LUCky.luKA

Kontakt s vlastí nepřerušil, stále se do České republiky vrací. Ale doma je ve Spojených státech. "Žiju v Carolině, tam máme s rodinou zázemí," říká sympatický chlapík, jenž dovedl na ledě velké věci. Za zády nechal minulost aktivního hráče, náplň našel v jiném oboru. I když ten se také týká jeho lásky - tedy hokeje. Snad proto, že už nedává góly ani není miláčkem tribun, se mu do vyprávění o životě dlouho nechtělo. "Myslíte, že to bude někoho zajímat?" ptal se několikrát.

Ale na mistrovství světa dvacetiletých se do vzpomínání pustil. Útočník, který v reprezentaci sehrál 53 utkání a nastřílel pět gólů, je rád, že zůstal v kontaktu s hokejovým děním."Aktivní činnost jsem ukončil v roce 2003, naposledy jsem hrál za finskou Raumu. Po dalších dvou letech jsem přijal nabídku Caroliny a stal se jejím skautem. Obnáší to dost cestování, ovšem máme už velké děti. Nejstarší syn vystudoval magisterský program v oboru politologie a pracuje ve Washingtonu, mladší syn bude letos maturovat a dcera je ve druhém ročníku střední školy. Takže to není tak hrozné." Pozoruje talenty, s poznámkovým blokem brázdí Severní Ameriku i Evropu, absolvuje pravidelné porady s kolegy i s vedením organizace.

Krona baví sledovat vývoj hráčů, sám tím ostatně kdysi také prošel. "Šampionát dvacítek jsem hrál třikrát, což je docela dost, ale že bych se k tomu vracel, to ani moc ne. Už je to docela dávno," usměje se. Začínal v Brně, které tehdy neprožívalo zlaté časy jako za dob slavných RH či ZKL, nicméně z tehdejšího Zetoru také vyšli vynikající hokejisté. "K Brnu mám pořád vztah. Samozřejmě i ke Kometě. Sleduju na dálku výsledky klubu, i když tam v osobním kontaktu s nikým nejsem. Ale dostal jsem pozvánku na Open Air do Pardubic, kde veteráni Komety hráli zápas proti Tesle. Být v Čechách, zúčastnil bych se. Bohužel to nešlo," říká.

Ačkoli z jihomoravské metropole hokejově odešel před spoustou let, stále klubu drží palce. "Brno je sportovní město, hokej má vynikající fanoušky, což je určitě dobře," kvituje. Přiznává, že bývalé spoluhráče moc nevidí. Vlastně skoro vůbec. "Jen některé kluky, kteří jezdí na šampionáty. Potkáme se, pozdravíme. Je to fajn," konstatuje. Na mistrovství světa dvacetiletých působili coby skauti třeba František Musil, Jiří Hrdina, Václav Burda. Kron se občas vidí i s jinými. "Třeba loni v Saskatoonu jsem potkal Jirku Látala, neviděli jsme se strašně dlouho, přitom jsme spolu hrávali od dorosteneckých výběrů. Pravidelně se potkáváme také s Otou Haščákem, Honzou Vopatem, Milanem Tichým," dodává.

Kron s Látalem přispěli dvacítce například ke stříbru na domácím šampionátu v Piešťanech 1987, to už měl nadaný útočník za sebou první start v reprezentaci dospělých. 30. října 1986 nastoupil v Brně poprvé proti sovětské sborné, útok tehdy tvořil s Růžičkou a Hrdinou. "Na nároďák mám hezké vzpomínky, ale když se mě zeptáte, abych zmínil něco konkrétního, nedokážu hned vybrat. Vážím si všech zápasů, byl jsem na dvou šampionátech, na Kanadském poháru 1991. Těch hezkých chvil fakt byla spousta," říká.

• První kontakt s NHL? Obrázky Dzurilly z Kanadského poháru

Je zajímavé, že i když bylo tenkrát Kronovi pouhých čtyřiadvacet let, v elitním výběru se už poté nikdy nepředstavil. "Skončil jsem, ale to jsem v tu dobu samozřejmě nemohl vědět. S klubem jsme pravidelně postupovali do play off, na jaře 1996 se naskytla šance, že bych mohl jet na mistrovství světa do Vídně. Byl jsem na všem domluvený s panem Bukačem a se Slávou Lenerem, ale pak jsem se na poslední chvíli zranil. Sešlo z toho. Stejně jako později z možnosti poprat se o start na Světovém poháru," reaguje.

Mohl mít doma velké světové zlato, ale také nemusel. Člověk nikdy neví. "Jsem šťastný, že se mi podařilo splnit si sen. Jako kluk jsem toužil hrát ligu, dostat se do reprezentace. To se mi podařilo," připomíná. O zámořské NHL v dětství skoro nevěděl. "Měl jsem doma vystřižené nějaké obrázky ze Stadionu. Pamatuju si na Kanadský pohár 1976, kde zářil Vlado Dzurilla. Tehdy chytal u nás v Brně, turnaj se mu skvěle povedl. Ale že bych toužil být v NHL, to ne. Podobnou metu kluci mé generace neměli. Navíc kdo chtěl jít do Ameriky, musel emigrovat," upozorňuje.

Na dotaz, zda by dokázal totéž, co z jeho vrstevníků třeba Kapusta, Matulík nebo Jiří Látal, odmítavě zavrtí hlavou. "Ne, to ne. Ani jsem o tom nepřemýšlel. Byl jsem připraven hrát hokej doma," poví upřímně. Všechno změnil rok 1989, tehdy Robert ukončil vojenskou službu v Dukle Trenčín, na konci sezony 1989-90 si ještě zahrál za Zetor a pak vyrazil do zámoří. Kronovi bylo nějakých třiadvacet, získal zkušenosti v lize i na mezistátní scéně, moc mu pomohl i pobyt v Trenčíně.

"Dukla? Tam to bylo skvělé!" přiznává otevřeně. Mladí hráči na vojně získali herní jistotu, bez potíží zvládli přechod do dospělé kategorie, jejich vývoji to prospívalo. Právě z Trenčína se Kron dostal na své dvě mistrovství světa dospělých, z nichž si pokaždé přivezl bronzovou medaili. V létě 1990 se mu ovšem život zásadně změnil, o jeho služby projevil zájem Vancouver, který tehdejšího reprezentanta draftoval už v roce 1985 jako celkově 88. v pořadí.

• Bylo by dobré, kdyby se u nás povedlo totéž co ve Švédsku

O slavné lize sice původně neuvažoval, ale když dostal šanci, chtěl prorazit. Povedlo se mu to. Robert Kron nasbíral za 13 sezon 776 utkání základní části, k tomu dalších 16 v play off. Statistici mu spočítali celkem 146 gólů a 197 nahrávek. "Dokázal jsem, že NHL mohu hrát, plno lidí si přitom myslelo, že nikoli," konstatuje. "Povedlo se mi vydržet tam dlouho, vážím si toho. I proto, že jsem nehrál nějakých pět minut za zápas, ale dvacet i víc. Určitě to nebylo snadné, konkurence je v Americe veliká," dodává.

Za Atlantikem našel nový domov, ale přiznává, že zůstal českým patriotem. "Pořád se na dálku zajímám, sleduju, co je nového. Na internetu vnímám všechny novinky," říká. Na první pohled se nezměnil. Kudrnaté vlasy, stejný pohled jako před dvaceti lety. O minulosti hovoří skromně, s nadhledem. Věci dokáže pojmenovat tak, jak jsou. Zároveň se za každou cenu nepouští do oblastí, jež mu nejsou úplně vlastní. Třeba do debaty o tom, co trápí český mládežnický hokej. "Nepůsobím tam, nejsem v centru dění. Samozřejmě vidím výkony našich hráčů a výsledky týmů, ale jen z povzdálí. Je tedy těžké to hodnotit," pokrčí nejprve rameny.

Česká dvacítka skončila v Buffalu sedmá podobně jako předtím ročník 1990 v Saskatoonu, na klesající úrovni výběrů má vliv menší počet zájemců o hokej, kvalita soutěží, další důvody. "Ve Švédsku před sedmi lety prožili něco podobného, ale dokázali se zvednout. Bylo by dobré, kdyby se to povedlo u nás. Všechno začíná od mládeže. Sám nemohu radit, neznám prostředí, ale je fakt, že se i ostatní skauti ptají, co se děje. Mrzí mě to," hlásí upřímně.

Jako zaměstnanec klubu NHL odpovědný za výběr talentů vidí, že šikovných mladých hráčů pro moderní hokej v české kotlině výrazně ubylo. Staré dobré časy jsou pryč, kritici mimo jiné také poukazují na množství odchodů mladých za Atlantik. "Tohle je ale podle mě velmi individuální. Někomu to pomůže, pro jiného by bylo lepší, kdyby zůstal doma," nabízí rozumný pohled. Pomohly by podle něj lepší podmínky v tuzemských klubech, resp. větší prostor mladým v dospělých týmech. "Líbí se mi, jak to funguje u Vládi Růžičky ve Slavii. Růža má trpělivost, dá mladým šanci a oběma stranám se to pak vrátí," uzavírá.

Hráčská kariéra - je odchovancem Ingstavu Brno, odkud v 17 letech přestoupil do Zetoru Brno. Za ten začal hrával československou lidu, poprvé v sezóně 1984/85. Během vojenské služby působil v Dukle Trenčín, kde nastupoval například s Vladimírem Růžičkou. Záhy po pádu komunistického režimu, v roce 1990, odešel do NHL. Draftován byl již v roce 1985 z celkově 88. místa klubem Vancouver Canucks. Ve Vancouveru také v NHL začínal. Většinu kariéry odehrál za Hartford Whalers respektive po přesunu týmu do Severní Karoliny za Carolina Hurricanes. S týmem většinou končil před branami play-off, s výjimkou sezóny 1998/99, kdy však vypadl již v prním kole. Poslední dvě sezóny v NHL odehrál za Columbus Blue Jackets, jeho produktivita však klesala a také jej přibrzdilo zranění. V NHL celkem odehrál 771 utkání, v nichž zaznamenal 144 gólů a 194 asistencí. Závěr kariéry strávil v týmu Lukko Rauma ve finské lize, skončil v roce 2003, což odůvodnil ztrátou motivace. Později jej Carolina Hurricanes angažovala jako skauta pro Evropu.

Reprezentační kariéra - Úspěchy slavil především v juniorských týmech, s reprezentací do 18 let získal stříbro a bronz na mistrovství Evropy, s reprezentací do 20 let dvě stříbra na mistrovství světa. Na turnaji v roce 1987 byl vyhlášen nejlepším útočníkem. V seniorské reprezentaci hrál na mistrovství světa v letech 1989 a 1990, v obou případech se tým umístil na třetí pozici. V devadesátých letech vzhledem k působení v zámoří v reprezentaci absentoval.

Úspěchy a ocenění - Týmové

• 2. místo na ME do 18 let 1984
• 3. místo na ME do 18 let 1985
• 2. místo na MS do 20 let 1985
• 2. místo na MS do 20 let 1987
• 3. místo na 1989
• 3. místo na 1990

Individuální

• Nejlepší útočník MS do 20 let 1987

Statistiky - NHL celkem _ ZÁKLADNÍ ČÁST: 771 zápasů - 144 gólů - 194 nahrávek a tj. 338 bodů, dále pak 119 trestných minut. _ STANLEY CUP: 16 zápasů - 2 góly - 3 nahrávky a tj. 5 bodů a 2 trestné minuty.

Z webových stránek - historie klubu - HC KOMETA BRNO - První zmíňka o Robertu Kronovi je ze sezóny 1984-85 V kádru Zetoru se objevuje poprvé Robert Kron, velká naděje brněnského hokeje. Hned v úvodní sezoně střílí šest branek, na osm dalších přihrává. Týmu se ale příliš nedaří. Úvod je solidní, výhra se Slovanem, pak bod z Trenčína, ve čtvrtém kole cenné vítězství 4:0 nad Spartou. Jenže pak přichází šest zápasů bez výhry, k tomu inkasovaná „desítka“ na jihlavském ledě. A jsou z toho starosti. Ještě po polovině soutěže se Zetor držel na sedmém místě, nakonec skončil devátý. Takto napsáno to vypadá poklidně, jenže – od posledního místa dělil Brňany jen bod! A mohlo být hůře – v posledním kole totiž Zetor doma dlouho prohrával s nakonec stříbrným celkem Košic 1:2, 25 sekund před koncem ale vyrovnání a tím pádem i záchranu trefil zmiňovaný Robert Kron…

Nejlepší střelec: Alexandr Prát – 16 branek.

Reprezentanti na MS (1. místo) : nikdo.

1985-86 Zetor zahajuje ročník těsnou prohrou s Jihlavou (0:1), branku nevsítí ani v Košicích (0:4). Až ve třetím kole přichází první výhra, ovšem příliš dalších se přidat nedaří. Po základní je z toho poslední příčka a boj o udržení – nově ve čtyřčlenné skupině (hraje se i play off, ale od toho dělí Brňany 18 bodů). Bodové zisky se mažou, týmy dostávají jen bonifikaci za umístění. To nakonec Moravany zachraňuje. V boji o přežití se jim totiž daří, vítězí v sedmi zápasech z dvanácti, doma neztrácí ani bod a udržují příslušnost mezi elitou. Dolů nakonec jde Kladno, které mělo po základní části o 14 bodů více než Zetor a do poslední chvíle bojovalo o play off – hodně nevyzpytatelný systém tentokrát Středočechů, nepřál.

Nejlepší střelec: Jiří Otoupalík – 22 branek.

Reprezentanti na MS (5. místo) : nikdo.

1986-87 Po sedmi kolech má Brno na kontě dva body za dvě remízy, za sebou několik krutých porážek (například 3:8 v Jihlavě). Nevypadá to příliš dobře, a kdyby někdo touto dobou hádal, že si Brňané zahrají play off, dočkal by se zřejmě jen posměchu. A ejhle - nakonec z toho bylo nejen play off, ale jednalo se o od té doby nejúspěšnější sezonu brněnského klubu (což ovšem tehdy tušil málokdo). Tým totiž skončil díky zlepšenému výkonu ve vyrovnané tabulce pátý a ve čtvrtfinále mohl vyzvat Košice. Po prohře 1:8 zvítězil doma v prodloužení 3:2 a rozhodoval tak třetí zápas. Ten bohužel Brnu opět nevyšel a prohra 0:4 znamenala boje o páté místo. V nich nejprve byl nad síly Zetoru Gottwaldov (3:7, 3:4), konečnou sedmou příčku Brňanům zajistila série s Českými Budějovicemi (3:1, 3:7, 6:3). V sezoně definitivně zazářila hvězda Roberta Krona.

Nejlepší střelec: Robert Kron – 18 branek.

Reprezentanti na MS (3. místo) : nikdo

1987-88 Většina znalců hokeje tuší, že obhájení vydobytých pozic nebude jednoduché, ovšem výsledek překoná nejčernější sny. Úvod má Brno lepší než loni, po třech kolech tři body, ale pak přichází pozvolný propad a po základní části je z toho poslední příčka s hrozivou desetibodovou ztrátou na play off. V boji o záchranu se opět body mažou a udělují se bonifikace za umístění. Tentokrát to brnu ovšem nevychází tak dobře, jako v předminulé sezoně. Brnu doma vítězí v pěti ze šesti zápasů, až v tom posledním podléhá Gottwaldovu – ani případná výhra by ale nic nezměnila na pádu o patro níž. Zetor totiž ani jednou nebodoval venku, a s takovou bilancí (navíc bez bonifikace za umístění) na záchranu pomýšlet nemůže… Slovan má na předposlední příčce nakonec tříbodový náskok. Je tu druhý sestup…

Nejlepší střelec: Tomáš Sršeň – 24 branek.

Reprezentanti na OH (6. místo) : nikdo.

1988-89 A to se musel obejít bez Roberta Krona, který si v Trenčíně odkroutil první rok vojenské prezenční služby.

1989-90 V tomto ročníku naplno zazářily hvězdy jako Jágr či Reichel, daří se i Kronovi, který v Trenčíně nasbíral 44 bodů. Kéž by se podobně dařilo i Brnu… Nicméně vše vypadá nadějně, do Brna se vrací Robert Kron, soutěž se rozšiřuje na 14 týmů, zahrají si ji tedy čtyři mužstva ze šesti. Ani jedno nevychází – Zetor od třetího sestupu nezachránilo ani sedm branek pozdějšího bronzového medailisty z MS v Bernu, Roberta Krona… Ten po sezoně navíc Brno opouští a míří do Vancouveru…

Nejlepší střelec: Michal Konečný – 19 branek (jedna navíc v prolínací soutěži).

Reprezentanti na MS (3. místo) : Robert Kron.

• VANCOUVER CANUCKS

Vstup do NHL: 22. května 1970
První sezóna: 1970-71
Stadión: Rogers Arena, 18.630 diváků
Největší úspěchy: finále Stanley Cupu 1982, 1994
Adresa: General Motors Place, 800 Griffiths Way, Vancouver, BC V6B 6G1

Individuální rekordy jedné sezóny:Branky: 60 - Pavel Bure (1992-93, 1993-94)
Asistence: 71 - Henrik Sedin (2006-07)
Body: 110 - Pavel Bure (1992-93)
Trestné minuty: 372 - Donald Brashear (1997-98)