. Jednalo se o nejmenší ze čtyř tradičních provincií Jižní Afriky (Kapsko, Transvaal, Natal a Oranžský svobodný stát). Nyní je součástí provincie Kwazulu-Natal.

O Vánocích roku 1497 obeplul Portugalec Vasco de Gama území dnešního Durbanu a pojmenoval jej jako Terra Natalis (z portugalského slova Natal – Vánoce). V roce 1540 založili Portugalci stálou osadu na sever od zálivu Delagoa. Vnitrozemí Natalu obýval domorodý kmen Zulu, jenž pod vedením Dingiswaye (1807-17) a Shaky (1817-28) vytvořil mocné království na sever od řeky Tugela. V roce 1824 se stává Port Natal zásluhou Britů obchodním střediskem oblasti a v témže roce jim na základě smlouvy Shaka přenechává pobřežní pás o rozloze 80 kilometrů. O pět let později je Shaka zavražděn a vlády se ujímá jeho bratr Dingane. Toho však část příslušníků odmítá uznat za nového vládce a ocházejí na území ovládané Brity. Tato situace vede ke sporu mezi Dinganem a Brity, který je zažehnán až v roce 1835, kdy se Britové zavázali vydat všechny uprchlíky výměnou za jejich omilostnění. Zároveň získávají polovinu území Natalu. Z přístavu Port Natal se stává Durban.

V říjnu roku 1837 příchází do Natalu první skupina Búrů vedená Pieterem Retiefem, Hugenotem žijícím ve východní části Kapska. Během této cesty vybírá Retief polohu hlavního města nového státu. Následně odchází k Dinganemu s žádostí o postoupení území nizozemským farmářům. Ten na podmínky Búrů přistupuje výměnou za určité krádeže dobytka. 4. února 1838 podepisují Retief s Dinganem dohodu o postoupení území. O dva dny později je na příkaz Dinganeho Retiefova skupina zabita. Zulský král poté rozkázal zabít všechny Búry, kteří vstoupí na území Natalu. Jednotky Zulu ještě téhož dne překročili řeku Tugelu a většina postupujících Búrských skupin byla zavražděna. Zbylá část Búrů se narychlo opevnila a odrazila útoky Zuluů. Ti během jednoho týdne vyvraždili na 600 Búrů včetně žen a dětí. Britští osadníci se doslechli o útoku Zuluů a rozhodli se spolu se spřátelenými Zului překročit Tugelu. V krvavé bitvě jsou však jednoznačně poraženi a do Durbanu se vracejí pouze čtyři. Přeživší obyvatelé Durbanu hledali útočiště na lodích v přístavu. Poté, co se Zuluové stáhli, se část Angličanů vrátila do města, další však odpluli do Kapska. Búrové posilnění o nově příchozí z Dračích hor se rozhodli pod vedením Hendrika Poetgiera a Pieta Uyse zaútočit na Dinganeho, avšak padli do léčky a část z nich zemřela včetně Poetgiera a jeho syna Dirka. Búrové byli v kritické situaci, avšak na konci roku získávají posily a v prosinci 460 mužů vedených generálem Andriesem Pretoriem vyráží bojovat s Zului. Dochází k bitvě na březích řeky Buffalo, v níž jsou Zuluové přes početní výhodu poraženi.

Po návratu na jih byl Pretorius překvapen, že vyčleněná skupina 72 mužů obsadila Port Natal. Se souhlasem zbylých Angličanů vyhlásili přístav za svou državu. Ihned poté guvernér Kapska George Napier vyzval uprchlíky k návratu do města a varoval Búry před vyhlášením nezávislé republiky, jež by ležela na pobřeží. Po roce se Búrští bojovníci z města stáhli. Dingane byl nahrazen svým bratrem Mpandem, jenž se s Búry dohodnul na vytvoření vazalského státu Zulsko na sever od řeky Tugely. Samotní Búrové vyhlásili v roce 1839 nezávislou republiku s hlavním městem Pietermaritzburg a požadovali po Britech její uznání. Guvernér Kapska Napier byl zprvu plánům natalských farmářů nakloněn, avšak na příkaz královna královny a z obav před útoky Búrů pod vedením Pretoria se k uznání nezávislosti začal stavět odmítavě. Napier nabídl natalským farmářům stejné postavení jako měli britští farmáři a taktéž vojenskou ochranu, avšak to bylo Búry zamítnuto.

V květnu 1842 zaútočili Britové pod vedením plukovníka Charltona Smithe na vesnici Kongela, avšak jejich útok byl odražen a museli se stáhnout do základního tábora, kde byli až do připlutí válečné lodě Southampton v obležení. V roce 1843 Natal dobyt a přes ozbrojený odpor části Búrů z Dračích hor se stává v květnu britskou kolonií. Na 500 rodin Búrských farmářů prchá do Transvaalu a Oranžského svobodného státu a jsou nahrazeni převážně britskými farmáři. Do roku 1845 je Natal spravován z Kapska prostřednictvím komisaře. Prvním guvernérem se stává Martin West. Objevují se první snahy vyhradit část území pro skupiny národů Bantu, jejichž počet jasně převyšuje bílé obyvatelstvo. V 60. letech 19. století také narůstá počet Indů, kteří zde jezdí jako sezónní dělníci pracovat na třtinové plantáže a do diamantových dolů. Vzrůstá také nespokojenost domorodého obyvatelstva s britskou nadvládou, což vyúsťujě v ozbrojené střety. V roce 1866 Britové anektují Kafrarii, jež je připojena k Natalu. Během anglo-zulských válek slouží Natal jako základna pro útoky Britů. V roce 1887 Britové dobývají Zulsko, které je o deset let později formálně připojeno k provincii Natal. V 80. letech 19. století zapříčinil nález zlata v Transvaalu masivní rozvoj dopravní sítě. Je vybudována poměrně hustá železniční síť a rozšiřuje se přístav v Durbanu. V roce 1898 se Natal stává členem celní unie. Během Jihoafrické války (1899-1902) byl Natal napaden búrskými republikami. Po celou válku zůstal probritský kvůli britskému původu vládnoucí minority. Po ukončení války se uvažuje o vytvoření unie Traansvalu a Natalu, k čemuž však nakonec nedochází. V roce 1910 se stává součástí nově vzniklé Jihoafrické unie, která zaniká v roce 1961.

Autor LUCky.luKA 13.Březen 2008 v 21:15 | Permalink