« Domů | Výsledky NHL 2011/12 » | Libye » | Jan Rokycana » | Vysídlení Němců z Československa 1946 » | Horatio Nelson » | Postupimská konference 1945 » | Jaltská konference 1945 » | Norodom Sihamoni - Kambodža » | Royal Navy - součastnost » | Royal Navy - historie »

Brněnský patriot Robert Kron

    • Brněnský patriot Robert Kron o NHL nesnil, zlatou Vídeň mu v poslední chvíli vzalo zranění

Robert Kron (* 27. února 1967 v Brně) je bývalý český hokejový útočník, který nastupoval v NHL. Reprezentant československé hokejové školy - aktivní hráč v letech 1984 až 2003, dále vysoký 178 cm a vážící 79 kg - hokejový útočník - střední centr. Působiště - hokejové kluby: Zetor Brno (Československá hokejová liga), Dukla Trenčín (ČSHL), Vancouver Canucks (NHL), Hartford Whalers (NHL), Carolina Hurricanes (NHL), Columbus Blue Jackets (NHL), Syracuse Crunch (AHL), Lukko Rauma (FINSKO). Vstupní draft NHL: 1985 jako celkově 88.hráč týmem Vancouverem Canucks.

Třináct sezon hrál zámořskou NHL, oblékal dresy Vancouveru, Hartfordu, Caroliny a Columbusu, předtím patřil k oporám československé reprezentace. Robert Kron platil v 80. a 90. letech minulého století za elitního útočníka s výborným bruslením, důrazem, chytrostí. Ale zatímco jiné slavné postavy naší hokejové minulosti jsou i po skončení kariéry na očích, brněnský rodák se trošku vytratil. Nějakou dobu o něm vůbec nebylo slyšet, pak maximálně jen to, že působí coby evropský skaut Caroliny. Díky tomu zase hodně cestuje, hodiny a hodiny tráví v arénách celé planety, kde vyhledává nové talenty a pozoruje ty, kteří se ocitli pod křídly Hurikánů.

Kontakt s vlastí nepřerušil, stále se do České republiky vrací. Ale doma je ve Spojených státech. "Žiju v Carolině, tam máme s rodinou zázemí," říká sympatický chlapík, jenž dovedl na ledě velké věci. Za zády nechal minulost aktivního hráče, náplň našel v jiném oboru. I když ten se také týká jeho lásky - tedy hokeje. Snad proto, že už nedává góly ani není miláčkem tribun, se mu do vyprávění o životě dlouho nechtělo. "Myslíte, že to bude někoho zajímat?" ptal se několikrát.

Ale na mistrovství světa dvacetiletých se do vzpomínání pustil. Útočník, který v reprezentaci sehrál 53 utkání a nastřílel pět gólů, je rád, že zůstal v kontaktu s hokejovým děním."Aktivní činnost jsem ukončil v roce 2003, naposledy jsem hrál za finskou Raumu. Po dalších dvou letech jsem přijal nabídku Caroliny a stal se jejím skautem. Obnáší to dost cestování, ovšem máme už velké děti. Nejstarší syn vystudoval magisterský program v oboru politologie a pracuje ve Washingtonu, mladší syn bude letos maturovat a dcera je ve druhém ročníku střední školy. Takže to není tak hrozné." Pozoruje talenty, s poznámkovým blokem brázdí Severní Ameriku i Evropu, absolvuje pravidelné porady s kolegy i s vedením organizace.

  • K Brnu mám pořád vztah, samozřejmě i ke Kometě

Krona baví sledovat vývoj hráčů, sám tím ostatně kdysi také prošel. "Šampionát dvacítek jsem hrál třikrát, což je docela dost, ale že bych se k tomu vracel, to ani moc ne. Už je to docela dávno," usměje se. Začínal v Brně, které tehdy neprožívalo zlaté časy jako za dob slavných RH či ZKL, nicméně z tehdejšího Zetoru také vyšli vynikající hokejisté. "K Brnu mám pořád vztah. Samozřejmě i ke Kometě. Sleduju na dálku výsledky klubu, i když tam v osobním kontaktu s nikým nejsem. Ale dostal jsem pozvánku na Open Air do Pardubic, kde veteráni Komety hráli zápas proti Tesle. Být v Čechách, zúčastnil bych se. Bohužel to nešlo," říká.

Ačkoli z jihomoravské metropole hokejově odešel před spoustou let, stále klubu drží palce. "Brno je sportovní město, hokej má vynikající fanoušky, což je určitě dobře," kvituje. Přiznává, že bývalé spoluhráče moc nevidí. Vlastně skoro vůbec. "Jen některé kluky, kteří jezdí na šampionáty. Potkáme se, pozdravíme. Je to fajn," konstatuje. Na mistrovství světa dvacetiletých působili coby skauti třeba František Musil, Jiří Hrdina, Václav Burda. Kron se občas vidí i s jinými. "Třeba loni v Saskatoonu jsem potkal Jirku Látala, neviděli jsme se strašně dlouho, přitom jsme spolu hrávali od dorosteneckých výběrů. Pravidelně se potkáváme také s Otou Haščákem, Honzou Vopatem, Milanem Tichým," dodává.

Kron s Látalem přispěli dvacítce například ke stříbru na domácím šampionátu v Piešťanech 1987, to už měl nadaný útočník za sebou první start v reprezentaci dospělých. 30. října 1986 nastoupil v Brně poprvé proti sovětské sborné, útok tehdy tvořil s Růžičkou a Hrdinou. "Na nároďák mám hezké vzpomínky, ale když se mě zeptáte, abych zmínil něco konkrétního, nedokážu hned vybrat. Vážím si všech zápasů, byl jsem na dvou šampionátech, na Kanadském poháru 1991. Těch hezkých chvil fakt byla spousta," říká.

  • První kontakt s NHL? Obrázky Dzurilly z Kanadského poháru

Je zajímavé, že i když bylo tenkrát Kronovi pouhých čtyřiadvacet let, v elitním výběru se už poté nikdy nepředstavil. "Skončil jsem, ale to jsem v tu dobu samozřejmě nemohl vědět. S klubem jsme pravidelně postupovali do play off, na jaře 1996 se naskytla šance, že bych mohl jet na mistrovství světa do Vídně. Byl jsem na všem domluvený s panem Bukačem a se Slávou Lenerem, ale pak jsem se na poslední chvíli zranil. Sešlo z toho. Stejně jako později z možnosti poprat se o start na Světovém poháru," reaguje.

Mohl mít doma velké světové zlato, ale také nemusel. Člověk nikdy neví. "Jsem šťastný, že se mi podařilo splnit si sen. Jako kluk jsem toužil hrát ligu, dostat se do reprezentace. To se mi podařilo," připomíná. O zámořské NHL v dětství skoro nevěděl. "Měl jsem doma vystřižené nějaké obrázky ze Stadionu. Pamatuju si na Kanadský pohár 1976, kde zářil Vlado Dzurilla. Tehdy chytal u nás v Brně, turnaj se mu skvěle povedl. Ale že bych toužil být v NHL, to ne. Podobnou metu kluci mé generace neměli. Navíc kdo chtěl jít do Ameriky, musel emigrovat," upozorňuje.

Na dotaz, zda by dokázal totéž, co z jeho vrstevníků třeba Kapusta, Matulík nebo Jiří Látal, odmítavě zavrtí hlavou. "Ne, to ne. Ani jsem o tom nepřemýšlel. Byl jsem připraven hrát hokej doma," poví upřímně. Všechno změnil rok 1989, tehdy Robert ukončil vojenskou službu v Dukle Trenčín, na konci sezony 1989-90 si ještě zahrál za Zetor a pak vyrazil do zámoří. Kronovi bylo nějakých třiadvacet, získal zkušenosti v lize i na mezistátní scéně, moc mu pomohl i pobyt v Trenčíně.

"Dukla? Tam to bylo skvělé!" přiznává otevřeně. Mladí hráči na vojně získali herní jistotu, bez potíží zvládli přechod do dospělé kategorie, jejich vývoji to prospívalo. Právě z Trenčína se Kron dostal na své dvě mistrovství světa dospělých, z nichž si pokaždé přivezl bronzovou medaili. V létě 1990 se mu ovšem život zásadně změnil, o jeho služby projevil zájem Vancouver, který tehdejšího reprezentanta draftoval už v roce 1985 jako celkově 88. v pořadí.

  • Bylo by dobré, kdyby se u nás povedlo totéž co ve Švédsku

O slavné lize sice původně neuvažoval, ale když dostal šanci, chtěl prorazit. Povedlo se mu to. Robert Kron nasbíral za 13 sezon 776 utkání základní části, k tomu dalších 16 v play off. Statistici mu spočítali celkem 146 gólů a 197 nahrávek. "Dokázal jsem, že NHL mohu hrát, plno lidí si přitom myslelo, že nikoli," konstatuje. "Povedlo se mi vydržet tam dlouho, vážím si toho. I proto, že jsem nehrál nějakých pět minut za zápas, ale dvacet i víc. Určitě to nebylo snadné, konkurence je v Americe veliká," dodává.

Za Atlantikem našel nový domov, ale přiznává, že zůstal českým patriotem. "Pořád se na dálku zajímám, sleduju, co je nového. Na internetu vnímám všechny novinky," říká. Na první pohled se nezměnil. Kudrnaté vlasy, stejný pohled jako před dvaceti lety. O minulosti hovoří skromně, s nadhledem. Věci dokáže pojmenovat tak, jak jsou. Zároveň se za každou cenu nepouští do oblastí, jež mu nejsou úplně vlastní. Třeba do debaty o tom, co trápí český mládežnický hokej. "Nepůsobím tam, nejsem v centru dění. Samozřejmě vidím výkony našich hráčů a výsledky týmů, ale jen z povzdálí. Je tedy těžké to hodnotit," pokrčí nejprve rameny.

Česká dvacítka skončila v Buffalu sedmá podobně jako předtím ročník 1990 v Saskatoonu, na klesající úrovni výběrů má vliv menší počet zájemců o hokej, kvalita soutěží, další důvody. "Ve Švédsku před sedmi lety prožili něco podobného, ale dokázali se zvednout. Bylo by dobré, kdyby se to povedlo u nás. Všechno začíná od mládeže. Sám nemohu radit, neznám prostředí, ale je fakt, že se i ostatní skauti ptají, co se děje. Mrzí mě to," hlásí upřímně.

Jako zaměstnanec klubu NHL odpovědný za výběr talentů vidí, že šikovných mladých hráčů pro moderní hokej v české kotlině výrazně ubylo. Staré dobré časy jsou pryč, kritici mimo jiné také poukazují na množství odchodů mladých za Atlantik. "Tohle je ale podle mě velmi individuální. Někomu to pomůže, pro jiného by bylo lepší, kdyby zůstal doma," nabízí rozumný pohled. Pomohly by podle něj lepší podmínky v tuzemských klubech, resp. větší prostor mladým v dospělých týmech. "Líbí se mi, jak to funguje u Vládi Růžičky ve Slavii. Růža má trpělivost, dá mladým šanci a oběma stranám se to pak vrátí," uzavírá.

Hráčská kariéra - je odchovancem Ingstavu Brno, odkud v 17 letech přestoupil do Zetoru Brno. Za ten začal hrával československou lidu, poprvé v sezóně 1984/85. Během vojenské služby působil v Dukle Trenčín, kde nastupoval například s Vladimírem Růžičkou. Záhy po pádu komunistického režimu, v roce 1990, odešel do NHL. Draftován byl již v roce 1985 z celkově 88. místa klubem Vancouver Canucks. Ve Vancouveru také v NHL začínal. Většinu kariéry odehrál za Hartford Whalers respektive po přesunu týmu do Severní Karoliny za Carolina Hurricanes. S týmem většinou končil před branami play-off, s výjimkou sezóny 1998/99, kdy však vypadl již v prním kole. Poslední dvě sezóny v NHL odehrál za Columbus Blue Jackets, jeho produktivita však klesala a také jej přibrzdilo zranění. V NHL celkem odehrál 771 utkání, v nichž zaznamenal 144 gólů a 194 asistencí. Závěr kariéry strávil v týmu Lukko Rauma ve finské lize, skončil v roce 2003, což odůvodnil ztrátou motivace. Později jej Carolina Hurricanes angažovala jako skauta pro Evropu.

Reprezentační kariéra - Úspěchy slavil především v juniorských týmech, s reprezentací do 18 let získal stříbro a bronz na mistrovství Evropy, s reprezentací do 20 let dvě stříbra na mistrovství světa. Na turnaji v roce 1987 byl vyhlášen nejlepším útočníkem. V seniorské reprezentaci hrál na mistrovství světa v letech 1989 a 1990, v obou případech se tým umístil na třetí pozici. V devadesátých letech vzhledem k působení v zámoří v reprezentaci absentoval.

Úspěchy a ocenění - Týmové

Individuální

  • Nejlepší útočník MS do 20 let 1987

Statistiky - NHL celkem _ ZÁKLADNÍ ČÁST: 771 zápasů - 144 gólů - 194 nahrávek a tj. 338 bodů, dále pak 119 trestných minut. _ STANLEY CUP: 16 zápasů - 2 góly - 3 nahrávky a tj. 5 bodů a 2 trestné minuty.

Z webových stránek - historie klubu - HC KOMETA BRNO - První zmíňka o Robertu Kronovi je ze sezóny 1984-85 V kádru Zetoru se objevuje poprvé Robert Kron, velká naděje brněnského hokeje. Hned v úvodní sezoně střílí šest branek, na osm dalších přihrává. Týmu se ale příliš nedaří. Úvod je solidní, výhra se Slovanem, pak bod z Trenčína, ve čtvrtém kole cenné vítězství 4:0 nad Spartou. Jenže pak přichází šest zápasů bez výhry, k tomu inkasovaná „desítka“ na jihlavském ledě. A jsou z toho starosti. Ještě po polovině soutěže se Zetor držel na sedmém místě, nakonec skončil devátý. Takto napsáno to vypadá poklidně, jenže – od posledního místa dělil Brňany jen bod! A mohlo být hůře – v posledním kole totiž Zetor doma dlouho prohrával s nakonec stříbrným celkem Košic 1:2, 25 sekund před koncem ale vyrovnání a tím pádem i záchranu trefil zmiňovaný Robert Kron…

Nejlepší střelec: Alexandr Prát – 16 branek.

Reprezentanti na MS (1. místo) : nikdo.

1985-86 Zetor zahajuje ročník těsnou prohrou s Jihlavou (0:1), branku nevsítí ani v Košicích (0:4). Až ve třetím kole přichází první výhra, ovšem příliš dalších se přidat nedaří. Po základní je z toho poslední příčka a boj o udržení – nově ve čtyřčlenné skupině (hraje se i play off, ale od toho dělí Brňany 18 bodů). Bodové zisky se mažou, týmy dostávají jen bonifikaci za umístění. To nakonec Moravany zachraňuje. V boji o přežití se jim totiž daří, vítězí v sedmi zápasech z dvanácti, doma neztrácí ani bod a udržují příslušnost mezi elitou. Dolů nakonec jde Kladno, které mělo po základní části o 14 bodů více než Zetor a do poslední chvíle bojovalo o play off – hodně nevyzpytatelný systém tentokrát Středočechů, nepřál.

Nejlepší střelec: Jiří Otoupalík – 22 branek.

Reprezentanti na MS (5. místo) : nikdo.

1986-87 Po sedmi kolech má Brno na kontě dva body za dvě remízy, za sebou několik krutých porážek (například 3:8 v Jihlavě). Nevypadá to příliš dobře, a kdyby někdo touto dobou hádal, že si Brňané zahrají play off, dočkal by se zřejmě jen posměchu. A ejhle - nakonec z toho bylo nejen play off, ale jednalo se o od té doby nejúspěšnější sezonu brněnského klubu (což ovšem tehdy tušil málokdo). Tým totiž skončil díky zlepšenému výkonu ve vyrovnané tabulce pátý a ve čtvrtfinále mohl vyzvat Košice. Po prohře 1:8 zvítězil doma v prodloužení 3:2 a rozhodoval tak třetí zápas. Ten bohužel Brnu opět nevyšel a prohra 0:4 znamenala boje o páté místo. V nich nejprve byl nad síly Zetoru Gottwaldov (3:7, 3:4), konečnou sedmou příčku Brňanům zajistila série s Českými Budějovicemi (3:1, 3:7, 6:3). V sezoně definitivně zazářila hvězda Roberta Krona.

Nejlepší střelec: Robert Kron – 18 branek.

Reprezentanti na MS (3. místo) : nikdo

1987-88 Většina znalců hokeje tuší, že obhájení vydobytých pozic nebude jednoduché, ovšem výsledek překoná nejčernější sny. Úvod má Brno lepší než loni, po třech kolech tři body, ale pak přichází pozvolný propad a po základní části je z toho poslední příčka s hrozivou desetibodovou ztrátou na play off. V boji o záchranu se opět body mažou a udělují se bonifikace za umístění. Tentokrát to brnu ovšem nevychází tak dobře, jako v předminulé sezoně. Brnu doma vítězí v pěti ze šesti zápasů, až v tom posledním podléhá Gottwaldovu – ani případná výhra by ale nic nezměnila na pádu o patro níž. Zetor totiž ani jednou nebodoval venku, a s takovou bilancí (navíc bez bonifikace za umístění) na záchranu pomýšlet nemůže… Slovan má na předposlední příčce nakonec tříbodový náskok. Je tu druhý sestup…

Nejlepší střelec: Tomáš Sršeň – 24 branek.

Reprezentanti na OH (6. místo) : nikdo.

1988-89 A to se musel obejít bez Roberta Krona, který si v Trenčíně odkroutil první rok vojenské prezenční služby.

1989-90 V tomto ročníku naplno zazářily hvězdy jako Jágr či Reichel, daří se i Kronovi, který v Trenčíně nasbíral 44 bodů. Kéž by se podobně dařilo i Brnu… Nicméně vše vypadá nadějně, do Brna se vrací Robert Kron, soutěž se rozšiřuje na 14 týmů, zahrají si ji tedy čtyři mužstva ze šesti. Ani jedno nevychází – Zetor od třetího sestupu nezachránilo ani sedm branek pozdějšího bronzového medailisty z MS v Bernu, Roberta Krona… Ten po sezoně navíc Brno opouští a míří do Vancouveru…

Nejlepší střelec: Michal Konečný – 19 branek (jedna navíc v prolínací soutěži).

Reprezentanti na MS (3. místo) : Robert Kron.

  • VANCOUVER CANUCKS

Vstup do NHL: 22. května 1970
První sezóna: 1970-71
Stadión: Rogers Arena, 18.630 diváků
Největší úspěchy: finále Stanley Cupu 1982, 1994
Adresa: General Motors Place, 800 Griffiths Way, Vancouver, BC V6B 6G1

Individuální rekordy jedné sezóny:Branky: 60 - Pavel Bure (1992-93, 1993-94)
Asistence: 71 - Henrik Sedin (2006-07)
Body: 110 - Pavel Bure (1992-93)
Trestné minuty: 372 - Donald Brashear (1997-98)

Po švédské vlně se dostalo i na naše hráče. Nejprve se v dresu Canucks objevil Richard Lanz, rodák z Karlových Varů, který však za moře odešel s rodiči v osmi letech. Prvními československými reprezentanty tedy byli dva litvínovští hokejisté: Ivan Hlinka a Jiří Bubla. Křest ohněm absolvovali v sezóně 1981-82. Vancouver se tehdy dokonce dostal do finále Stanley Cupu, kde byl pro něj obhájce titulu New York Islanders příliš těžkým soupeřem. Ivan Hlinka se tak stal prvním československým hokejistou, který hrál ve finále nejslavnější hokejové soutěže na světě.

Zbytek osmdesátých let znamenal pro Canucks vyklizení pozic. Až příliš často se u mužstva měnili trenéři, z celé řady především severských posil uspěli snad jen Patrik Sundström a Fin Petri Skriko, v sezóně 1985-86 nejproduktivnější hráč mužstva. Až sezóna 1990-91 byla sezónou s přívlastkem "úspěšná", Canucks se opět objevili v play off. V té době, po návratu Jiřího Šlégra z tréninkového tábora, se do mužstva prosadili Robert Kron a Petr Nedvěd.

Dalšího vynikajícího úspěchu však Vancouver dosáhl až v roce 1994, kdy se probojoval do finále Stanley Cupu. Tam sehrál naprosto vyrovnanou partii s týmem New York Rangers a prohrál až v sedmém utkání. Oporami úspěšného mužstva byli kapitán Trevor Linden, brankář Kirk McLean a "Ruská raketa" Pavel Bure, jehož neuvěřitelné výkony přivedly tento v lize průměrný celek až do finále poháru.

Canucks bohužel v následujících letech nedokázali zopakovat ojedinělý úspěch. V ročníku 1994-95 vypadli ve druhém kole play off, o rok později hned v prvním a další sezónu chyběl Vancouver ve vyřazovacích bojích úplně. Nepřesvědčivé výkony týmu nakonec vedly k odchodu trenéra Pata Quinna a některých důležitých hráčských opor (Linden, McLean).

Dres - Premier Home Jersey - Vancouver Canucks - Navy Blue

 

  • CAROLINA HURRICANES

Vstup do NHL: 22. červen 1979 jako Hartford Whalers, 25. června 1997 se klub přestěhoval do Caroliny
První sezóna: 1979-80
Stadión: RBC Center, 18. 730 diváků
Adresa: 1400 Edwards Mill Road, Raleigh, NC 27607
Největší úspěchy: Stanley Cup 2006

Individuální rekordy jedné sezóny:
Branky:
56 - Blaine Stoughton (1979-80)
Asistence: 69 - Ron Francis (1989-90)
Body: 105 - Mike Rogers (1979-80 a 1980-81)
Trestné minuty: 358 - Torrie Robertson (1985-86)

Nová etapa klubu Hartford Whalers začíná datem 6. května 1997, kdy jejich šéf Peter Karmanos oficiálně oznamuje dohodu s Raleigh City a během následujících čtyř měsíců přesouvá klub se vším všudy z Hartfordu (Connecticut) do Raleigh (North Carolina). 16. června 1997 na tiskové konferenci oficiálně představili svoje nové barvy a logo klubu Carolina Hurricanes. Přípravný kemp otevřeli 8. září 1997 v Greensboro (v hale Greensboro Coliseum), kde také svoji první sezónu odehráli.

Carolina se během sezóny odhodlala k několika odvážným výměnám, během nichž přišla o některé dlouhodobé opory, jakým byl brankář Sean Burke nebo útočník Geoff Sanderson. Přesto ji však zůstalo dost skutečných osobností, které svými výkony dělaly „novému“ klubu čest. Opravdovou hvězdou týmu byl reprezentační útočník Kanady z OH v Naganu Keith Primeau, který společně s finským reprezentantem Sami Kapanenem obsadil první místo v bodovém hodnocení hráčů týmu a to naprosto shodným výsledkem 26 gólů a 37 asistencí. Mezi těmito borci si také zahrál univerzální Robert Kron, který jako již tradičně odváděl velký kus nevděčné černé práce. Post brankáře si na chvíli vyzkoušel i slavný Kirk McLean, přesto však zůstal v pozici brankářské jedničky skvělý Trevor Kidd.

Sezónu 1997-98 ukončili Hurricanes s bilancí 33-41-8. V Severovýchodní divizi skončila Carolina šestá se 74 body, ve Východní konferenci devátá a v lize se umístila na sedmnáctém místě. Klub se tak pošesté za sebou (poprvé jako Carolina Hurricanes) nedostal do bojů o Stanley Cup, když byl již počtvrté v řadě vyřazen až v posledním týdnu sezóny.

Reorganizace NHL v roce 1998 (při vstupu Nashvillu Predators do soutěže) přesunula Carolinu do slabé Jihovýchodní divize, kterou klub také díky skvělým výkonům brankáře Arturse Irbeho vyhrál. Hurricanes pak ale v prvním kole play off nepřešli přes Boston, navíc je těsně po šestém rozhodujícím utkání postihla velká tragédie. Při návratu domů při automobilové havárii tragicky zahynul obránce Steve Chiasson, jedna ze stálých opor mužstva.

Bohužel pro Hurikány následoval po výborném ročníku v následující sezóně 1999-2000 opět ústup ze slávy. A nebylo to ani tak horšími výkony týmu, i když stávkující Keith Primeau určitě velmi scházel, ale spíše lepšími soupeři v divizi. Floridu neuvěřitelně vytáhnul nahoru Pavel Bure, Washington zase těžil ze skvělé hry Olafa Kölziga. Hurricanes se o postup rvali až do posledního zápasu, nakonec to ale o jediný bodík nezvládli.

Dres - Premier Home Jersey - Carolina Hurricanes - Red (Customized)

 

  • COLUMBUS BLUE JACKETS

 

 

 

Vstup do NHL: 25. června 1997
První sezóna: 2000-01
Stadión: Nationwide Arena, 18.136 diváků
Největší úspěchy: 1. kolo play off 2009
Adresa: Nationwide Arena, 200 W. Nationwide Blvd., Columbus, Ohio 43215

Individuální rekordy jedné sezóny:Branky: 41 - Rick Nash (2003-04)
Asistence: 52 - Ray Whitney (2002-03)
Body: 79 - Rick Nash (2008-09)
Trestné minuty: 249 - Jodey Shelley (2002-03)

Postupné rozšiřování NHL, které vedení ligy odstartovalo v devadesátých letech, vyvrcholilo v sezóně 2000-01 přistoupením dalších dvou nových klubů - Minnesoty Wild a Columbusu Blue Jackets. Nejvyšší severoamerická hokejová soutěž tak nyní má rovných třicet účastníků. Z toho v každé konferenci - Východní a Západní - hraje patnáct týmů rozdělených po pěti do jednotlivých divizí.

Columbus, Chicago, Detroit, Nashville a St. Louis tvoří spolu dohromady Centrální divizi Západní konference. Modré kabáty, jejichž prezidentem a současně generálním manažerem je Doug MacLean a hlavním trenérem mezinárodně ostřílený Dave King, tedy určitě nemají divizi z nejlehčích. Ale v National Hockey League si člověk prostě moc vybírat nemůže...

Ke cti Blue Jackets je nutno konstatovat, že tým se soupeřů ve své nováčkovské sezóně 2000-01 rozhodně nezalekl. Mužstvo, zajímavě poskládané z veteránů NHL, hráčů se zkušenostmi z Evropy i naprostých nováčků, zvítězilo v celkem dvaceti osmi zápasech a v dalších devíti dokázalo remizovat. Dohromady to dalo sedmdesát jeden bodík a třinácté místo v Západní konferenci. Kdyby však Columbus hrál na Východě, bylo by z toho místo jedenácté...

Z kádru Blue Jackets na sebe v ročníku 2000-01 asi nejvíce upozornil ostřílený útočník Geoff Sanderson, který dosáhl hranice třiceti branek a vyhrál kanadské bodování týmu. Dobře zahrál i norský reprezentant Espen Knutsen, překvapivě dobře se dařilo Tyrelu Wrightovi a svoje si určitě odehrál i Čech David Výborný. V brance na poměry nováčka exceloval Ron Tugnutt, kterému kryl záda Marc Denis. A když k tomu připočteme v záloze čekající talent Rostislava Klesly nebo posily jako Mikea Sillingera či Granta Marshalla, nebyly Modré kabáty v sezóně 2001-02 rozhodně bez šancí připravit nejednomu papírově silnějšímu klubu pořádně horké chvíle.

Realita však byla poněkud jiná. Místo toho, aby se Columbus zlepšoval, předváděl čím dál horší výkony. Blue Jackets měli smůlu na zranění klíčových hráčů a na co sáhli, to se jim většinou nedařilo. Po osmdesáti dvou utkáních uzavírali tabulku Západní konference. Úbytek psychických sil ovlivnila i tragická nehoda, při které střelecký pokus Espena Knutsena skončil smrtí třináctileté divačky.

Dres - Practice Jersey - 2011 - Columbus Blue Jackets - modrý

  • BÝVALÉ KLUBY NHL - HARTFORD WHALERS ( 1972 - 1997 )

Druhý díl seriálu o bývalých klubech National Hockey League je věnován Velrybářům z Hartfordu. Ačkoli se tento tým nikdy neprobojoval dál než do druhého kola Stanley Cupu, jeho dres oblékali dva z pěti nejproduktivnějších hokejistů zámořské historie - legendární Gordie Howe a vynikající centr s vůdčími schopnostmi Ron Francis.

Zapomenout bychom neměli ani na kanonýra Bobbyho Hulla či ve své době „železného muže“ Douga Jarvise, velrybářský dres hrdě nosili i další známé tváře jako Paul Coffey, Kevin Dineen, Brendan Shanahan či Sean Burke. Pojďme si tedy připomenout nejdůležitější momenty z historie tohoto klubu, který již přes deset let působí v soutěži pod novým názvem Carolina Hurricanes a sídlí v americkém městě Raleigh.

HARTFORD WHALERS (1979-1997)
New England Whalers (1972-1979)
Carolina Hurricanes (1997- současnost)

1989/90: Hartford pokračoval ve sbírání čtvrtých míst v Adamsově divizi, což opět stačilo na postup. V prestižní a dramatické sérii proti Bostonu ze sebe Velrybáři vydali to nejlepší a gólem na 3:2 v prodloužení šestého zápasu si vynutili rozhodující duel v Boston Garden. V něm však uspěli Bruins 3:1 a Whalers se tedy ani v tomto roce nepodívali do druhého kola Stanley Cupu.

1990/91: Pošesté v řadě postup do play off a opět ze čtvrtého místa navzdory 38 porážkám. V prvním kole znovu konečná jménem Bruins v šesti zápasech.

1991/92: Ačkoli dosáhli nelichotivé bilance 26-13-41, která byla druhá nejhorší v lize, postoupili Velrybáři do play off tradičně ze čtvrtého místa v divizi. Ve vyřazovací části rozhodně nebyli snadným soustem pro Montreal, který o svém postupu rozhodl až ve druhém nastavení sedmého utkání.

1992/93: Whalers představili nový vzhled a změnili svou hlavní barvu na modrou. Během sezóny se ovšem nezbavili problémů a posbírali 52 porážek. To stačilo pouze na 5. místo a Hartford tak poprvé za posledních sedm let chyběl v nadstavbové části.

1993/94: Problémy pokračovaly a Whalers opět zůstali na posledním pátém místě v divizi se 48 porážkami.  Po sezóně byl tým prodán trojici Peter Karmanos Jr., Thomas Thewes a Jim Rutherford za 47, 5 milionů dolarů.

1994/95: Kvůli výluce byl začátek sezóny odložen o čtyři měsíce. Zkrácený ročník zakončil Hartford s bilancí 19-5-24 a o čtyři body tak zaostal za postupovou příčkou.

1995/96: Začaly se šířit řeči o stěhování z města, jelikož pokusy Petera Karmanose Jr., aby byla ve městě postavena nová aréna, nebyly vyslyšeny. O mnoho veselejší nebyly ani výsledky na ledě a Whalers počtvrté v řadě chyběli v play off.

1996/97: V průběhu celé sezóny se Whalers pohybovali na hraně postupu do play off. Vlastník Peter Karmanos šokoval fanoušky 26. března, když za částku 20,5 miliónů dolarů vykoupil zbývající čtyři roky nájmu v Civic Center, což mu uvolnilo ruce k přemístění týmu jinam. Velrybáři tak dali sbohem Hartfordu 13. dubna 1997, kdy porazili Tampu Bay 2:1. Poslední gól vstřelil stylově kapitán Kevin Dineen. Aby smůly nebylo málo, Hartfordu utekl postup do Stanley Cupu o pouhé dva body. O necelý měsíc později bylo oznámeno, že novým domovem týmu bude město Raleigh (Carolina).

1997-současnost: Přestože jsou Whalers pryč z města, fanoušci na ně nezapomněli. Ačkoli je nepravděpodobné, že se NHL do Hartfordu vrátí, Whalers jsou stále důležitou součástí hokejové historie tohoto města. V lednu 2006 ocenil tým AHL Hartford Wolfpack, který v současnosti hraje v hale Civic Center, trojici bývalých hráčů Whalers Kevin Dineen, Ron Francis a Ulf Samuelsson vyvěšením jejich čísel ke stropu arény.

Hartford Whalers

Název týmu:
Původně byl klub ve WHA pojmenován New England Whalers ze dvou důvodů:
1) Massachusettský přístav se připojil k lovu velryb
2) název Whalers se dobře hodil k názvu soutěže WHA (WHAlers). Později se tým přejmenoval na Hartford Whalers, když se připojil k NHL.

Klubové barvy:
zelená-modrá-stříbrná

Arény (5):
Boston Garden (1972/73-1973/74), Boston Arena (1972/73), Eastern States Coliseum (1973/74-1974/75), Hartford Civic Center (1974/75-1977/78, 1979/80-1996/97), Springfield Civic Center (1977/78-1979/80)

Trenéři (19):
Jack Kelley (1972/73), Ron Ryan (1973/74-1974/75), Jack Kelley (1975/76), Don Blackburn (1975/76), Harry Neale (1975/76-1977/78), Bill Dineen (1978/79), Dan Blackburn (1979/80), Larry Pleau (1980/81-1981/82), Larry Kish (1982/83), Larry Pleau (1982/83), John Cunniff (1982/83), Tex Evans (1983/84-1987/88), Larry Pleau (1987/88-1988/89), Rick Ley (1989/90-1990/91), Jim Roberts (1991/92), Paul Holmgren (1992/93-1993/94), Pierre Maguire (1993/94), Paul Holmgren (1994/95-1995/96), Paul Maurice (1995/96-1996/97)

Kapitáni (11):
Ted Green (1972/73-1974/75), Rick Ley (1975/76-1980/81), Mike Rogers (1980/81), Dave Keon (1981/82), Russ Anderson (1982/83), Mark Johnson (1983/84-1984/85), Ron Francis (1984-85-1990/91), Randy Ladouceur (1991-92), Pat Verbeek (1992/93-1994/95), Brendan Shanahan (1995/96), Kevin Dineen (1996/97).

Úspěchy:
Vítězové WHA AVCO Cupu (1): 1973
Finále WHA AVCO Cupu (2): 1973, 1978
Vítězové divize ve WHA (3): 1973, 1974, 1975
Účast v play off WHA (7): 1973, 1974, 1975, 1976, 1977, 1978, 1979
Vítězové divize v NHL (1): 1987
Účast v play off NHL (8): 1980, 1986, 1987, 1988, 1989, 1990, 1991, 1992

Členové Síně slávy (5): Paul Coffey (1996/97), Ron Francis (1981-1991), Gordie Howe (1977-1980), Bobby Hull (1979/80), David Keon (1976-1982)

Vyřazená čísla (6): 2 - Rick Ley (1972-1981), 5 - Ulf Samuelsson (1984-1991), 9 - Gordie Howe (1977-1980), 10 - Ron Francis (1981-1991), 11 - Kevin Dineen (1984-92, 1995-97), 19 - John McKenzie (1976-1979)

Ocenění:
Trenér roku WHA (1): Jack Kelley (1973)
Nováček roku WHA (2): Terry Caffey (Centr, 1973), George Lyle (levé křídlo, 1977)
Nejlepší obránce WHA (1): Rick Ley (1979)
Nejlepší brankář WHA (1): Al Smith (1978)
Masterton Trophy (1): Doug Jarvis (Center, 1987)

Nejlepší sezóny:
WHA: 1972/73 (46-2-30, 94 bodů ) 
NHL: 1986/87 (43-7-30, 93 body)

Nejhorší sezóny:
WHA: 1975/76 (33-7-40, 73 body)
NHL: 1982/83 (19-7-54,  45 bodů)

O autorovi

  • Jméno LUCky.luKA
  • Region Karlovarský kraj
Můj profil