Colorado Avalanche
Vstup do NHL: 22. června 1979 jako Quebec Nordiques, 21. června 1995 se klub přestěhoval do Denveru
První sezóna: 1979-80
Stadión: Pepsi Center, 18.007 diváků
Největší úspěchy: Stanley Cup 1996, 2001
Adresa: Pepsi Center, 1000 Chopper Circle, Denver, CO 80204
Individuální rekordy jedné sezóny:
Branky: 57 - Michel Goulet (1982-83)
Asistence: 93 - Peter Šťastný (1981-82)
Body: 139 - Peter Šťastný (1981-82)
Trestné minuty: 301 - Gord Donnely (1987-88)
NHL je v Coloradu přítomna již podruhé. Na rozdíl od sezóny 1976-77, kdy Colorado podědilo průměrný tým Kansas City Scouts, přilákala oblast Skalistých hor tentokrát Quebec Nordiques, jehož majitelé měli pocit, že v Kanadě nemohou finanční břemeno dále snášet. Prezident Nordiques Marcel Aubut a skupina majitelů klubu v roce 1995 prodali licenci zábavní společnosti COMSAT v čele Charliem Lyonsem a ten NHL znovu přivedl do Colorada, kde žádný ligový klub v té době nebyl. Dřívější klub Rockies se odstěhoval a v roce 1982 přejmenoval na New Jersey Devils. Dokud byli Rockies v Coloradu, nedostali se, kromě jednoho ligového ročníku, v žádné sezóně do play off. Avalanche přišli z kanadského Quebecu a už jejich první sezóna znamenala úspěch, o kterém v hlavním městě největší kanadské provincie jen snili. Tím úspěchem se stal pochopitelně zisk Stanley Cupu. Tým, který tak dlouho a pracně v Quebecu budovali, se tedy konečně radoval z nejcennější klubové trofeje světa až v Coloradu. Pohár přinesl slávu trenéru Marcu Crawfordovi, který spoléhal především na stobodové útočníky Joea Sakica a švédského reprezentanta Petera Forsberga, omládlého Rusa Valerije Kamenského, dříče Claudea Lemieuxe, obránce Sandise Ozolinše a Adama Footea a brankáře Patricka Roye. Avalanche tuto vítěznou kostru mužstva v následujících letech měnili jenom pozvolna a za každého kvalitního hokejistu vždy rychle přišla adekvátní náhrada. Přesto Avs další Stanley Cup získali až za dlouhých pět let.
V roce 1997 Laviny vypadly ve finále konference s Detroitem, o rok později dokonce překvapivě hned v prvním kole s Edmontonem. V ročníku 1998-99 se Colorado opět uvedlo skvělými výkony a v play off ho musel v semifinále zastavit znovu až pozdější vítěz Stanley Cupu - Dallas Stars. V týmu se v té době objevily nové talenty - nejlepší nováček sezóny Chris Drury a Čech Milan Hejduk, oba skvělí útočníci. I proto klub nadále patřil mezi horké favority na Stanley Cup, což se také plně potvrdilo v sezóně 1999-2000. Avalanche i přes velké zdravotní problémy Petera Forsberga, zato posíleni o veterána Raymonda Bourquea, vyhráli svou divizi a dokráčeli znovu až do finále konference. A tam je opět, v napínavé sedmizápasové bitvě, vyřadili Dallas Stars. Nešťastní Avs, kteří tedy třikrát za poslední čtyři roky zůstali jediný krůček od velkého finále, ovšem přes nepřízeň osudu nerezignovali. V ročníku 2000-01 získali z Los Angeles dalšího vynikající hráče, obránce Roba Blakea, se 118 body vyhráli základní část NHL a vedeni kapitánem Joem Sakicem, hrajícím v životní formě, vyrazili na další zteč Stanley Cupu. Sakic tento rok mimochodem získal Hart Trophy, Lester B. Pearson Award, Lady Byng Trophy a dlouho útočil i na Art Ross Trophy.
Na cestě za svým druhým Pohárem vyřadily Laviny nejprve nadšeně bojující Vancouver, kterému moc a moc scházel zraněný kapitán Markus Näslund. Ve druhém kole Avalanche až v sedmém střetnutí zdolali houževnaté Krále z Los Angeles, byť za to zaplatili ztrátou Petera Forsberga. Ve finále konference poté Colorado nečekalo prokletí z Dallasu, nýbrž St. Louis Blues. Na ty Avs vyzráli poměrně snadno v pěti utkáních a parta kolem Sakica, Bourquea, Roye, Footea, Hejduka, Druryho, Blakea či Alexe Tanguaye už měla před sebou posledního soupeře. Tím byli majitelé Stanley Cupu z roku 2000, mimořádně silní New Jersey Devils. Výsledkem byla vyrovnaná sedmizápasová série, na jejímž konci se slavný Raymond Bourque, trojnásobný majitel Conn Smythe Trophy Patrick Roy a s nimi celý Denver radovali z historicky druhého Poháru pro Laviny. Protože vedení Avs dokázalo téměř zázrak a do nové sezóny udrželo prakticky celý tým pohromadě (znovu se upsali Roy, Blake, Sakic), muselo se s nimi počítat jako s jedním z nejvážnějších kandidátů na zisk Stanley Cupu 2002. Nic na tom neubral ani fakt, že Bourque ukončil kariéru a Forsberg se rozhodl pro její přerušení ze zdravotních důvodů. Zatímco v obraně i v útoku Colorada to v průběhu sezóny občas skřípalo, brankář Roy držel mužstvo nad vodou. Pro vyřazovací boje byl k dispozici i znovuzrozený Forsberg a především díky jeho famóznímu mistrovství postoupili hokejisté Avalanche jak přes Los Angeles Kings, tak San Jose Sharks. Dech jim došel až v semifinále, kde se museli sklonit před silou a uměním hráčů Detroit Red Wings.
Bývalé kluby NHL: Quebec Nordiques (1972-1995)
Třetí díl seriálu o bývalých klubech National Hockey League je věnován kanadskému týmu Quebec Nordiques.
World Hockey Association
1972/73: Podle původního plánu měl tým hrát pod jménem Sharks v San Francisku. Protože se však nepodařilo sehnat potřebné finance, bylo rozhodnuto o prodeji licence skupině investorů z Quebec City, kterou vedl Paul Racine. Prodejní částka činila 215 tisíc dolarů. Z důvodu geografické polohy bylo vybráno jméno Nordiques. Quebeku se podařilo přilákat J.C. Tremblaye z Montrealu a na lavičku usedla legenda Habs Maurice Richard. Pod jeho vedením prohráli Nordiques svůj první zápas 11. října s Clevelandem 2:3. Po tomto jediném utkání se Richard rozhodl, že koučování není pro něj, a odstoupil. Druhá posila z Montrealu, Tremblay, se uchytila mnohem lépe, když v nové lize nasbírala nejvíce asistencí (75). Nordiques ovšem zakončili sezónu na pátém místě ve Východní divizi s odstupem tří bodů na play off a bilancí 33-5-40.
1978/79: S ohledem na nejasnou budoucnost WHA začal majitel Marcel Aubut jednat s NHL o uznání jeho licence. NHL odmítla spojení obou soutěží, nicméně souhlasila s připojením čtyř nejsilnějších týmů WHA (Harford Whalers, Winnipeg Jets, Edmonton Oilers, Quebec Nordiques) i přes původní nesouhlas Montrealu, který nechtěl Nordiques ve svém teritoriu. Ve své poslední sezóně ve WHA obsadil Quebec druhou příčku a Real Cloutier se stal nejlepším střelcem. V prvním kole však Quebeku vystavili stop Winnipeg Jets, pozdější vítězové.
National Hockey League
1979/80: První sezóna byla pro Quebec, stejně jako pro ostatní tři nové týmy, velmi těžká, a Nordiques skončili poslední s bilancí 25-11-44. Šedesát let po odchodu Bulldogs do Hamiltonu se tak NHL vrátila do Quebeku.
1994/95: Po tomto propadáku Nordiques vyměnili Matse Sundina do Toronta. Na oplátku získali zkušené duo Wendell Clark a Sylvain Lefebrve. Od těchto veteránů si slibovali, že vnesou do mladého týmu více agresivity a zkušeností. Novým koučem byl jmenován Marc Crawford. Po čtyřměsíční výluce se rozběhla sezóna, ve které byl Quebec s bilancí 30-5-13 nejlepším týmem Východní konference. Peter Forsberg získal Calder Trophy pro nováčka roku, když ve 47 zápasech posbíral 50 bodů. Jakmile začalo play off, vynořily se pochybnosti nad budoucností týmu. Majitel Marcel Aubut oznámil, že potřebuje pomoc provincie, aby tým mohl zůstat v Quebeku i pro následující sezónu. S myšlenkami na možné stěhování z města Nordiques nestačili v prvním kole na NY Rangers. Problémy se nepodařilo překonat, jelikož pomoc nebyla schválena a majitel byl přinucen prodat tým investorům z Denveru, kteří jej přestěhovali do Colorada a pojmenovali Avalanche. Ironií osudu bylo, že hned v první sezóně pod Rocky Mountains dokráčel tým až k vítězství ve Stanley Cupu. Fanoušci v Quebeku na své hráče nezanevřeli a triumf oslavovali téměř stejně, jako by to stále byli jejich milovaní Nordiques.
1995-současnost: Stěhování Nordiques bylo pro NHL zlým znamením, protože se potvrdilo, že kanadské týmy s loajálními fanoušky nemohou konkurovat velkému trhu ve Spojených státech a neunesou finanční zátěž stále vzrůstajících kontraktů. Rok po stěhování Quebeku postihl stejný osud i Winnipeg, což znamenalo, že NHL nyní měla více týmů na Slunečném pobřeží než v Kanadě, což by dříve bylo nemyslitelné. Deset let po výluce, která zkrátila základní část ročníku 1994/95 na polovinu, došlo k další výluce, tentokrát ovšem znamenala zrušení celé sezóny. Po ztracené sezóně zavedla NHL platové stropy, což vlilo do žil kanadských fanoušků novou naději, že by se týmy mohly jednoho dne vrátit zpět do Kanady. Narozdíl od Winnipegu však musí v Quebeku vyrůst nová hala namísto přestavby původního Coliseea, které je už nějakou dobu domovem záložního celku Montrealu Canadiens.
Název klubu:
Byl vybrán z geografických důvodů, protože poloha města patřila k nejsevernějším v profesionálním hokeji.
Barvy:
modrá - bílá - červená
Hala:
Le Colisee de Quebec (1972-1995)
Trenéři (16):
Maurice Richard (1972/73), Maurice Filion (1972/73), Jacques Plante (1973/74), Jean-Guy Gendron (1974/75-1975/76), Marc Boileau (1976/77-1977/78), Maurice Filion (1977/78), Jacques Demers (1978/79-1979/80), Maurice Filion (1980/81), Michel Bergeron (1980/81-1986/87), Andre Savard (1987/88), Ron Lapointe (1987/88-1988/89), Jean Perron (1988/89), Michel Bergeron (1989/90), Dave Chambers (1990/91-1991/92), Pierre Page (1991/92-1993/94), Mark Crawford (1994/95)
Kapitáni (11):Jean-Guy Gendron (1972/73-1973/74), Micheal Parizeau (1974/75-1975/76), Marc Tardif (1976/77-1980/81), Robbie Ftorek (1981/82), Andre Dupont (1981/82), Mario Marois (1982/83-1985/86), Peter Šťastný (1985/86-1989/90), Joe Sakic (1990/91), Steven Finn (1990/91), Mike Hough (1991/92), Joe Sakic (1992/93-1994/95)
Úspěchy:Vítězové WHA Avco Cupu (1): 1977
Finále WHA Avco Cupu (2): 1975, 1977
Vítězové divize ve WHA (2): 1975, 1977
Účast v play off WHA (5): 1975, 1976, 1977, 1978, 1979
Finále konference v NHL (2): 1982, 1985
Vítězové divize v NHL (2): 1986, 1995
Účast v play off v NHL (9): 1981, 1982, 1983, 1984, 1985, 1986, 1987, 1993, 1995
Členové Síně slávy (3): Michel Goulet (1979-1990), Guy Lafleur (1989-1991), Peter Šťastný (1980-1990)
Vyřazená čísla (4): 3 - J.C. Tremblay (1972-1979), 8 - Marc Tardiff (1974-1983), 16 - Michel Goulet (1979-1990), 26 - Peter Šťastný (1980-1990)
Ocenění:Nejužitečnější hráč play off ve WHA: Serge Bernier (1977)
Nejlepší obránce WHA: J.C. Tremblay (1973), J.C. Tremblay (1975)
Nejužitečnější hráč (MVP) WHA: Marc Tardif (1976, 1978)
Jack Adams Award (nejlepší trenér NHL): Mark Crawford (1995)
Calder Trophy (nejlepší nováček NHL): Peter Šťastný (1981), Peter Forsberg (1995)
Nejlepší sezóny:WHA: 1975/76 (50-4-27, 104 body)
NHL: 1992/93 (47-10-10, 104 body)
Nejhorší sezóny:WHA: 1972/73 (33-5-40, 71 bod)
NHL: 1989/90 (12-7-61, 31 bod)
