LUCky.luKA

Kuvrat, také Kubrat (*? – † mezi 641 a 668) byl prabulharský vládce (chán), později i ostatních kočovníků mezi Kubaní a Azovským mořem. Za jeho vlády, po zbavení se nadvlády Avarů, či západních Turků někdy v letech 623 - 636 (pravděpodobně 632/635), se sformovala říšě Prabulharů, známá jako Velké Bulharsko, Staré Velké Bulharsko nebo Onoguria. Poprvé je jeho jméno zmíněno v byzantské kronice v souvislosti se vznikem tohoto státu. Jeho država se rozkádala od řeky Doněc na východě až na západ k řece Dněpr. Ze severu byl stát ohraničen Azovským mořem a na jihu Černým mořem. Klidné vztahy s východořímskou říší, díky které později dostal titul Imperator Heraklius, mu dovolili, aby ubránil nezávislost Velkého Bulharska od neustálých nájezdů Chazarů. Chán Kubrat umřel někdy mezi lety 641 a 668 (nejčastěji se uvádí 651 nebo 665) jako mocný a uctívaný vládce. Jeho pět synů, i když každý z nich šel vlastní cestou, ztratilo kontrolu nad Velkým Bulharskem. První syn - Bajan - zůstal v rodné zemi a velmi brzy byl poražen Chazary. Kuvratův druhý syn - Kotrag - založil vlastní stát u řek Volha a Kama. Další syn - Kuber - odešel do Makedonie, jiný syn - Alcek - se se svou skupinou Bulharů usídlil v Itaálii. Začnuté Kuvratovo dílo dokončil jeho další syn - Asparuch. U delty Dunaje založil Bulharský stát, který měl vydržet do 11. století.

Asparuch

Chán Asparuch byl prvním vládcem období první bulharské říše (681–1018). Podle byzantských zdrojů byl jedním z pěti synů chána Kuvrata, který na území dnešní Ukrajiny založil stát zvaný Velké Bulharsko. Když se Velké Bulharsko pod nátlakem Chazarů v roce 668 rozpadlo, začal si Asparuch spolu s ostatními bratry hledat místo jinde. S jistotou nemůžeme říct, jestli se Asparuch usídlil někde ještě předtím, než přišel k deltě Dunaje, kde se jeho horda usídlila v jižní Besarábii a severní Dobrudže. V roce 680 proti nomádům na hranici své říše vytáhl východořímský cisář Konstantin IV., ale Asparuchovi protobulhaři se ubránili a začali postupovat dál na Balkán. Po roce 681 se Asparuch spojil se slovanským obyvatelstvem nazývaným Severi nebo také Sedm slovanských kmenů a začal podnikat výpady do byzantské Thrákie. Konstantin IV. se rozhodl uzavřít s Asparuchem dohodu, na základě které Byzantská říše platila každoroční tribut za „ochranu“ (výpalné). To se retrospektivně považuje za uznání Bulharského (Protobulharsko-Slovanského) státu a datum jeho vzniku. Podle pozdější tradice si za hlavní město vybral Plisku v dnešním severovýchodním Bulharsku. Asparuch ve státě nesl zodpovědnost za zahraničně-politické věci a byl hlavním velitelem armády v dobách válek s Avary, kteří útočili na zem u severozápadní hranice. Co se týkalo bezpečnosti ostatních hraničních přechodů, jižní hranice byla poctivě chráněná jak Slovany, tak i Bulhary v celé její šířce – až k řece Timok. A Trákové, kteří tu před vznikem státu žili, do něj byli připojení.

V nadcházejících letech pokračovaly četné srážky s Byzancí, jejímž cílem bylo získat nazpět území, jež kdysi náleželo římské říši. Vztahy obou států však neměly ryze konfliktní podobu, nýbrž docházelo i k uzavírání dohod a spojenectví. Pakliže byli bulharští vládci dostatečně vlivní a mocní, mohli ovlivňovat i vývoj ve vnitřní politice byzantské říše. Po Asparuchovi roku 701 nastoupil na trůn chán Tervel, který již významněji zasáhl do byzantské vnitřní politiky. Několik let předtím sesazený císař Justinián II. uprchl z exilu na Krymu a přes chazarskou říši se dostal do Bulharska, kde si získal chánovu podporu a spolu s bulharským vojskem se vydal dobýt Konstantinopol. Bulhaři lstí pronikli do města a Justiniánovi se tak otevřela cesta k trůnu. Chán Tervel byl za svojí podporu odměněn navýšením již dříve dohodnutých poplatků, které Byzanc Bulharům odváděla, titulem caesara (v řečtině kaisar) a územními ústupky v oblasti od Filipopole (dnešního Plovdivu) až k Černému moři, zvané Zagore. Toto území již pak téměř natrvalo zůstalo součástí bulharské říše. Dobré vztahy mezi oběma panovníky však příliš dlouho nevydržely. Ve chvíli, kdy již měl Justinián situaci v říši pod kontrolou, vytáhl dobýt nazpátek ztracené území. Útok byl ovšem v bitvě poblíž města Anchiala odražen a císař tedy musel ustoupit. V říši ale proti jeho despotické vládě a teroru, ke kterému se uchyloval, opět vypuklo povstání, takže byl znovu nucen hledat pomoc u Bulharů. S menším kontingentem poskytnutým Tervelem se vydal do Malé Asie naverbovat další vojáky, avšak byl zde zabit. Následovalo období nepokojů a častého střídání císařů, čehož Tervel využil a, krom opětovných pokusů o zvýšení vlivu na byzantskou politiku, vytáhl roku 712 na Konstantinopol, jejíž předměstí vypálil a zpustošil. Válka s Byzancí skončila až o čtyři roky později, kdy byl uzavřen mír znamenající další posílení Bulharska. Spolu s mírem byly poprvé uzavřeny i obchodní dohody. Byzanc si tímto krokem pravděpodobně chtěla Bulharsko zavázat, což se ukázalo jako prozřetelné rozhodnutí o rok později, když vojska islámského chalífátu oblehla Konstantinopol. Nový císař Leon III. Syrský požádal Bulhary o pomoc a ti skutečně přišli a Byzantincům se tak podařilo s bulharskými posilami druhé arabské obležení svého hlavního města odrazit. Díky vítězství nad Araby se Bulhaři nejen zasloužili o zastavení pronikání islámu dále na západ přes Balkán, ale dostali se též do povědomí tehdejší západní Evropy. V následujících letech trval mezi Byzancí a Bulharskem mír. Pro přesnější informace o tehdejším vývoji v Bulharsku není dostatek věrohodných zpráv. Z řeckého seznamu bulharských chánů zvaného Imennik a z dalších zdrojů vyplývá, že po Tervelovi nastoupil Kormisoš a po něm Sevar. Sevar byl posledním příslušníkem dynastie Dulo, která poté vymřela. Za vlády dalšího chána Vinecha, pocházejícího z rodu Ukil, propukla roku 755 nanovo válka s Byzancí, když císař Konstantin V. přehodnotil politiku svého otce a přestal platit Bulharům poplatky. Ti následně vpadli do Thrákie, ovšem císař si na nich vymohl po odvetném tažení a vítězné bitvě u pevnosti Markelli pro Byzanc výhodný mír, kterým říše získala nazpět území na jih od pohoří Stara Planina. Když se ovšem o pár let později rozhodl podniknout novou výpravu, byl při pochodu přes Starou Planinu v bitvě ve Veregavském průsmyku se svým vojskem Bulhary poražen. Vinech ale nevyužil vítězství nad Konstantinem a raději mu nabídl mír, čímž si znepřátelil některé bulharské bojary. Ti jej následně svrhli, vládnoucí rod pobili a za nového chána zvolili Telece z dalšího bulharského rodu Ugain. Telec vytáhl proti Byzanci, kde opět zpustošil oblast Thrákie, ale jeho armáda byla v bitvě u Anchiala roku 763 poražena. V Bulharsku znovu vypuklo období nestability a k moci se dostala umírněná strana vedená Sabinem, švagrem chána Kormisoše. Špatné vnitropolitické situace, která v Bulharsku po nějakou dobu panovala, se opět pokusil využít císař Konstantinos a podnikl několik vpádů na bulharské území, tentokrát se ale omezil jen na plenění pohraničních oblastí. Velkou výpravu uspořádal až o dva roky později, avšak při vyloďování vojska velký vítr způsobil potopení několika lodí i s posádkami. Ztráty byly tak velké, že se císař rozhodl obrátit se zpět, Sabin toho využil a znovu mu nabídl mír. Mírný přístup Sabina vůči císaři vzbudil vlnu odporu, která vedla k Sabinovu sesazení a jeho útěku na byzantské území.

Přes úspěchy jedné či druhé strany nebylo možné, aby v dané situaci, jež na Balkáně v té době panovala, skončilo dlouhotrvající soupeření naprostým vítězstvím jednoho státu nad druhým. Přesto expanzivní politika bulharských chánů, opírající se o spojenecké svazky či vynucená uznání suverenity nad slovanskými kmeny mohla způsobit nevratnou ztrátu balkánských území. Byzantští císaři proto od počátku k bulharskému etniku, které se smísilo definitivně se Slovany už zhruba dvě století po jejich příchodu na Balkán, přistupovali jako k hlavní překážce obnovení svého panství na poloostrově. Na rozdíl od jednotlivých slovanských kmenů, které by bylo možno postupně donutit k poslušnosti a k placení daní, představoval bulharský stát pevnější útvar, jenž existoval jako protiváha byzantského vlivu a byl ochranou před asimilací Slovanů pod případnou byzantskou nadvládou, s nímž neměla možnost se při svých možnostech vypořádat. Stejně ovšem bylo jasné, že ani Bulhaři nejsou schopní vyvrátit celou byzantskou říši, což si uvědomovala i část bulharských vládnoucích vrstev, jejímž hlavním představitelem byl rod Ukil. Jejich protivníkem byli bojaři sdružení kolem rodu Ugain, usilující naopak o protibyzantskou politiku. Boje o moc mezi těmito dvěma stranami způsobily několikeré střídání chánů pro- či protibyzantské orientace. Z tohoto důvodu nedošlo ke zklidnění situace za krátce vládnoucích chánů Umora, Tokta a nakonec Pagana, nýbrž až za vlády dalšího chána Teleriga. Mírová smlouva uzavřená za Pagana přesto dalším konfliktům s byzantskou říší nezabránila – Konstantin se ještě několikrát neúspěšně pokusil proniknout na bulharské území. Těmto pokusům učinila konec jeho smrt uprostřed příprav na další tažení roku 775. Telerig se pokusil stát vnitřně konsolidovat. Nejdříve se úspěšně vypořádal se stoupenci smírného řešení s Byzancí, avšak po pokusu o omezení vlivu šlechty byl nucen utéci roku 777 do Konstantinopole. Nový chán Kardam, který vládl až do roku 803, využil dočasného míru s Byzancí, během kterého se mu podařilo moc bojarů omezit. Po posílení své pozice ve státě začal chán usilovat i o další expanzi, a to zejména do oblastí osídlených Slovany, jenž mohli být využiti jako spojenci k dalším bojům s byzantskou říší. V oblasti kolem řeky Strumy porazil roku 789 zdejší byzantskou posádku, což vyprovokovalo o dva roky později byzantskou odvetu – proti Kardamovi byla vypravena armáda vedená císařem Konstantinem VI. Zatímco jeho první tažení skončilo menší nerozhodnou bitvou u Adrianopole, rozhodující srážka přišla až další rok u Markelli, v níž byli Byzantinci na hlavu poraženi. Císař se zavázal k placení poplatků, ty však odváděl pouhé čtyři roky a poté platit tribut odmítl. Kardam na to pohrozil vypálením Thrákie, ale císař mu poslal pouze pytlík s koňským trusem^. Konstantin poté vytáhl na novou výpravu proti Bulharům, ale ta skončila pouze uzavřením míru, aniž by se obě armády střetly.Nedlouho nato ztratil Konstantin v říši podporu a byl svojí matkou Irenou svržen z trůnu a oslepen.

Stara Planina

Stara Planina neboli Staré hory je více než 500 kilometrů dlouhé pohoří táhnoucí se středem Bulharska doslova od západu k východu. Jeho západní okraj počíná již v Srbsku, kousek od hranic s Bulharskem. Pokračuje úchvatnou centrální částí, na jejímž úpatí je Růžové údolí (Rozova dolina). Údolí růží je známé každoročním pěstováním speciálního druhu růží, z nichž se již od starověku získává růžový olej, základní substance při výrobě parfémů. Střední část Staré Planiny je také z celého táhlého pohoří nejvýše položená (nejvyšší vrchol Botev měří 2376 m. n. m.), je zde přes 24 vrcholů, z nichž některé dosahují výšek kolem 2 tis. m. n. m.). Stara Planina posléze směrem k východu klesá až k pobřeží Černého moře. Malebná údolí v centrální části pohoří včetně Údolí růží byly osídlena již starověkými Thráky, centrum mocné Thrácké říše se nacházelo u Kazanlaku, kolem něhož byly nalezeny prastaré thrácké hrobky, některé pravděpodobně ještě na své odhalení čekají. Kazanlak je rovněž turistickým centrem Údolí růží, nachází se zde mj. Muzeum pěstování růží a město má ve znaku růžový květ.

Seznam vládců Bulharska

Tento seznam zahrnuje panovníky od nejstarších dochovaných vládců Bulharska až do roku 1946, kdy byl poslední bulharský car sesazen a ze země se později stala lidová republika. Během historie nesli panovníci několik titulů, počínaje chánem (toto jméno je ještě turkického původu), poté knížetem a nakonec carem. V době Bulharského carství v 19. a 20. století bulharští panovníci používali v zahraniční politice i titul král. Krom bulharských panovníků na území Bulharska vládli i byzantští císaři a osmanští sultáni. V současné době je Bulharsko republikou s prezidentem jakožto hlavou státu.

            

Cháni -

Asparuch - 681/701 dynastie DULO - zakladatel Bulharského státu

- Tervel - 701/718, - ?????? - 718/738, - Sevar - 721/739

Kormisoš, - Vinech, - Telec, - Sabin, - Umor, - Toktu, - Pagan, - Telerig, - Kardam,

Krum - 803/814 dynastie Krumova. Svou vládou zanechal nesmazatelný znak v bulharské historii. Zápisy o něm hovoří, že byl energický, smělý a tvrdý vládce, a když bylo t

Autor LUCky.luKA 27.Květen 2009 v 04:21 | Permalink