Čistá (Rovná)
Čistá (německy: Lauterbach, též Litrbachy) je bývalé město, které leželo v nadmořské výšce 780 až 800 metrů na náhorní plošině Slavkovského lesa, asi 10 kilometrů jihovýchodně od Sokolova. Dnes je katastrální území Čistá u Rovné součástí obce Rovná v okrese Sokolov.
První písemné zmínky o Čisté pocházejí z roku 1350; v té době nesla německý název Lauterbach, přináležela k panství Bečova nad Teplou a jejími majiteli byl rod Riesenburků. Z nich vlastnictví vsi přešlo roku 1411 na pány z Plavna a koncem 15. století připadla Pluhům z Rabštejna. Největší ekonomický rozvoj nastal počátkem 16. století kdy v jejím těsném sousedství byla objevena ložiska cínové rudy. Pro vzrůstající potřeby cínových dolů (důl Jeroným) - zejména zásobování vodou a plavení dřeva na výdřevy - byl v 30. letech okolo Čisté vybudován vodní kanál Flossgraben či Dlouhá stoka (ten zde protéká dodnes). Roku 1547 byla Čistá Pluhům z Rabštejna zkonfiskována; o čtyři roky později, roku 1551 obdržela privilegia královského horního města. Městský znak jí udělil král Ferdinand I.
Pokles těžby cínu a celkový úpadek města nastal v období třicetileté války. Katolická reformace a pronásledování protestantů mělo za následek odliv obyvatel do nedalekého Saska kde mohli svobodně vyznávat svoji víru. V roce 1772 zachvátil město zničující požár. V následujících letech, 1772 až 1774, byl vystavěn katolický kostel svatého Michala. Podle sčítání obyvatelstva roku 1880 měla Čistá v této době přes dva tisíce obyvatel.
Po skončení druhé světové války i Čistou postihl odsun německého obyvatelstva a teprve tehdy dostala své české jméno. Zanikla po roce 1949 kdy byla začleněna do vojenského výcvikového prostoru. Do současnosti se z budov zachovaly jenom málo patrné zbytky.
