Calgary Flames
Vstup do NHL: 6. června 1972 jako Atlanta Flames, 24. června 1980 se klub přestěhoval do Calgary
První sezóna: 1972-73
Stadión: Pengrowth Saddledome, 19.289 diváků
Největší úspěchy: Stanley Cup 1989
Adresa: Pengrowth Saddledome, P.O. Box 1540 Station M, Calgary, Alberta T2P 3B9
Individuální rekordy jedné sezóny:Branky: 66 - Lanny McDonald (1982-83)
Asistence: 82 - Kent Nilsson (1980-81)
Body: 131 - Kent Nilsson (1980-81)
Trestné minuty: 375 - Tim Hunter (1988-89)
Současní Calgary Flames jsou vlastně přímými následovníky klubu Atlanta Flames ze sedmdesátých let. Hokej se ovšem tehdy v Atlantě prosazoval jen velice těžko a malá návštěvnost se velmi nepříznivě podepisovala na klubové pokladně. Jedinou záchranou bylo přestěhování do Kanady, země hokeji zaslíbené. Začátky v novém působišti nebyly lehké. První tři sezóny muselo mužstvo hrát v hale Stampede Corral (7243 diváků) postavené a využívané především pro rodeo. Změna však přece jen mužstvu prospěla a tým se probojoval hned do semifinále play off, kde po vyřazení Chicaga a Philadelphie Flyers překvapivě zakopli o Minnesotu. Výkonnostní zlom ale předznamenal nové období klubu. Díky manažeru Cliffu Fletcherovi se podařilo vybudovat skvělý tým "bez hvězd". Krůček za krůčkem se Calgary ve Smytheově divizi propracovávalo výš a výš, až se v roce 1986 nečekaně objevilo až ve finále Stanley Cupu.
Dominantní postavou týmu byl Švéd Kent Nilsson, kterého později skvěle nahradil jeho krajan Hakan Loob. Výborný debut tehdy absolvoval také obránce Gary Suter, vyhlášený za nejlepšího nováčka sezóny. Za dva roky jej napodobil Joe Nieuwendyk. V sezóně 1987-88 Calgary poprvé ve své historii překonalo stobodovou hranici, vyhrálo svoji divizi, ale v play off skončilo již ve druhém kole. Od poloviny sezóny v mužstvu hrál i bývalý československý reprezentant Jiří Hrdina. O rok později již mužstvo zvládlo na jedničku roli favorita a přes Vancouver (4:3 na zápasy), Los Angeles (4:0) a Chicago (4:1) se opět probojovalo do finále. Zde se mu, po prohře doma, nedávaly velké šance. Mužstvo však ukázalo svou sílu a vyhrálo celou sérii s Montrealem 4:2 na zápasy, když dokonce dokázalo vítězství vybojovat na ledě soupeře. Pod historický triumf se podepsali tito hráči: brankáři Vernon a Wamsley, obránci MacInnis, Remage, Macoun, T. Hunter, Suter, Nattress, Murzyn, McCrimmon a Sabourin, útočníci J. Mullen, Gilmour, Otto, Loob, Nieuwendyk, Patterson, Roberts, Fleury, Peplinski, MacLellan, M. Hunter, McDonald, Prjachin a Hrdina. O rok později v mužstvu debutoval Sergej Makarov, Jiří Hrdina odešel do Pittsburghu a československou hokejovou školu v Calgary zastoupili obránce František Musil a útočník Robert Reichel. V jubilejní 75. sezóně NHL se Flames připravovali navázat na úspěšnou bilanci posledních sedmi let, ve kterých se vždy umístili do šestého místa. Sezóna 1991-92 však Calgary vůbec nevyšla a dokonce znamenala klubový historický neúspěch. NHL je však natolik nevyzpytatelnou soutěží, že již příští rok se Plameny do play off vrátily.
Jenže od roku 1994, kdy Flames vyhráli Pacifickou divizi a probojovali se do druhého kola play off, to jde s týmem od deseti k pěti. Mužstvo v průběhu devadesátých let opustily téměř všechny hlavní opory týmu, jako například Joel Otto nebo Joe Nieuwendyk, a jedinou hvězdou a tahounem týmu zůstal malý velký muž Theoren Fleury. Ten sice dokázal prakticky sám dotáhnout Plameny dvakrát do prvního kola play off (95 a 96), potom ale Calgary již do bojů o Stanley Cup ani jednou nezasáhlo. Nakonec od stále chudšího týmu odchází v sezóně 1998-99 i sám Fleury. Špatná ekonomická situace klubu byla také bezesporu hlavní příčinou velmi průměrných výsledků kdysi slavných Flames. Prakticky bez výsledného efektu zůstaly všechny změny ve vedení klubu, na postu trenéra i v samotném hráčském kádru. Plameny v sezóně 1999-2000 i v následujícím ročníku skončily vždy předposlední ve své divizi, daleko za branami play off. V týmu sice hrálo pár kvalitních hokejistů, avšak žádná velká hvězda, která by ostatní spoluhráče táhla. Před sezónou 2001-02 došlo v brance Flames k velké změně. Černý gólman Fred Brathwaite se poroučel do St. Louis a za něj přišel zkušený Roman Turek. Právě jeho forma a velkolepé výkony Jarome Iginly byly hlavním důvodem, proč Flames z kraje sezóny narostla křídla. Navzdory nečekaně dobrému startu a vítězství Iginly v kanadském bodování NHL však Calgary zmeškalo play of i tentokrát - již pošesté za sebou.
