« Domů | Výsledky NHL 2011/12 » | Libye » | Jan Rokycana » | Vysídlení Němců z Československa 1946 » | Horatio Nelson » | Postupimská konference 1945 » | Jaltská konference 1945 » | Norodom Sihamoni - Kambodža » | Royal Navy - součastnost » | Royal Navy - historie »

bitva u Sedanu 1870

Prusko-francouzská válka (19. července 187010. května 1871) byl konflikt mezi Francií a Pruskem.

Příčiny vzniku této války je možno spatřovat v důsledcích války prusko-rakouské u Sadové (Hradce Králové) z roku 1866, neboť vítězství Pruska bylo ve Francii považováno za vlastní diplomatickou prohru. Následné rychlé uzavření míru mezi Pruskem a Rakouskem totiž nedovolilo Napoleonovi III. vystupovat v roli prostředníka a vyžadovat za to kompenzaci v podobě odstoupení území na levém břehu Rýna.

Další diplomatické fiasko utrpěla Francie při pokusu získat velkovévodství Lucemburské, který ztroskotal na mezinárodních protestech. Ty vyvolaly na určitou dobu krizi ve vztazích mezi Francií a Pruskem.

Napětí pak nemohlo polevit ani při pokusu Francie o uzavření spojenectví s Rakouskem a Itálií s cílem Prusko tím obklíčit a izolovat. A politická situace se možno-li ještě zhoršila sporem o obsazení španělského trůnu. Napoleon III. podporoval kandidaturu portugalského prince Ferdinanda, zatímco pruský kancléř Otto von Bismarck tajnou dohodou prosadil prince Leopolda z rodu Hohenzollern-Sigmaringen. Když se informace o této dohodě dostala na veřejnost, napětí mezi oběma státy vzrostlo a princ Leopold po dohodě s pruským králem Vilémem I. od kandidatury raději ustoupil.

Přesto zpráva o tajné dohodě byla v Paříži považována za provokaci Berlína a tisk se rozepisoval o obklíčení Francie ze západu i východu. Francie začala od Viléma I. požadovat záruky, že Hohenzollernové rezignují na španělský trůn navždy. Pruský král však požadavky francouzského vyslance Benedettiho odmítl a telegraficky o tom informoval Bismarcka. Ten tuto „emžskou depeši“ upravil a uveřejnil tak, aby francouzskou vládu jejími přehnanými nároky zostudil. Ta pod tlakem pobouřené veřejnosti musela mobilizovat a 19. června 1870 vyhlásila Prusku válku.

Battle-Mars-Le-Tour-large.jpg

Z války proti Prusku se však rázem stala válka proti celému Německu, protože jejím vyhlášením vstoupily v platnost smlouvy, uzavřené Bismarckem s jihoněmeckými státy v roce 1866. Pod pruským velením narukovaly kromě pruské a severoněmecké armády i bavorské, württenberské a bádenské jednotky, celkem 500 000 vojáků, v zázemí se připravovalo dalších 160 000 záložníků a 190 000 mužů zemské domobrany.

Francie, navzdory sebevědomým prohlášením velení, byla na válku připravena špatně. Armáda měla stav 370 000 mužů, z toho 60 000 v Alžírsku a 6000 v Římě. Organizační zmatky při doplňování pluků způsobily všeobecný dopravní chaos, takže začátkem srpna mělo velení k dispozici jen 235 000 mužů a nebylo schopno ofenzívy do jižního Německa, jak původně plánovalo. Francouzské vojsko zaujalo jen obranné postavení podél 300 km hranic. Vrchního velení se 29. července ujal sám císař, alsasské armádě velel maršál Mac Mahon a lotrinské maršál Bazaine.

Už počátkem srpna byla v krvavých střetech obrana prolomena, francouzské armády ustoupily, Alsasko a Lotrinsko byly okupovány. Bazainova lotrinská armáda zůstala obklíčena v pevnosti Méty, Mac Mahonova se spojila s jednotkami císaře s úmyslem stáhnout se k Paříži. Nálada lidu však byla natolik rozbouřená, že vláda nutně potřebovala vojenský úspěch, aby v Paříži zabránila vypuknutí revoluce.

Mac Mahon se tedy obrátil k Métám, německá vojska mu však rychlým postupem odřízla cestu a více než stotisícovou francouzskou armádu zatlačila do úzké kotliny mezi řekou Mása a belgickou hranicí u města Sedanu. Okolní návrší obsadily německé baterie a jejich palba 1. září 1870 zahájila rozhodující bitvu. Zoufale se bránící Francouzi ještě večer na příkaz císaře vyvěsili bílou vlajku, 2. září byla podepsána kapitulace. Do zajetí padlo 83 000 vojáků, císař se stal zajatcem pruského krále.

Bonapartistický režim se zhroutil a v tom okamžiku se začala měnit mapa Evropy, Francie už v ní nebyla na prvním místě. Vojenská konfrontace ale pokračovala, vyhlášením republiky 4. září a lidovou válkou francouzského obyvatelstva proti nenáviděným okupantům, která mohla získat sympatie neutrálních států. Bismarck proto musel, proti vůli armády, válku co nejrychleji ukončit. Francouzský odpor, podnícený zejména odtržením Alsaska a části Lotrinska, zlomilo až obležení a ostřelování Paříže.

28. ledna 1871 bylo podepsáno příměří a 10. května 1871 ve Frankfurtu nad Mohanem byla definitivně uzavřena mírová smlouva. Francie v ní souhlasila s podmínkami, kladenými Německem, odstoupila požadovaná území a jako válečné odškodnění se zavázala do tří let zaplatit 5 miliard franků.

Porážka a především ztráta Alsaska a Lotrinska zkomplikovala vztahy mezi novým Německem a Francií a znemožnila smíření mezi oběma národy na několik desetiletí.

JEN TROCHU ZMĚNĚNÝ A UPRAVENÝ TELEGRAM - změnil obsah depeše, tak že z obyčejného dopisu udělal výhružku a byl rozbuškou pro tuto válku... .

Velmi pěkné a pravidivé.

Přidej komentář

O autorovi

  • Jméno LUCky.luKA
  • Region Karlovarský kraj
Můj profil