Bitva u Lepanta 1571
Bitva u Lepanta byla poslední velkou bitvou veslových lodí. Proběhla 7. října 1571 u řeckého ostrova Naupaktos (Lepanto). Střetla se v ní loďstva Svaté ligy a osmanské říše. Bitva skončila vítězstvím Svaté ligy.
Trváni: 7.října 1571
Místo: pobřeží Řecka u Lepanta
Výsledek: vítězství Svaté ligy
SVATÁ LIGA - Španělské království, Benátká republika, Papežský stát, Maltézský řád, Janovská republika x OSMANSKÁ ŘÍŠE
Velitelé: don Juan dAustria, admirál Barbarigo +, admirál Andrea Doria x Ali Paša + , Uluch Ali, paša Scirocco
Od roku 1566 vládl v osmanské říši sultán Selim II., slabý panovník který se věnoval především dvorským radovánkám. Stát řídil jeho vezír Sokolu Mehmed Paša, schopný voják i úředník. Cílem vezírovy politiky byla především stabilizace vnitřních poměrů v říši a udržení značných územních zisků z dob Selimových předchůdců. Výbojům se spíše vyhýbal. Důkazem toho je řada mírových smluv s Maxmiliánem II., Persií, Polskem, Francií a Benátskou republikou. V rozporu s touto politikou a patrně bez vezírovy účasti bylo tedy obsazení Kypru, který byl tehdy benátskou državou. To vyvolalo vznik tzv. Svaté ligy, aliance Španělska, papežského státu a Benátek. Další křesťanské státy se do ní nezapojily. V Anglii a Nizozemsku probíhala tehdy reformace, Francie byla tradičním nepřítelem Habsburků.
Loďstvo Svaté ligy, kterému velel don Juan de Austria, vyplulo 16. září ke Korfu a odtud 3. října ke Korintskému zálivu. S tureckým loďstvem pod vedením Aliho Paši se setkalo ráno 7. října 1571. Obě flotily se rozestavily do dlouhých linií se zálohami za středy formací. Flotilu Svaté ligy tvořila dvě křídla po 50 galérách, střed se 62 galérami a 30 galér zálohy. Před formací pak plulo 8 velkých galér a 6 galeas, aby zahájily boj ostřelováním nepřítele a pokusily se prorazit jeho linie. Bitvu zahájilo turecké loďstvo. Pravé křídlo které vedl paša Scirocco zaútočilo na benátské galéry admirála Barbariga. Osm jich potopilo a admirál byl smrtelně raněn. Turci začali levé křídlo nepřítele obkličovat. Část tureckého levého křídla se vklínila mezi střed a pravé křídlo křesťanů, ti tomu čelili nasazením zálohy. Ve středu bojiště se střetly velitelské lodě. Křesťanům se dvakrát podařilo vniknout na palubu lodě Ali Paši, ale byli opakovaně odraženi. Teprve když Ali Paša zahynul po zásahu kulkou, byl útok křesťanů úspěšný. Benátčané na levém křídle odvrátili turecký útok a zatlačili část nepřátelských galér na mělčinu. Na opačném křídle naopak vítězily turecké lodě. Teprve zmatek vyvolaný porážkou velitelské lodě Aliho Paši zvrátil průběh bitvy ve prospěch Svaté ligy.Večer již bylo o vítězi rozhodnuto. Uluch Ali vedl zbytky turecké flotily k Dardanelám. Vítězství u Lepanta byla v Evropě svorně katolíky i protestanty považováno za zázrak.
Přes poměrně jednoznačné vítězství Svaté ligy neměla bitva větší vliv na rozložení sil ve Středozemním moři. Spojenci nedokázali úspěchu využít, a tak bylo osmanské loďstvo brzy obnoveno. Už v roce 1573 byly Benátky donuceny uzavřít mír, vzdát se Kypru a zaplatit válečnou náhradu ve výši 300 000 dukátů. V dalším roce 1574 donutil admirál Sinan Paša Španěly opustit Tunisko a to se stalo osmanskou provincií. Nicméně po bitvě u Lepanta již Turecko nikdy nedosáhlo takového mocenského postavení, zvláště na Středozemním moři, jaké mělo v 16.století.
Juan de Austria
Don Juan de Austria (24. února 1547 – 1. října 1578) byl levoboček Karla V., císaře Svaté říše římské a krále španělského a Barbary Blombergové. Španělský král Filip II. jej uznal za svého polovičního bratra a udělil mu titul El Infante (princ).
Filip chtěl, aby jeho Juan nastoupil církevní dráhu, ale ten byl příliš bujný a příliš toužil po vojenské kariéře, takže se nakonec stal vojevůdcem. Nejdříve se zabýval bojem s piráty (1568) a protože se osvědčil, bylo mu svěřeno velení při tažení proti povstání morisků v Grenadě. Uspěl i zde a v roce 1571 se již jako uznávaný vojevůdce stal velitelem flotily Svaté ligy, což byla aliance Janova, Benátek, Španělska a papežského státu proti Osmanské říši. 7. října 1571 rozdrtil osmanskou flotilu v bitvě u Lepanta, čímž zarazil tureckou rozpínavost ve Středomoří. Toto vítězství značně zvyšilo jeho sebevědomí, leč jeho bratr sledoval jeho vzrůstající popularitu s nechutí. V roce 1576 jej jmenoval guvernérem Španělského Nizozemí. Jeho politika vedla k silnému povstání, které mu znemožnilo uskutečnit jeho plán oženit se s Marií Stuartovnou a dobýt Anglii. Při potlačování nizozemské revoluce postupoval s velkou brutalitou, k cíli to však nevedlo. V roce 1578 náhle zemřel, pravděpodobně na tyfus.
